steal

Vaše taky? Tak to si o tom pojďte povídat. Já s tou svojí byla párkrát na dovolené, ze které jsem si nikdy skoro nic nepřivezla. Vždy se mi totiž nedostávalo peněz, i když jsem jich původně měla dost.

Naposled se to stalo v Řecku. Byly jsme spolu na služební cestě na Krétě. Cesta trvala pět dní a já na ní definitivně přišla o svou dlouholetou kamarádku. I když jsem už měla podezření dříve, zde se potvrdily mé obavy. Kamarádka mi krade peníze. A to dlouhodobě.

Kde jsou?

Dělala to velice chytře. Nikdy nevzala moc velkou částku. Jeden den pět euro, druhý deset, jindy tři. Někdy trochu vzala ráno a další část večer, když jsem se sprchovala. Já si totiž své peníze nepočítám a ona to ví. Vím, kolik mám na začátku a co si můžu dopřát. Nikdy jich ale není tolik, abych si nevšimla, že i když jsem si nic nekoupila, ony záhadně mizí. A moje kamarádka už má ve své skříni pár nových triček, sukni i letní sandálky, i když původně tvrdila, že je skoro bez peněz a má sotva na zmrzlinu.

Past na zloděje

V Řecku jsem totiž nastražila past. Finance se mi začaly ztrácet hned první den. Dříve se to dělo také a já si myslela, že jsem takový zmatkař, že si nedokážu udržet přehled svých výdajů. Ať jsem počítala, jak chtěla, nikdy jsem nedošla k takové útratě, jaká mi ve skutečnosti chyběla v rozpočtu. Peníze jsem si proto začala pečlivě počítat, ale tak, aby o tom kamarádka nevěděla. A když jsem mizela v koupelně nebo si ještě zašla před večeří skočit do bazénu, nechala jsem peněženku na viditelném místě. A tak jsem přišla na to, že se mi peníze skutečně ztrácejí.

Jak to dopadne?

Uhodila jsem na kamarádku, ale ta zapírala jako u výslechu. Nakonec se ještě urazila, že ji z něčeho takového podezírám. Nemluvila se mnou a na školení jsme chodily každá zvlášť. Pak mě napadlo nastražit past. Vyfotila jsem si mobilem  jednu desetieurovku i se sériovým číslem. Navíc jsem do rohu nakreslila malou tečku propisovačkou. A tuhle bankovku jsem hala bala zastrčila do toaletní tašky tak, aby vykukoval růžek z postranní kapsy. Celé tohle zátiší vypadalo tak, jako bych tam peníze zapomněla a už dávno o nich nevěděla. Tašku jsem postavila do koupelny na umývadlo a odešla večer na sklenku vína s ostatními účastníky zájezdu. V srdci jsem doufala, že až se vrátím, nebude tam a já své spolubydlící dokážu její vinu.

Chytila se!

Vyšlo to. Po dvou hodinách jsem se jakoby nic rozloučila a odešla spát. Peníze tam nebyly! Kamarádka si, ještě stále uražená, četla v posteli, když jsem jo požádala, aby mi ukázala svou peněženku. Začala křičet, že teď jsem to teda už přehnala, že toho má dost a že se mnou definitivně končí. Peněženku ukázat samozřejmě nechtěla, ale já jsem využila toho, žý leží, a rychle ji vytáhla z její kabelky. Ta desetieurovka tam opravdu byla. Modrý puntík z rohu zářil jako světýlko nad močálem označující poklad. Než se už bývalá kamarádka vzpamatovala, vytáhla jsem mobil a ukázala jí vyfocené sériové číslo i značku.

Přišla jsem nejen o peníze

Místo aby se mně omluvila, mi ale, ta potvora mazaná, začala tvrdit, že jsem jí v její nepřítomnosti  bankovku  vytáhla z peněženky, vyfotila a teď tvrdím, že ji ona ukradla. To už bylo moc na mě. Ještě téhož dne jsem se z našeho pokoje odstěhovala ke kolegyni, která bydlela sama. Stejně jsme se už druhý den vraceli domů.

Stálo to za to?

Od té doby jsme se spolu neviděly, ani po půl roce nesebrala odvahu, aby přiznala chybu a omluvila se. Naštěstí pracuje pro jinou firmu, takže se běžně nepotkáváme, a tak nemusí docházet k trapným chvilkám na chodbě cestou na toaletu. Já jsem ale přišla o kamarádku, o které jsem si myslela, že ji mám na celý život. Stály mně ty peníze za to?

Zklamala vás už taky vaše kamarádka?

Reklama