Rodina

Moje děti, jeho děti, naše děti

family

Stala jste se macechou a váš nejmilejší otčímem. Psychologové vědí jednu věc. Role jsou to složité a málokdy se obejdou bez krizových chvilek. Je to v důsledku faktu, že téměř nikdo nedokáže dlouhodobě být tolerantní (neboli odpouštět) stejně svým vlastním dětem jako těm nevlastním. Zvláště když vidí stejné reakce u protistrany. „Ty mým dětem křivdíš a stále prosazuješ jen ty svoje. Na své děti nejsi zdaleka tak přísný jako na ty moje. Svým dětem dáváš lepší porce jídla a všechno jim dovolíš. Zato ty moje stále úkoluješ a šidíš je, kde můžeš.“ „Neřvi na mou Janičku a vynadej raději svojí Barborce!“

Většinou se slovo macecha spojuje se zlou ženou týrající své nevlastní děti. Aspoň Jeníček s Mařenkou by o tom mohli vyprávět! Určitě by jim přizvukovala Maruška na jahodách, Popelka, Nastěnka, Sněhurka a určitě i Dornička ze Zlatého kolovratu, kterou macecha rovnou zavraždila. Podkladů pro macechu jako psychopatickou tyranku je v literatuře dost a dost napříč celým světem, a určitě ne bez pravdivého jádra. Zkrátka milovat děti bývalé lásky svého muže stejně jako svoje není jednoduché. Žárlivost, ukřivděnost a přecitlivělost ve vás nejspíš budou hlodat, i když se budete chovat rozumně a zachováte dekorum dámy. A buďte si jisti, že se stejnými pocity bude zápolit i váš partner.

Pár příkladů ze života

Jarmila, 47 let, 2 děti její, 2 děti jeho, 2 děti společné

Když se seznámila s Petrem, byla vdova s dvěma maličkými syny. Manžel zemřel tragicky ze dne na den, synové ještě ani pořádně nemluvili. Jarmila byla pár let sama a vzpamatovávala se z neštěstí, když tu potkala Petra. On se vzpamatovával z velice bolestného rozvodu. S bývalou zůstala jeho dcera a syn a on se dal na dráhu rozervance. Jarmila ho zachránila.

Petr se k ní nastěhoval a společně počali Sáru. Pár let po Sáře se narodila Renatka. A tak bylo na světě šest nevlastních i společných dětí, které jejich lásku poznamenaly skoro až k rozchodu. Když byli Jarmilini synové malí, Petr jim dokázal dělat otce v celku úspěšně. Bral je na houby, do cukrárny, na výlety a snažil se je vést přísně, leč spravedlivě. Ta spravedlnost ale postupem let a narůstajících mužských osobností začala skřípat. V pubertě dokonce vygradovala k tomu, že se kluci odstěhovali k babičce, pak se vyučili, našli si nevěsty a domů se už nikdy nevrátili.

Jarmila sice stála při nich a s Petrem se do krve hádala, ale on na svých výchovných požadavcích trval, až je z domu vyštval. K Sáře a Renatce se Petr choval úplně jinak. Byly jeho zlatíčka, rozmazloval je a dával jim před chlapci okázalou přednost. S jeho dětmi z prvního manželství to bylo stejné. Kdykoli přijeli, mohl se přetrhnout. Všechny jejich chyby omlouval, zato chyby nevlastních synů zveličoval. Jarmila dokonce uvažovala o rozchodu, ale nakonec to ustála. Dnes jsou, až na společné dcery, všechny děti dospělé a samostatné a Jarmila si svým způsobem oddechla. Zmizela tím totiž největší třecí plocha, která mezi ní a Petrem skřípala dobrých patnáct let.

Eva, 45 let, 2 děti společné, 1 nevlastní

„Vím, že je to špatné, ale nikdy jsem nepřekonala odpor k synovi svého manžela. Naše společné děti (17,14 let) dodnes nevědí, že mají nevlastního bratra. Pepan má striktně nakázáno jim o něm neříkat. Ten kluk taky nikdy nesmí překročit práh našeho bytu. Asi bych zešílela.“

Ivana, 42 let, 1 dítě společné, 1 nevlastní

„Proti nevlastnímu synovi jsem v jádru neměla nic, ale přesto jsme se kvůli němu hrozně hádali. Byl to milý a docela hezký kluk a skoro vůbec k nám nejezdil, protože bydlel 300 kilometrů daleko a můj muž (dnes už taky bývalý) nebyl žádným příkladným tatínkem. Když o něm mluvil, byl ale jak smyslů zbavený. Udělal například šílenou scénu kvůli tomu, že jsem o něm promluvila jako o Honzovi, a ne o Honzíčkovi, i když už vycházel základku. Paradoxem je, že i když už jsme dávno rozvedení a spolu nevycházíme ani po letech, s Honzíčkem  (dnes už dospělým) si občas zavoláme, je to moc fajn chlap a pro naši dceru ochranitelský brácha.“

Kristýna, 35 let, 1 dítě její, nový partner

„Moje dcera vadila všem mým partnerům. Uznávám, že není žádná Popelka, ale dost jsem bojovala s různými křivdami, které se mi zdály být na ní páchané. Dalo by se říct, že jsem se kvůli ní rozešla se dvěma muži. Poprvé to byla velká láska, která ale nakonec začala stagnovat, až se vytratila úplně ( z mé strany). Asi po roce jsme se s tímto mužem sešli na kafe a on mi řekl, že mě miloval a stále miluje, ale nemohl se mnou být a vzít si mě kvůli dceři.

Prý by její chování neustál. Na dalšího přítele dcera strašně žárlila, on se jí buď podbízel, nebo s ní bojoval stejnými zbraněmi jako ona, což tehdy byla úroveň čerstvého puberťáka. Nakonec jsme milého „strýčka“ poslaly domů a oddechly si obě. Do třetice se „tatínek“ snad vydařil. Nepodlézá, chová se kamarádsky, ale nevychovává ani příliš nenapomíná. Od toho jsem já. Dcera se mu svěřuje daleko otevřeněji než mně, radí se s ním o klucích nebo jak mě „ukecat“ na nějakou tu diskotéku nebo koncert. Ale je fakt, že se mi už svěřil, jak by to bylo krásné, kdybychom byli jen my dva! Byl to jen povzdech, nebo varování?“

Dnes je to normální

Rozvádí se třetina manželství s dětmi, potomci se rodí neprovdaným matkám a všichni navazují další vztahy. Vyženěné či vyvdané děti získávají i nové prarodiče. Jejich vztahy se liší případ od případu. Záleží na okolnostech i osobnostních rysech zúčastněných.

Žádná šablona zde neplatí, je to zkrýtka pořádně zašmodrchané klubko. Univerzální rada zní: Nic nelémat přes koleno. Jestli vás nesnáší jeho dcera, nevnucujte se jí a stáhněte se. Nesrovnalosti a stížnosti řešte ihned, ale emoce držte na uzdě víc než jindy. Neurážejte se, buďte vždy připravené k vstřícnému kroku. Je to těžké, ale jestli se to podaří, máte vyhráno.

Kazuistika

Je popsán případ, kdy pětiletá dívka trpěla žaludeční neurózou a nikdo nevěděl proč. Odpověď byla v babičkách. Poté, co se její maminka znovu provdala a narodil se nevlastní bratr, přestěhovala se nová rodina k manželovi, s nímž v jednom domě žila jeho matka a babička.

Protože v novém místě nebyla školka, obě se nabídly, že budou děti hlídat. Malého rozmazlovaly, zatímco na holčičce nenechaly niť suchou. Sice ji nebily, daly jí najíst a do sklepa ji nezavíraly, ale rády ji neměly ani trochu. Dívenka v nelaskavém prostředí usychala a byla čím dál smutnější.

Naštěstí si to její matka včas uvědomila a zasáhla. Rodina se přestěhovala do města, kde sice musela platit za byt, ale vztahy se narovnaly.

Jak se na problém díváte vy? Máte nějakou vlastní zkušenost?

   
17.09.2009 - Děti - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [17] leonab [*]

    Já jsem udělala naštěstí dobrou zkušenost. Jsme oba rozvedení, on má dceru z prvního manželství, které se loni narodil syn, takže jsme se stali "dědečky", já jsem přivedla svou dceru z mého prvního manželství a teď máme spolu malou dcerku. Rozestup mezi nimi je 12 let (jeho 25, moje 13 a naše 1 rok). Bereme všechny stejně, já Míšu spíš jako kamarádku než dceru, ale myslím si, že spolu vycházíme všichni velmi dobře. A tak to má být. Sml16

    superkarma: 0 21.09.2009, 16:16:52
  2. [16] jastura [*]

    Sml15 evelyn — #10 Promiň nechtěla jsem tě košnout, jsem nějaká levá dnes

    superkarma: 0 18.09.2009, 15:22:57
  3. avatar
    [15] Alenka0010 [*]

    Marianaant — #14 Myslím, že je dost zasažen chováním své dcery, proto je k té tvojí takový....

    superkarma: 0 18.09.2009, 07:21:07
  4. avatar
    [14] marianaant [*]

    My když jsme se brali tak už je to třicet let .Já byla vdova a měla jsem dvě dcery, on rozvedený a jednu dceru. Žili jsme s mími dcerami, jeho k nám chodila jen když něco potřebovala, pak nás ještě pozvala na svatbu a přijele k nám když měla první dítko. Od té doby jsme ji neviděli neslyšeli o ní, nikdy se neozvala a to je již 24 let. Moje děti přesto, že u nás vyrůstali tak si k nim  nikdy nenašel cestu ať jsem se snažila jak jsem chtěla. Jedna dcera se vdala měla 5 dětí,rozvedla se, žila tak nějak všelijak já a moje druhá dcera jsme ji pomáhaly jak to jen šlo, ale bylo to k ničemu. Teď nedávno zemřela,a dvě děti jsou ještě nezletilé kluk má 16 a vnučka 8. Ta druhá dcera požádala o svěření do vlastní péče. A manžel na toto všechnořekl, že mně zajímá moje vlastní rodina a on , že mně nezajímá, že se starám jenom o děti a na něj kašlu. Co na to říct po tolika letech. A to ta mladší dcera vždycky všechno zařídí když něco potřebuji jak já tak manžel, ale vděku nedojde. Pořád dělá pro něj málo. Opravdu nevím jak mám dál postupovat a co dělat.Sml15

    1. na komentář reaguje Alenka0010 — #15
    superkarma: 0 17.09.2009, 22:37:32
  5. avatar
    [13] fixka [*]

    a to jsem zapomněla dodat že jeho kluci byli vždycky nej,a pro ně vše,a ted když jsou velcí mu to pěkně vracejí, nejstaršímu koupil auto ale synáček zaním ještě ani jednou nebyl.

    superkarma: 0 17.09.2009, 20:26:43
  6. avatar
    [12] fixka [*]

    Moje mamka taky žije s přítelem- 2 děti,od našich - já a ségra deseti,dokud jsme byli malé a bez názoru tak se ,,strejda,, snažil,ale pak nám začal dávat najevo že o nás vůbec nestojí,nezajímali ho naše problémy a radosti,byli konflikty hlavně se mnou.Tak jse radši vyklidila pole a v osmnácti vypadla z domu.Ted po třech letech se dostane někdy i k tomu že když přijedu za mamkou,se zeptá jak se mi daří.

    superkarma: 0 17.09.2009, 20:24:16
  7. avatar
    [11] Melissima [*]

    Po 15-ti letém manželství jsem zmobilizovala všechny síly a konečně se rozvedla a raději zůstala sama se 4 dětmi(2+2), pak jsem potkala svého nynějšího muže. Z prvního manželství měl taky 4 děti(taky 2+2)... mladší z jeho synů žil až donedávna s námi (a občas bylo vidět, že výchova byla naprosto odlišná), ostatní - už dospělí nás stále navštěvují, občas pohlídáme vnoučata :-)). Za celých 6 let našeho soužití nevznikl žádný vážnější problém. Je fakt, že se můj manžel snaží vést k práci a plnění povinností mého nejml. syna a moc se mu nevede...Sml80 (on je Honza z těch, kteří se prostě jednou musí živit hlavou a ne rukamaSml30), ale na druhou stranu ho dokáže i pochválit,Sml79 odměnit. A myslím, že synek ho bere. A nejen on, i ostatní mé děti. Oslovují ho křestním jménem nebo familierním "Taťko". Abyste si nemyslely, dámy, že je vše jako v pohádce - naše nejstarší dcerunky se navzájem nemohou vystátSml80 , ale co , jsou už obě dospělé a vdané, vidí se tak 1x do roka, protože bydlí na opačném konci republiky, tak to jde unést...Mně jeho dcery říkají jménem, kluci ale jenom mamko nebo mámo a to sami od sebe. Těší mě to. Ale o téhle své rodince bych mohla psát romány.Myslím, že vše je o lidech a o ochotě tolerovat chybičky druhých. "Jeho/její děti" nemusíme bezmezně milovat, ale být jim dobrým rodičem a nedělat rozdíly příliš citelně je nutné. Pokud takový kompromis zvládne i partner, jde tO docela dobře.

    superkarma: 0 17.09.2009, 18:15:24
  8. avatar
    [10] evelyn [*]

    Anai — #8 neni to prirozene, nevim proc bych mela mit rada cizi smradataSml57

    1. na komentář reaguje jastura — #16
    superkarma: -1 17.09.2009, 15:14:48
  9. avatar
    [9] femme [*]

    přítel má adoptovaného syna, který měl odmalinka všechno, co chtěl a podle toho to taky vypadá, když mobil, tak ten nejdražší a tak je to se vším Sml31 nikdy jsem ho neviděla a doufám, že nikdy nebudu mít tu "čest", úplně mi stačí, když se o něm semtam přítel zmíní, vždycky je to nějaký problém Sml22 je mi ale jasné, narozdíl od mého přítele, že na tom všem má lví podíl on i jeho ex Sml68

    superkarma: 0 17.09.2009, 12:51:26
  10. [8] Anai [*]

    Ano, mám. Brala jsem si rozvedeného, byť stejně starého muže, měl maličkého syna. Měla jsem ho moc ráda, jezdili jsme si pro něj až na Moravu obtýden. Dodnes s ním mám hezký vztah, i když jsme rozvedeni s jeho otcem už léta a ona je paradoxně stejně starý, jako můj nynější partner.

    Dále před mnoha lety jsem se po rozvodu, kdy synové (14 a 10) připadly mému exmanželovi, přistěhovala ke svému příteli, tehdy už spíše kamarádovi v nesnázích, neboť se k němu, extrémně zaměstnanému rozvedenému podnikateli, přistěhovala 14-letá dcera, neboť matka jí deptala. Syn (11) zůstal u matky a všichni jsme bydleli v jednom domě (ne rodinném samozřejmě). Vztah mého přítele k synům, kteří k nám chodili na víkendy byl příkladný, dodnes ho rádi vidí a já jsem partnerovy děti měla strašně moc ráda - vždyť jsem měla ráda jeho, tak to bylo přirozené, ne? Pak jsem měla vážnější známosti se dvěma muži, kteří měli taky děti - opět jsem je měla velmi ráda... Problém byl vždy čistě ve vztahu nás, partnerů, nikdy neskončil kvůli našim dětem! Nechápu, jak může někdo milovat nějakého člověka a nemilovat jeho děti, to pak pravá láska fakt není, cítím to tak.  A velmi oceňuji, že můj současný má tak hezký vztah k mým synům, kteří jsou téměř tak staří, jako on Sml30

    1. na komentář reaguje evelyn — #10
    superkarma: 1 17.09.2009, 12:44:03
  11. avatar
    [7] elly [*]

    dajdada — #4 mám to stejný...kdo to neví, nepozná, že "moje" děti nejsou i "jeho" děti Sml59

    superkarma: 0 17.09.2009, 10:17:26
  12. avatar
    [6] maje [*]

    SENSITIVESKIN — #5  svatá pravda. na druhou stranu netuším, jak bych se chovala, kdybych se rozvedla a pak mi nějaký potenciální  přítel řval a hrozně vychovával moji dceru.Sml80Sml80ono je to těžké na obě strany

    superkarma: 0 17.09.2009, 09:36:35
  13. avatar
    [5] SENSITIVESKIN [*]

    maje — #1 jo,nabalit si rozvedenýho chlapa s dětma (i naopak - ženu s dětma), to je prostě riziko podnikáníSml22

    1. na komentář reaguje maje — #6
    superkarma: 0 17.09.2009, 09:26:51
  14. avatar
    [4] dajdada [*]

    Mýho chlapa do zlata zasadit! Miluje kukačkySml48

    1. na komentář reaguje elly — #7
    superkarma: 0 17.09.2009, 08:48:58
  15. avatar
    [3] maje [*]

    enka1 — #2  to je právě to. holka se s tátou vidí jen tehdy, když chce po něm peníze. nechá se pozvat na pivo a vydejká prachy. a kluk? ten mu ani neodepíše na sms. manžel si to vysvětluje tak, že za tím stojí jeho ex - máma kluka. mě nejvíc štve, že to můj muž nevidí tak, jak to ve skutečnosti je, ale tak, jak si to přeje on, aby to bylo.Sml80

    superkarma: 0 17.09.2009, 08:08:34
  16. avatar
    [2] enka1 [*]

    maje — #1  a s tátou se vidí?

    1. na komentář reaguje maje — #3
    superkarma: 0 17.09.2009, 07:58:28
  17. avatar
    [1] maje [*]

    jak jsem již několikrát psala, tu zkušenost mám. já blbá a zaláskovaná, bez dětí a manžel těsně po rozvodu, děti 2 - holka tehdy 8 a kluk 5 roky.  bylo to hrozné. děti jako princezny, všechno jim dát až pod nos, snášet na hromadu, posluhovat a ani pokojíček si neuklidily - dokonce si neustlaly ani postel (když byly větší). když jsem po nich něco chtěla, tak po mě vždycky manžel vystartoval, ať je nebuzeruji. nebo když jsem byla na mateřské, tak hned první neděli o velkých prázdninách mi holka volala, ať pro ně okamžitě dojedu (měli to k nám asi 500 m). tam velká taška  a spratci. oznámily mi, že budou týden u nás a pak doma, pak zase u nás,... že mi to nikdo neřekl, asi ani nemusím dodávat. pro mě to byl očistec. manžel je na naši dceru přísný (ale rozhodně ne žádný tyran) ale jim vždycky dovolil všechno. bezvýhradně. teď už jsem je 3 roky neviděla, nechodí k nám. holce je teď 18, klukovi 15 a maminka to nechce. asi jim uřízla nohy, protože k nám nechodí. já jsem maximálně spokojená a moje dcera neví, že má ještě nevlastní sourozence. určitě to není ideální, ale je to bohužel jediná cesta, jak z toho aspoň trochu ven.

    1. na komentář reaguje enka1 — #2
    2. na komentář reaguje SENSITIVESKIN — #5
    superkarma: 0 17.09.2009, 06:57:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme