Čtenářka RosaGloriaDei svou malou milovanou dcerušku trénuje napobyt s jinými lidmi od mala. Já jí děkuji za příspěvek a gratuluji ke skvělému přístupu. Jo a jsem tady stále…

Hezký den všem, dle Radkova ranního rozpisu dění na Olympiádě předpokládám, že nesedám k počítači zbytečně a budu mít možnost se připojit k dnešnímu tématu (tiše doufám, že na třináctou hodinu domů nešel a na dvaadvacátou to stihne, i když tu s námi „chvíli posedí“ :-))
Zrovna dnes mám dceru „na prázdninách“. Do uvozovek to dávám proto, že její prázdniny trvají jen pár hodin, přece jen ve dvaceti měsících je to, dle mého názoru, tak akorát. Pro mě i pro ni.
Rozhodně patřím k zastáncům toho, aby děti trávily přiměřeně věku část léta mimo domov. Sama moc dobře znám vůni táborových ohňů, s pobyty u babiček je to už horší. Byla jsem ještě dítě, když jsme s rodiči zůstali ve městě v podstatě sami, takže na první pionýrský tábor jsem byla vyslána jako čerstvě sedmiletá. A pak každý rok, někdy i dvakrát. Moc jsem si to užívala, vždy jsem jezdila hned na první turnus, tenkrát ještě tábory trvaly plné tři týdny. Jak jsem se těšila z domu, tak jsem se pak ale těšila i domů :-) Tak to, myslím, má být.
Určitě je dobré, aby měly děti možnost trávit čas se svými vrstevníky,  ale také záleží na povaze dítěte, není dobré lámat věci přes koleno. Například sestřenka, čistokrevná introvertka, na táboře nikdy nebyla, z mně neznámého důvodu v ní již jen představa, že někam pojede, vyvolávala husí kůži.
Jako se vším však také dost záleží na tom, jak se první-druhý samostatný výlet dítěte mimo rodinu podá. Jede-li za trest, že zlobilo, nebo že už ho mají doma „plné zuby“ a potřebují si od něj odpočinout, určitě to vnímá spíš negativně. Jede-li natěšené vstříc novým zážitkům, těší se, jak to tam, kam se zrovna chystá, bude prima, odjíždí rádo. A tak je to i s babičkami, tetičkami a dalšími příbuznými, ke kterým je dítě odváženo.
Jen co naše malá přestala být 100% závislá na mém mléce (vlastně mnohem dřív, ale to se přiznám, jsem sama byla jak na trní, když jsem ji neměla v dosahu), snažila jsem se ji, byť jen na chvilku, dávat každému, kdo o ni měl zájem :-) A tak už Mrňouska pěkně dlouho radostně s plyšovým miminkem v ruce a batůžkem na zádech, ve kterém má plenku, pitíčko, dudlík pro případ nouze, a také něco dobrého na zub, dělá mámě pápá, čeká u dveří a s úsměvem na tváři vyráží na výlet….
Na druhou stranu by rodina měla mít i společnou dovolenou, jezdit na společné výlety, prožívat chvíle volna pohromadě. Jak jinak v dnešní uspěchané době utužovat vzájemné vztahy? Prázdniny mají dva měsíce a všechno se to dá v klidu stihnout. Neumím si například představit, že bych si, až ta doba nastane, vzala dovolenou, dítě poslala na tábor a sama si jela užívat někam podle svého. Toho jsem měla dosytnosti  téměř do svých pětatřiceti. Teď chci učit svou dceru milovat to, co miluji já (s mořem samotným se mi to letos sice příliš nepodařilo, zato letadla, lodě a padáky v naší holčičce zanechaly dojem obrovský – po kom to to dítě má, nevím). Je jisté, že až se vrátím do práce, nebudu mít možnost s ní trávit celé léto, a rozhodně bych byla nešťastná, kdyby seděla doma. Už teď sleduji nabídku příměstských táborů, víte třeba, že dítě může takto docházet například do ZOO?
Mějte všichni krásný zbytek léta. RosaGloriaDei
Text nebyl redakčně upraven


Dnes magazínu vévodilo téma : Co děláte s dětmi o prázdninách? 

V 16.00 jednu z vás za příspěvek, který mne nejvíce zaujal odměním. A protože ženě nejen v létě sluší kytice, tak ji jedné z vás ještě dnes pošlu.

Reklama