Vztahy

Moje dítě mě bije!

„Zlá máma!“ vzteká se tříletá Lucinka a buší do mámina břicha pěstičkou, nejvýš, kam dosáhne. Matka v rozpacích couvá. „Přestaň!“ syčí. „Copak tohle se dělá?!“ Ale na tu malou fúrii to zjevně nemá žádný účinek. Zlobí se, protože jí zlá máma nekoupila gumové žížalky. Jiné děti v podobné situaci řvou jako na lesy a válejí se po zemi. Takové chování je možná ještě horší - rozhodně přiláká víc pohledů. Co je proti tomu nějaká ta rána do žaludku... Lucinka nemá žádnou sílu a taková mrňavá pěstička je vlastně k smíchu. Nebo ne?

 

Hledat správnou střední cestu mezi přehnanou přísností a nesmyslným „západním“ liberalismem není snadné. I odborná literatura může zodpovědnému rodiči způsobit v hlavě spíš zmatek. „Hlavně nepotlačovat dětskou individualitu!“ zvedá ukazovák jeden autor. „Nesrážet dětské sebevědomí. Dítě se musí naučit prosadit své zájmy.“

„Hlavní ve výchově je důslednost,“ nabádá druhý. „Když budete pořád ustupovat, už nikdy nezískáte ztracené pozice zpátky.“

Jak by tedy měla Lucinčina maminka reagovat? Potrestat holčičku za překročení tabu plácnutím přes zadek? Nebo dělat jakoby nic?

„Určitě by neměla ránu vracet,“ říká dětská psycholožka M. Schindlerová. „Tím by se bití povýšilo na normální a legální způsob, jak dávat najevo zlost. Současně ale takové chování nesmí přehlížet. Klidně může chytit napřaženou ruku dcerky a pevně ji podržet, i když ji to možná zabolí. Měla by říct důrazně „Au, to bolí!!" a zeptat se dítěte, jak by se mu líbilo, kdyby se s ním zacházelo také tak.“

 

soutěž - motýl
Kromě takového „krizového opatření“ ale psycholožka Lucinčině mamince doporučuje vážně se zamyslet nad svým způsobem výchovy. Nepatří náhodou k matkám, kterým je zatěžko vymezit jasné hranice? Které si jednou nechají všechno líbit a jindy zase nečekaně vybuchnou? Děti totiž hranice opravdu potřebují. Právě v takovém „měkkém“ prostředí se daří agresivitě. Dítě podvědomě touží po hranicích a dovoluje si stále víc a víc, aby už konečně narazilo. Naším úkolem není vyrazit do protiútoku (skočit po něm a zmlátit ho, co se do něj vejde), ale stáhnout závoru. Takhle se prostě k mamince nechová, a když tomu nechceš rozumět, zabráním ti v tom, ať se ti to líbí nebo ne.

 

Za poslední dvě generace se svět neskutečně změnil. Ty by se ale divily, ty dnešní „individuality“, kdybychom po nich chtěli, aby rodičům vykaly! Rodiče už dávno nejsou vševědoucí a všemocné autority; nemusí mít vždycky pravdu a dá se z nich i trošku utahovat. Vztáhnout na ně ruku by ale mělo být pořád stejným hříchem jako před pěti tisíci lety. I když je to jen mrňavá slaboučká ručička.

   
05.06.2007 - Láska a vztahy - autor: Eva Jedelská

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [102] danap [*]

    tak mu to vrať

    superkarma: 0 24.10.2012, 06:04:18
  2. avatar
    [101] idiska [*]

    pointa toho příběhu je, že každé dítě musí vědět, že rodič je pán a že se bez něj prostě ještě neobejde...individualita je pěkná věc, ale hlavní je z dítěte vychovat člověka, ne individualistu-grázlaale bitím a řvaním se taky ničeho dobrého nedocílí...klid a rozvahu...nic mě nevykolejí, at si řveš sebevíc...a samozřejmě staré známe "příklady táhnou"

    superkarma: 0 07.07.2007, 18:31:26
  3. avatar
    [100] idiska [*]

    Myslím, že už jsem to tu jednou někde psala, ale taky jsem byla takové dítě. Bydleli u nás tátovi rodiče a ti moji mamku neměli rádi, proto mě rozmazlili, že když jsem něco chtěla a neměla, tak jsem šla požalovat a oni s větou pojd, zbijeme mámu, šli mámce vynadat...no a já byla na koni...pak ale došlo k opravdu neřešitelným konfliktům a prorodiče se odstěhovali...jednou večer se mi zase něco nelíbila a spustila svoje oblíbené a jdu to říct babičce...v tom mě mamka chytla, sbalila mi batůžek, vystrčila za dveře a zavřela a zhasla (byl to rodinný domek a byla tma)...a samozřejmě mě z okna pozorovala, co budu dělat...chvíli jsem stála...všude tma a kde to ta babička ted vlastně bydlí...no a asi po 15min. jsem přišla ke dveřím, zatukala a řekla...já už budu hodná...a byla jsem...nejhodnější dítko široko daleko

    superkarma: 0 07.07.2007, 18:26:52
  4. avatar
    [99] peguša [*]

    Vanily: Smím se tě tedy zeptat, co bys použila ty? Jak jsem psala, dcera na nic nereagovala. Na hračky, na mluvení, na nic.
    A mmch, studené vody se dítě rozhodně nebude bát. Protože běžně ho do takové vody nestrkáš. Spojí si to pouze se situací, která se stala a pochopí, že když se tak chovat nebude, nebude ani studená voda. Neboj, konzultovala jsem to i se zdravotní sestrou z dětského a kupodivu mě neuškrtila ani na mě neposlala sociálku. Dítě se nebojí vody jako takové, ale nepříjemný žážitek v něm později rozsvítí varovné světýlko, že "takhle ne". A o to jde. Máš li jiný způsob řešení, tak mi ho řekni. Ale mě se ten můj osvědčil.

    superkarma: 0 07.06.2007, 16:54:53
  5. avatar
    [98] Vanily [*]

    peguša: nemusí mít strach zrovna z tebe.Stačí strach ze studené vody.Ale situace,kterou ty popisuješ je extrémní,prostě jsem myslela spíš běžné situace a ne dítě trpící hysterickými záchvaty.I když já bych studenou vodu asi určitě nepoužila.

    superkarma: 0 07.06.2007, 07:39:30
  6. avatar
    [97] peguša [*]

    Vanily: To se teda pleteš. Co jsem asi tak měla dělat s dcerou (cca 3roky), když chytla hysterák a začala se téměř dusit? Nevnímala, že na ní mluvím, nereagovala na hračky, prostě nic. Měla jsem jí nechat, až zmodrá? Sprcha zabrala okamžitě a byl klid. Od té doby se to nestalo a já neměla důvod sprchu opakovat.
    Děti se mě nebojí, říkají mi všechno. I případný průšvih ve škole. Ale jak už tu někdo řekl, jedna rána ve správnou chvíli je mnohdy lepší, než hodiny vysvětlování. To neznamená, že děti mlátím od rána do večera.
    Nevím, na co narážíš a z čeho usuzuješ, že se mě děti bojí.

    superkarma: 0 06.06.2007, 20:26:55

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [96] Ťapina [*]

    Meander: Jasně, a proč neučit na základní škole rovnou i medicínu? Byli by všichni zdraví

    superkarma: 0 06.06.2007, 15:49:49
  2. avatar
    [95] Meander [*]

    Anai: Děláš si srandu? Amatérským psychologem snadno a rychle? A pak budou samí dokonale šťastní lidé, dokonale vychovaní a žijící v dokonalých manželstvích? Tohle by snad ani Jehova nechtěl.

    superkarma: 0 06.06.2007, 15:23:38
  3. avatar
    [94] Vanily [*]

    Anai: Souhlasím.Bohužel děti může mít skoro každý...a ne vždy je to dobře.Vidím to na své sestře,co ta s těma dětma dělá a čím je krmí.Ale mlčím,taky bych nechtěla,aby mi někdo kecal do výchovy.

    superkarma: 0 06.06.2007, 14:12:17
  4. avatar
    [93] phoebe24 [*]

    Vanily: no, počítám, že v tomto případě byla třída, do které chodí moje dcera poloprázdná . Mě stačí, když vidím matinky na schůzkách rodičů. Když se navíc rozpoutá diskuse, tak už raději mlčím, anžto bych musela být sprostá.

    superkarma: 0 06.06.2007, 13:42:58
  5. avatar
    [91] Vanily [*]

    Anai: Souhlasím.Bohužel děti může mít skoro každý...a ne vždy je to dobře.Vidím to na své sestře,co ta s těma dětma dělá a čím je krmí.Ale mlčím,taky bych nechtěla,aby mi někdo kecal do výchovy.

    superkarma: 0 06.06.2007, 11:58:47
  6. avatar
    [90] Vanily [*]

    Teď jsem si to po sobě zpětně přečetla a stydím se za ty překlepy a chyby,ach jo.Se picnu

    superkarma: 0 06.06.2007, 11:56:11
  7. [89] Anai [*]

    Pořád říkám, že výchově k rodičovství (a taky partnerství) by mělo být ve škole (ZŠ i SŠ) věnováno mnohem více, než věnováno je! Zavedla bych povinný předmět psychologie od 6. třídy do maturity, s hod. dotací stejnou, jako mají jazyky či matematika. Tu bych od určité třídy (asi taky 6.) dala mezi volitelné předměty - proboha, k čemu mi je??? Promiňte, moji skvělí přátelé, které vystudovala MATFYZ, ale já jsem dyskalkulik, bez kalkulačky - dnes v PC a mobilu - nedám ani ránu a jedinej trapas, kterej jsem když zažila, byl, když jsem v metru zkoušela z násobilky své synky, kteří měli z matiky větišnou jen za jedna. A místo matiky, bych zavedla psychologii jako povinný maturitní . Čím dál tím víc zjišťuju, že tohle je právě to, co lidi potřebujou - především umět vychovávat dítě (tam lze ublížit druhému), umět si správně vybrat partnera (tam zas sobě) a uspět v zaměstnání (k tomu není, co dát do závorky). Pracuju ve školství už 20 let, ale jen jako asistentka (jsem SŠ), takže nic nezmůžu...

    superkarma: 0 06.06.2007, 09:39:28
  8. avatar
    [88] Vanily [*]

    peguša: TOMU SE ŘÍKÁ LÍČBA STRACHEM....A to není to,co chci provozovat.Nechce,aby se mně moje dítě bálo,ale aby mně respektovalo,aby poslechlo,protože mám pravdu a ne že se mně bojí.Jistě plácnou ano,když jde fakt o ten život,třeba jak tu někdo zmiňoval silnici,ale ne kvůli každé blbosti...

    superkarma: 0 06.06.2007, 09:07:28
  9. avatar
    [87] SARI [*]

    No, tak abych taky něco přihodila.....naše malá /4/ má nachystanej kufr - prázdnej,aby byl při ruce a když je problém, tak vezmu kufr, začnu balit - odjíždí do polepšovny, jednou jsem to udělala "naostro" - už seděla nachystaná v autě i s kufrem....od té doby stačí, když řeknu :Mám ti nabalit kufr?

    superkarma: 0 05.06.2007, 23:40:28
  10. avatar
    [86] evelyn [*]

    Jupíí: Kamila mela taky kolem peti, ze prej se odstehuje k babicce a podobne zvasty, tak jsem ji jednou rekla at si sbali kufr (ten barevnej papirovej) rvala jak tur, kdyz ho balila, ja nic, rvala jak dva turi, kdyz jsem ji otevrela dvere. Nechala jsem ji chvili vysmazit za dverma, dal totiz nedosla a uz se nikdy stehovat nechtela

    superkarma: 0 05.06.2007, 20:30:32
  11. avatar
    [85] peguša [*]

    počítačka: No jo, já měla totiž celkem dost odstrašujících případů, dokud jsem neměla svoje děti, takže jsem si z toho něco vzala pro svá robátka. Začalo to už v miminčím věku. Raději jsem vstávala 10x za noc k , než bych si jí naučila brát do postele k sobě. A tím, že jim vštěpuju, že se lidi mají k sobě chovat slušně a nemlátit se jen proto, že se mi ten druhý nelíbí.
    A naprosto souhlasím, že jedna rána ve správnou chvíli je víc, než 10 rad od psychologa. Někdy prostě nastane situace, že není na vysvětlování čas. Než se ti to povede, je pozdě. Čili lepenec, jsi-li po ruce a zakřičení, jsi li dál. A ta voda fungovala na naší malou taky. Jednou chytla hysterák, ani už neví proč. Nevnímala, co jí říkám a pomalu mi začala modrat, páč se nemohla ani nadechnout - řvala snad půl hodiny a pak už zřejmě ani nevěděla proč. Studená voda jí probrala a byl klid. Pak už se stačilo o sprše jen zmínit a byl pokoj. Myslím, že se tomu říká léčba šokem.

    superkarma: 0 05.06.2007, 20:13:02
  12. [84] počítačka [*]

    Aha. A ještě jednu akci jsme provozovali, když začala mluvit sprostě. Naštěstí to bylo dost brzy a "sežrala" nám, že po každém takovém slově jí strašně smrdí z pusy, děti se s ní nebudou chtít hrát. Ať si jdu pusu okamžitě vypláchnout vodou. Párkrát jsme ji tak poslali, několikrát jsem ji pak přistihla, že slovo vypustila a sama spěchala do koupely a tekla voda .

    superkarma: 0 05.06.2007, 19:50:25
  13. avatar
    [83] Jupíí [*]

    Ale ještě podotknu , že nás neseřezali ani jednu, i když nervy to musely být .
    počítačka, jistě že pustili ,když jí před tím vyhrožovali, jestli se jí doma nelíbí ,ať si jde.

    superkarma: 0 05.06.2007, 19:40:03
  14. [82] počítačka [*]

    Jo, někdy začátkem puberty mladá nějak protestovla, že má hrozné rodiče, nic nedovolíme a podobné kydy... Když mi došly rozumné argumenty, tak jsem jí poradila, že ji zavedu na sociálku a půjde na vlastní žádost k někomu jinému nebo někam jinam. Protože v té době ve škole braly práva dětí, ale ty povinnosti jí nějak unikly. Takk jsme to ještě jednou probraly a i po letech, když se tak nějak rozcházíme v názoru - co myslíš, půjdeš tedy jinam? A jako pochvalu jsme kdysi vyslechli: děcka mi závidí, že mám vás, ale já stejně řeknu, že to s vámi nemám jednoduché.

    superkarma: 0 05.06.2007, 19:27:44
  15. [81] počítačka [*]

    Jupíí: No, neblázni, to ji pustili ven z bytu samotnou? Manžel se v pokoji oblékal, že za ní půjde.

    superkarma: 0 05.06.2007, 19:22:08
  16. avatar
    [80] phoebe24 [*]

    Jupíí:

    superkarma: 0 05.06.2007, 19:20:28
  17. avatar
    [79] Jupíí [*]

    A mě jednou v Chrudimi na koupališti neprozřetelně vyhrožovali: " Spěchej nebo ti ujedem " já zabraná do hry s dětmi jsme je moc nevnímala, ale když jsme viděla, že deka je sbalená, vzala jsem to zkratkou dírou v plotě. Na parkovišti vysvětlila v prvním otevřeném autě, že mi sadističtí rodiče ujeli a v podstatě stopem se nechala odvézt před náš dům. Naši co čekali na bráně, si taky prožili horké chvílé. doma mě převzala babička, divila se kde jsme se tam vzala. Tky jsem ještě nechodila do školy

    superkarma: 0 05.06.2007, 19:18:11
  18. avatar
    [78] Jupíí [*]

    počítačka: jo milá počítačko, tak ségra si v 5 letech sbalila aktovku do školy co dostala od Ježíška, za tmy hrdě odkráčela ven. Matce, která ji sledovala za záclonou , zamávala a nastoupila do projíždějícího autobusu MHD. Naši ji pak za pomoci všech příbuzných a známých těžce ulovili na nádraží a museli ji moc přemlouvat , aby se do tak ošklivé rodiny vrátila

    superkarma: 0 05.06.2007, 19:13:30
  19. [77] počítačka [*]

    Peguša: Tvůj přístup se mi líbí. Mladá se asi ve dvou letech začala vztekat. Hned při počátku prvního záchvatu jsem ji vzala, naklonila nad vanu a odprchovala hlavu studenou vodou. To nečekala. Za delší dobu to opakovala a já taky. Od té doby stačilo - pozor, sprcha čeká. Vydýchala to hned. I když jsme šli spolu a jí se nechtělo, šla za ruku půl kroku za mnou, ale šla... V pěti začala vzdorovat, že tady jí ubližujeme, že půjde k babičce. Tak si sbalila batoh, oblekla se, otevřeli jsme jí dveře a řekli, že ví, kde je autobus. Rozplakala se, ale ne, že by se bála, ale že nevyjde do schodů autobusu. Od té doby hotovo. A jednou a poprvé v šesti letech něco vykřikovala ve výtahu, nehodlala přestat, tak jednu dostala po puse, druhou od výtahu a od té doby je klid. A synovci - ti vědí, že dvakrát řeknu a potřetí je rána. A protože doma se dány nedávají, jaký byl jejich šok, když rána byla. Jedna, na druhý den druhá - bohužel, tak krásně přilehla, že to bylo slyšet i k švagrové, která hodinu mluví a pak to za ně udělá. Já s nimi problém nemám, mantinely jsou dány. Tak nevím, kde je chyba. PS: jsem velmi proti osobním trestům, ale jedna rána včas je lepší než hodinové povídání.

    superkarma: 0 05.06.2007, 18:40:24
  20. avatar
    [76] phoebe24 [*]

    peguša: no fakt: s těma brejlema to tý mý příbuzný přišlo roztomilý, jak je Martínek šikovnej, že jí je umí servat a třísknout s nima . Já jsem taky brejlovec a moje děti stačilo důrazně upozornit, že tohle tedy ne. Pochopí i kojenec. Mě stačilo trochu zavrčet

    superkarma: 0 05.06.2007, 17:35:31
  21. avatar
    [75] paníliška [*]

    peguša: máš pravdu, děcko musí mít mantinely a vědět, že nemůže všechno. I za cenu toho plácnutí - po ruce, přes zadek, a to zastáncem týrání a bití opravdu nejsem.
    Přesně jak říkáš, pak se budou divit, kde se to v tom klukovi vzalo, vždyť my za to nemůžeme.

    superkarma: 0 05.06.2007, 17:31:22
  22. avatar
    [74] peguša [*]

    phoebe24: Takhle nějak to vidím za pár let u tchýně. Osud jí buď milostiv. Pak se bude divit, kde se to v tom klukovi bere, protože ona na něj přece byla tak hodná a všechno mu dovolila. Inu, každý svého štěstí strůjce.

    superkarma: 0 05.06.2007, 17:21:54
  23. avatar
    [73] peguša [*]

    paníliška: Holka, co naděláš? Lidi jsou různý. Jsem brejlatá a to děti samosebou lákalo, i ty moje. Ale už od nějakýho půl roku, kdy začaly sahat na "to blýskavé na mámině obličeji", jsem je klepala po prstíkách. Jedním prstem a lehce, ale důrazně. Naučily se velice brzo, že brýle jsou tabu. Mám totiž 5 dioptrií a bez nich jsem na bílou hůl a vodícího psa . Navíc je to poměrně drahá legrace, takže benevolence není na místě.

    superkarma: 0 05.06.2007, 17:18:41
  24. avatar
    [72] phoebe24 [*]

    peguša: jedna moje příbuzná (s prominutím IQ opravdu pod průměrem) "vychovávala" synka sama jen se svojí mámou. Martínek mohl všechno. To, že od ní utekl chlap právě kvůli tomu, že synek může všechno a on jako "strejda" nemá nárok na názor jí nevarovalo (a bylo to dost vyhrocený - mladej v patnácti vyhrožoval příteli nožem). Posléze se naplno projevily geny biologického otce. Mladej nejenže odmítal pracovat, tahal domů chlast a kamarády, mámě občas nějakou fláknul. Nechala mu byt a zdrhla od něj do pronájmu. Teď se klepe strachy, aby nepřišel na to, kde bydlí

    superkarma: 0 05.06.2007, 17:14:19
  25. avatar
    [71] paníliška [*]

    peguša: Tak to je vážně síla.

    superkarma: 0 05.06.2007, 17:03:32
  26. avatar
    [70] peguša [*]

    Jo a ještě jedna příhoda.
    Kámošce její dcera (tehdy tříletá) taky občas dala facana. Když jsem jí říkala, že to si přece nemůže nechat líbit, tak mi odpověděla: "No ale když je to právem". To mě teda šokovalo. Tříleté dítě je schopné rozeznat právo a neprávo a pak, když je v právu, mámu zmydlit . No, dnes je situace taková, že holce je 18 a mámu na férovku seřve na tři doby, že není nakoupeno,uklizeno, vařeno apod.,přitom máma dělá od 9 do 9 a i když navaří a nakoupí, mladá se toho netkne. Je asi jen otázkou času, kdy jí rovnou zmaluje. Ale co? Bude třeba zase v právu, že?

    superkarma: 0 05.06.2007, 16:56:30
  27. avatar
    [69] peguša [*]

    Kuře: Mělo být mladší je jiná.

    superkarma: 0 05.06.2007, 16:43:34
  28. avatar
    [68] peguša [*]

    Kuře:Máš pravdu. Naší starší jsme, stejně jako vy, museli učit, aby se bránila, když jí ve školce někdo začal kousat nebo jí otloukal.
    Starší je jiná. Nikoho svévolně netluče, to ví, že nesmí, ale pořádek si zjednat dokáže sama.
    Ale mám synovečka, v listopadu mu bude 5 let. Je to takovej drobek, co kouká jako andílek, ale jinak je to fracek k pohledání. Naštěstí bydlí se svou mámou u tchýně 400km od nás. Od tří let, jak není po jeho, tak kdekomu vypálí facku, až má otisk jeho ruky. A pak taky každýho vyhazuje z domu. Jednou to zkusil i na mě. To ale narazil. Když jsem mu totiž řekla, že tohle mi dělat nebude, dostala jsem druhou. Tak jsem mu dala přes ruku zpátky. Úplně zcepeněl, protože na tohle není doma zvyklý. Tam se tomu totiž všichni smějou, jako nejlepšímu vtipu. Pak nabral dech a začal na mě řvát, že jsem ošklivá a zlá teta a ať jdu pryč, že on mě tam nechce. Tak dostal ještě přes pusu. Dostal hysterák. Být po mém, chytla bych ho a šoupla do studený sprchy.....jenže.... přilítla tchýně a začala na mě ječet, že jsem na něj zlá a že on je ještě maličký (v tý době mu byly skoro 4). Tak jsem se namíchla, odešla jsem přespat k jiným příbuzným a od té doby jsem tam nejela a nepojedu. Jsem moc zvědavá, jak to tam bude vypadat za pár let, když si bude kluk dělat dál co chce a bude mu to procházet. Bude chtít víc a víc a když to nedostane ..... ani nechci domyslet, co z něj může vyrůst za grázla. Klika, že tam nemusím být. Tchyně mi lezla krkem už dlouhá léta, kvůli našim dětem jsem to nehrotila, ale tohle byla poslední kapka, to už jsem neruzdejchala. Tak tam jezdí jednou za rok manžel s dětma sám. Mám sice trochu nervíky, když vím, že jedou po D1, ale jinak mám pohodičku.

    superkarma: 0 05.06.2007, 16:42:16
  29. avatar
    [67] phoebe24 [*]

    moje šestiletá dcera odmítala otevřít pusu na doktora na krčním. Celkem s ní měl trpělivost, nechal nás 2x odejít do čekárny se uklidnit...Potom jsme změnili doktorku a situace se opakovala. Takže jsem jí v ordinaci slíbila, že jestli tu pusu neotevře, tak hned v čekárně dostane přede všema na prdel. Neotevřela. Bylo mi to blbý, ale hned za dveřma jsem si jí přehnula přes koleno. Ani nepípla. Doma jsme to probraly, uznala, že to byla moje poslední možnost a příště dělala áááá kterémukoliv doktorovi na požádání.

    superkarma: 0 05.06.2007, 16:39:58
  30. avatar
    [66] femme [*]

    oalison: zřejmě předčasná puberta

    superkarma: 0 05.06.2007, 15:49:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme