Patřím k lidem, kteří mají rádi jídlo. Již odmalička jsem byla pěknej cvalík, stačí se podívat na moje fotky malého nemluvněte a bylo všem jasné, že ze mě „drobeček" nikdy nebude. Závalečků jsem měla až dost, jídlo jsem v žádném případě neodmítala a to, že mě maminka nakrmila v mých 7 měsících půlkou jitrnice, dodneška raději nechci ani slyšet.
Divím se, že mě nevezli na pohotovost. Se slovy vždyť ti to tak chutnalo" mi vždycky opravdu vyrazí dech a nemám slov na další argumentaci.

V dospívání jsem jezdila hodně daleko na střední školu (cca 47km jedna cesta). Bylo to vypětí a jiné prostředí, nebyly tam ani obědy a jen kantýna se zdravýma" věcma jako jsou chlebíčky, saláty apod... takže jsem během prvních 3 měsíců na střední přibrala 19 kilogramů. Jsem sice vysoká (180 cm), ale slova seš vysoká, to váží tvoje kosti", což s oblibou používala velká část mé rodiny, aby mě neranila, jsem si opravdu už nic nechtěla nalhávat. Takže při výšce (tehdy ještě 176 cm) jsem vážila 85 kilogramů. Dokonce jsem skončila v nemocnici na interním oddělení, něco se jim nezdálo na mém jinak zdravém srdci (a přišli na to, že tělo a hlavně srdce nezvládá tu rychlou změnu hmotnosti!!).
Problém byl také v tom, že se u babičky dělaly odjakživa zabíjačky, takže o maso a tučná jídla opravdu nebyla nouze. Horší bylo, když jsem si v období po zabíjačce koupili domů třeba sýr, bylo doma peklo s naším taťkou, protože se musela přece sníst nejprve ta zabíjačka!!!, takže to bylo jedno k druhému.

Snaha zhubnout byla větší a větší, ale moc to nešlo. Až jsem se osamostatnila, začala jsem bydlet sama a vydělávat si, začala jsem si sama rozhodovat, co budu jíst - přišla jsem na jiné druhy jídel a světe div, byly dokonce chutné a přitom dietní!! Do toho jsem začala hodně cvičit, až 3krát týdně do aerobiku, a zhubla jsem na 74 kilo.

Teď mám sice zase kolem 80kg, ale cítím se dobře a hlavně vím, co mám jíst a jaké potraviny si vybrat a upravit tak, aby nebylo moje tělo přetěžované a netloustlo.

Dokonce ani Vánoc se nebojím, umím se udržet, a to je to hlavní. No a když to náhodou přeženu, zajdu na běžky či na sjezdovky nebo brusle a je to!! Jen nezapomeňte, jíme, abychom žili, ne naopak!! To, co dodáte svému tělu, se brzy projeví!! Takže držte se a zkuste to taky.
Gabča


Milá Gabčo,
děkujeme za dobrý příklad a posíláme 500 bodů do VVS

Reklama