Celý rok jsem snila právě o tomhle létě. Už od zimních plískanic jsem se opájela vidinou slunce nořícího se do vln moře. Vánek mi čechral vlasy a romantika doslova přibíjela na místo. Co na tom, že venku lilo, byla bouřka nebo mě v práci honil šéf. Já byla nad věcí. Plánovala jsem si dovolenou do nejmenších detailů. V cestovce zaplatila nehoráznou sumu za pobyt přesně podle mé představy, každou korunku měnila na cizí měnu a kufry balila s dvouměsíčním předstihem. 

Chyběl jediný týden do odletu. V práci mi zazvonil mobil a vyděšená sousedka mi oznamovala, že mám vylomené dveře. Po vstupu do bytu se mi chtělo brečet. Elektronika a všechny cennosti byly pryč a v bytě nehorázný binec. Jen moje sbalené kufry stály netknuté v ložnici. Dobré znamení, řekla jsem si a pustila se do úklidu. Večer vysílená padla do postele a spala jako miminko. Ráno při pohledu z okna mě málem ranila mrtvice. Moje právě doplacené auto bylo pryč. Zloděj zřejmě čtyři roky netrpělivě čekal, až zaplatím poslední složenku. Na policii už mě znali z předchozího dne, tak jsem ani nemusela moc dlouho čekat na chodbě.

Do práce jsem dorazila pozdě a neměla ani sílu něco vysvětlovat. Jen jsem položila na šéfův stůl protokol od policie a šla si po své práci. Ten den mě čekal na poště telegram z cestovky o změně odletu. No nevadí, budu sice vstávat ve tři v noci, ale zase tam budu dřív. Člověk musí myslet pozitivně...

Už jen pět dní a zmizím odtud. Cesta do práce metrem, busem a poklusem představovala branné cvičení. Jen jsem klusala na jehlových podpatcích a v kostýmku. Doklusala jsem záhy, neboť můj podpatek vzal za své a já jak dlouhá, tak široká přistála na chodníku. Kolena odřená, punčochy v háji. Pohled na mě byl k popukání. S botami v ruce a bosky jsem se jako strašidlo doplahočila do firmy, kde šéf při pohledu na mě dostal škytavku.

Odpoledne volala policie, že našli mé auto a já si ho musím přijet vyzvednout samozřejmě až na druhý konec Prahy. To, co mi tam prezentovali jako moje vozítko, byl šok! Totálně zdeformovaný vrak zralý na odpis. Zaplatila jsem tudíž nemalý peníz za jeho likvidaci a odebrala se na pojišťovnu. Po třech hodinách a exkurzi ve všech kancelářích jsem budovu opouštěla se stohem formulářů v ruce. Pravda, ušmudlaná a v rozšmajdaných starých papučích, které mi ochotně zapůjčila vrátná, jsem nebudila respekt, ale zase se mnou nemusel vymést všechny patra. Totálně uondaná jsem padla do postele a jen vidina brzkého odletu mě držela při životě.

Poslední den v práci, potom víkend a v neděli v noci odlet. V pátek mě čekal kolotoč lítání pro pojišťovnu. Z jedněch dveří do druhých, z budovy do budovy a všude fronty. Čas neúprosně letěl a mě se zmocňovalo zoufalství. Když už jsem měla jít na řadu, úřednice šla na oběd. Asi měla velký
hlad, protože přišla až za půldruhé hodiny. Mrkla na formulář a oznámila, že tohle dělá někdo jiný, a ten je na dovolené. ŠŤASTNÝ TO ČLOVĚK, pomyslela jsem si a se všemi těmi papíry se zdrchaně vracela domů.

Na přechodu pro chodce najednou rána a už jsem letěla. Vůbec jsem nechápala, co se to děje. Tělem mi projela ostrá bolest a probrala jsem se až za tři dny v nemocnici. Zlomený kotník, několik žeber, tržné rány na zádech i na břiše, modřiny, kam se člověk podíval. Byla neděle ráno. Právě jsem měla sedět v letadle a realizovat svůj sen. Moje vysněná dovolená byla v háji. Dle lékařů mě čekal pobyt v nemocnici nejméně tři týdny.

Vztek a beznaděj udělaly své a já se nekontrolovatelně rozbrečela. Slzy tekly a nešly zastavit. V tom mě objaly cizí paže a já na neznámém rameni utápěla svůj žal. Kapesník velikosti ubrusu mi otřel oči i nos a já prvně pohlédla do dobráckých očí neznámého sympaťáka. Po pár dnech to přestal být pan doktor, ale stal se Janem, a já nebyla jenom pacientka. Měli jsme si pořád co vyprávět, o čem snít.V nemocniční zahradě mě čekal nejeden západ slunce.

Můj letní sen dostal jinou podobu. Přestal být snem a stal se realitou. Co na tom, že kufry stály doma v ložnici a že v nemocniční zahradě nebyly palmy. Mně ke štěstí stačila „sexy" erární košilka zvaná andělíček a jeden moc fajn chlap, který mě tři týdny nosil na rukou.
 
Jak může dopadnout jeden sen o báječné dovolené. 

kominice



Milá kominice,
vás příběh je neuvěřitelný a vydal by na film. Při jeho čtení jsem si vzpomněla na přísloví o čertovi, že když... tak na velkou hromadu.
Ale doufám, že Jan s kapesníkem o velikosti ubrusu vás nosí na rukou i nadále.






Reklama