Řešení dědictví obyčejně samo o sobě nebývá příjemnou záležitostí. Tím spíš v případě, že si zůstavitel stanoví v závěti podmínky, které jsou jen těžko splnitelné. Před jednu takovou je postavena i Zuzana (42).
„Moje mamka žila celá léta sama v malém bytě. A tak jsem měla velkou radost, když se rozhodla pořídit si alespoň kočku. Jenže časem se do těchto zvířat natolik zamilovala, že k ní přibyla druhá, třetí, čtvrtá… Nakonec to dopadlo tak, že jich měla plný byt. Musím ale přiznat, že se o svých dvanáct koček skutečně dokonale starala. Jenže teď, po její smrti, to mám být já, kdo si je vezme za své a bude v bezchybné péči pokračovat. A to všechny!“ svěřuje se Zuzana, která si nedokáže představit, že by si je do svého bytu nastěhovala. Jenže bude muset. Tedy pokud nechce, aby její dědictví propadlo někomu jinému.
„Věc se totiž má tak, že moje maminka sestavila závět. V té si klade podmínku, že kdo zdědí její majetek, musí se postarat i o její domácí mazlíčky. A pokud bych to nechtěla být já, jako jediná dědička, předem už vybrala útulek, kde by si kočky vzali. A s nimi i celé dědictví. Myslela jsem, že mamka vždycky uvažovala rozumně, ale tohle mi vyrazilo dech. Jak mi to mohla udělat? Přece si nemohla myslet, že budu chtít mít doma tolik zvířat, když jsme do té doby neměli ani rybičky? Celá rodina je z toho špatná. Vůbec nevím, jak se k tomu mám postavit. Zatím se o kočky chodím starat do mamčina bytu,“ popisuje svou situaci Zuzana, která se rozmýšlí, co dál.
Co na to odborník?
Na názor jsme se zeptali notářského kandidáta a zástupce notáře Mgr. Petra Dudy.
„Nový občanský zákoník takové rozhodnutí připouští. Dědička má ale možnost, takovou závěť zvrátit, a to v případě, že podmínka v závěti ustanovená není možná a splnitelná. Kdyby například dcera neměla podmínky pro chov 12 koček, nebo měla alergické dítě, je pro ni podmínka nesplnitelná a nepřihlíží se k ní. Toto se řeší v rámci pozůstalostního řízení, v případě sporu pak soudně. Stále tu ale zůstává právo nepominutelného dědice, kdy zletilý potomek musí dostat čtvrtinu svého zákonného podílu. Zde však praxe zatím není úplně jednotná.“
Zuzana má tedy několik možností. Záleží jen na ni, kterou zvolí...
Čtěte také:
- „Jen já vím, že bratrovi zbývá rok života,“ trápí se Sandra
- Maruška (21 let): „Jsem zoufalá! Mamka s babičkou mě dovádějí k šílenství!“
Nový komentář
Komentáře
Rikina — #55Jako bych to někde viděla... mám asi 5,5 roku starého kocourka, z útulku. Přinesla jsem si ho jako takové odrostlejší kotě. Škrábe na škrabadle, jiný nábytek neničí, a zatím mi rozbil jen jednu vázu, do které jsem si cca před dvěma lety na Velikonoce dala břízu a kočičky. Celé svátky si toho nevšiml a první den, co jsem šla do práce a děti do školy, tak mě doma čekala spoušť...váza na zemi, politý koberec....větve roztahané všude... zjevně tam lezl okusovat větvičky. Taky seděl, lízal si packu a tvářil se, že ON v tom rozhodně drápky nemá
DanaD — #65 No ahoj
Tak u jakýho písmenka jste teď? Já si už ani nepamatuju, v jakým roce jsme u vás byli. Ale nedávno jsem mluvila s Jitkou a tak vím, že posledního si od vás brali Emilka. A už jsou na stejným počtu jako my, a to jsme měli pěkný náskok, tenkrát 6 : 2
Motty — #64 tak kočky má člověk přece pro radost ne
Motty — #62 My tam byli před lety, to byl vrh V - nejvíc mě okouzlila malá Vilmička. Ta u mě byla jako přilepená. Od tý doby už měla těch partiček zase hodně, možná se už zase blíží k tomu "véčku". A její kočičky mají lidi tady u nás v městě, u nich jsme se na ně byli taky 2x podívat. Začali na dvou a už mají čtyři
Motty — #62Jojo, a zas tam má pěkná koťátka. Však jsou na fotkách její chovné stanice, i na tom je vidět, jak se jim věnuje.
gerda — #60 Jednou jsem u nich byla, pomazlit se s koťátkama. V té době měla aspoň 12 kočiček - myslím 7 bylo stálých a těch 5 koťátek, co potom šly z domu. A přesně jak píšeš, nádherně uklizený byt a člověk by skoro ani nevěděl, že tam nějaké kočky bydlí, kdyby se po mě ti prckové nehemžili
Jsem toho názoru, že důležitá je přesná citace v závěti. Pokud je tam prostá formulace "musí se postarat", neznamená to, že je musí mít sama v bytě. Navíc si nedokážu příliš představit, jak se splnění této podmínky bude např. po 3 letech v praxi kontrolovat... Že by tam ošizenej útulek posílal pravidelně svého zástupce...
?! Na nesplnitelnou podmínku bych v případě alergie dcery nespoléhala. Ale jak říkají odborníci - jak se ustanovení vyloží ukáže až judikatura v průběhu deseti až patnácti let
chanahd — #58Záleží, jak si s tím kdo umí poradit. Znám paní - (Dana D, už sem moc nechodí, ale z dřívějších dob si možná někdo vzpomene). - která má vzorně vedenou chovnou stanici, všude čisté koberce, čisté nepodrápané čalounění, koček opravdu hodně a ještě u toho chodí na plný úvazek do práce. Tam byste to měli vidět, jak vypadá hleděný chov i byt
O nějakém puchu nemůže být ani řeči. V panelákovém bytě.
Rikina — #55Tak nás to teprve čeká. Mně 15 koček za 14 let, co kočky chovám, nerozbili ani ň
Opravdu nevím, jestli by nebylo lepší se toho dědictví vzdát. To aby paní nechala práce a starala se na plný úvazek o tolik zvířat. A taky by mě zajímalo v jakém stavu je ten byt po tolika kočkách. Mě stačila návštěva u paní, co měla ty kočky 4. Nánosy chlupů, že se nedalo ani sednout. A ten odér... fujtajbl. O zničeném nábytku nemluvě. Škrabadlo měli ze všeho možného, jen kočičí škrabadlo nepoužívala žádná.
Babička s dědou mají jednoho kocoura a to se mi zdá tak akorát.
Rikina — #55Popsalas to věrně
. Tak to zvonku vyzerá. Ale kočku muselo něco vyděsit, jinak by to neudělala
Kočky mě v životem provázejí dlouhá léta, prakticky od dětství. Tak vím, co v nich vězí, aspoň teda myslím, že vím
. Aktualita! Naše milé divoké koťátko z lesů pohraničí se ve svých téměř 11 měsících postupně uklidňuje a stává moudrou kočkou (taky je v půl roce kastrovaná a můžu uklidnit ty, co se obávají změny povahy - nemá na to vliv). Ale co musím říct - od začátku škrábe jenom na škrabadle a čalounění si nevšímá! Taky má dost hraček. Člověk holt musí myslet dopředu a zvíře zaměstnat. Jinak si z nudy najde něco jiného, nám nemilého.
Rikina — #55 My kdysi měli kočku v bytě.Neznalý sme si ji pořídili.To byla hodná kočka,nikdy nic nerozbila,nikam nelezla,nic nevyvedla. Když sme o ni přišli,tak sme pořídili druhou,kocourka.No to byl poděs
Věčně visel na zácloně,lítal po bytě,..no to se prostě nedalo.
Takže není kočka,jako kočka
Kadla — #48 Podle mých zkušeností kočka asi tak milionšestkrát projde mezi křehkými předměty, a vypadá, jako že se vznáší, a ani nedýchá, aby něco nerozbila. Po milionsedmé vletí na totéž místo s razancí protitankové miny a nezůstane kámen na kameni. Potom si sedne opodál, nevzrušeně se myje a rovná si srst, a když člověk dorazí a zhrozí se, ještě se na něj káravě podívá "no, máš tady pěknej binec, ukliď to, ale napřed mi dej tu kapsičku s tuňákem, laskavě, už na to tady hodinu čekám!"
Možná by bylo zajímavý se zeptat sousedů maminky
Nevim, jak na tom byla zdravotně , jak byla pohyblivá, jestli ji s kočkama někdo pomáhal, nebo jestli je pouštěla ven
nevim,jak tahala domu žrádlo,stelivo,
Ja si myslim, že málokdo má podmínky na to,aby si ze dne na den vzal 12 koček do bytu. Nepíše se jak má velký byt, kolik jich tam bydlí. A i když nemají alergii, tak tolik chlupů může vadit. Děti pak můžou mít vyrášky. Nevíme, jak sou pracovně vytížený. Já si myslim, že tato podmínka není splnitelná.
Leda na úkor celý rodiny.
risina — #51..taky si myslím.
v.poho — #50 S kockami by se mozna muselo jeste priacet, aby se o ne najemnik poradne staral
.
Mickey Mouse — #45Nechci ti brát iluze, ale kolik jsi toho kdy pronajímal?
Maminka měla malý byt a pokud ten byt není zrovna na Vinohradech, tak máš v těch výpočtech dost mezery.
Jednoduše, tak vysoké komerční nájemné prostě není, aby pokrylo náklady na 12 koček, i kdyby tam ty kočky nebyly a pronajímal jsi pěkný prázdný byt. S kočkama bys nájemné musel ještě uměřeně snížit.
Hm, nezáviděníhodná situace. Zvířata miluju, kočky jsme měli vždycky, ale 12 bych si jich do bytu nikdy nevzala. Měli jsme maximálně dvě najednou a bylo to akorát. Když jsme bydleli v domě, měli jsme jich víc, jenomže tam měly volný výběh ven a dobrovolně trávily mimo dům většinu času
Do bytu, zvláště malého, nikdy. Vždyť to je práce pomalu na celý úvazek - než ta paní vykydala všechny záchodky, než vyměnila a doplnila všechny misky... Vím, jak to u lidí s větším množstvím koček pak vypadá. Vyhazovat záchodky nestíhají (ono to ani nejde, vždyť by se ani v noci nevyspali) a ten odér potom... můžete mít sebelepší záchodek a sebelepší kočkolit, ale když to tam x hodin leží, tak to prostě cítit je, ono se to samo nikam nevypaří
Nemluvě o tom, že kočky jsou noční tvorové a kdyby mi jich v noci lítalo po bytě 12... tak mě asi klepne
Dost se divím, že té mamince nestačilo těch koček mnohem míň - vždyť takové množství nemohla ani stačit podrbat.
Líbí se mi nápad Suzanne. Asi bych něco podobného pokusila vymyslet.
Rikina — #37Hele, můj počet koček se pohybuje od 2 do 6, jednou jsem měla i 7. Ale nikdy se mi nestalo, že by mi kočky něco ničily, a to mi životem prošlo už asi 15 koček. Leda chlupy, ty jo, ty jsou všude. Ale žádný poškrábaný nábytek, žádné zničené věci. Kočka i mezi sklem "tančí" - mně kočky chodí po parapetech, kde mám naskládané "serepetičky" a perfektně se všemu vyhýbají. Ani při hraní nikdy nic nerozbily... Jediné náklady, které s nimi mám, jsou na jídlo a kočkolit a na preventiví protiparazitární léky (ale to je pakatel). Náklady na veterináře jsou u mne po celé ty roky téměř nulové - když člověk kočky kvalitně krmí, kočky nemocné nejsou...