Reklama

 

Tak sem si před měsícem pořídila malinké dvouměsíční štěňátko labradora. Teda labradorku. Společně s přítelem jsme jí dali jméno Stacey. Je to taková malá dračice, trvalo jí asi jen dva dny, než se otrkala a začala dovádět jako správné štěně. Nejraději za všeho má boty, ale ne aby je kousala, pouze mi pomáhá s úklidem, jen škoda, že přes noc. Vždycky v noci posbírá všechny boty, co v bytě najde, a nanosí si je do pelíšku a pak se diví, že nemá kde spinkat.


Ale to není všechno, co moje Staceynka umí. Ona je totiž tak chytrá, že si vždycky vylije vodu z misky a tu misku mi pak celá šťastná přinese, aby se mi pochlubila, jak je šikovná. Sice se pak trošičku diví, že já její radost nesdílím, když musím tu spoušť uklízet.


Také jsem za tu krátkou dobu zjistila, že labradoři, jsou výborní herci. Když jdeme na procházku, tak sebou Stacey najednou "flákne" na zem a dělá, jak je strašně unavená. Ze začátku jsem jí vždycky vzala do náruče a kousek jí nesla, ale postupem času, jak přibývá na váze, tak už to není tak jednoduché, proto jsem se jí snažila opět dostat do pohybu, no a co jsem zjistila? Že stačí trošku popoběhnout a milá Stacey místo unavenosti začne skákat a běhat a chce si hrát.

No je to pořádná rošťanda. Můžete se přesvědčit, kouká jí to z očí...

Ilča

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Milá Ilčo, pejskové jsou užasní herci. Já mám teriérku a když si jí dlouho nevšímám, začne kulhat. A já pak jsem na ni jsem strašně milá, chovám ji, mazlím se s ní... A ona? Najednou je zdravá a kulhání je úplně pryč. Děkujeme za váš článek

redakce@zena-in.cz