Reklama

Paní Magdě je 35 let a je maminkou tří dětí. Dvě má z prvního manželství a jedno z druhého. První dvě děti jsou dvojčata, holky. V  sedmnácti letech odešly bydlet k tátovi. Paní Magda si denně klade otázku: proč?

Příběh paní Magdy

grl

Pocházím z malé vesnice, kde se veškeré kulturní dění soustřeďovalo v místní hospodě, nad níž se nacházel kulturní sál, kde každých 14 dní probíhaly tzv. zábavy. Naši rodiče tomu ještě říkali i čaje. Na jedné takové zábavě jsem se seznámila s „přespolním“ klukem a po krátkém chození jsem s ním otěhotněla.

Jako dítě jsem byla vychovávána velmi přísně, a možná i právě proto jsem každého takového menšího „popuštění uzdy“ využila. Otec byl velmi přísný, nechtěl mě nikam pouštět, prý mám čas v osmnácti. Před každou zábavou ho musely kamarádky doslova umluvit.
Dnes si říkám, kéž by tehdy nepovolil. Nemusela bych se tak už v sedmnácti vdávat. Vzala jsem si onoho kluka ze zábavy.

Narodily se nám dvojčata, holčičky. Po krátkém bydlení u našich rodičů jsme šli bydlet do domku po manželově babičce, kterou si vzali k sobě domů jeho rodiče. I na to, jak jsem byla mladá, manželství jsem zvládala. Vařit jsem uměla, postarat se o domácnost nebylo nijak těžké. Nic jsem si sice neužila, ale to mi ani nevadilo, zato manžel byl stále nevybouřený. A tak hospoda a zábavy u něj pokračovaly.

Hádky u nás byly čím dál častější, vyčítal mi, že jsme se brali moc mladí a on se ještě na rodinný život necítí. Nakonec od nás utekl k jiné ženě. Domek mi nechal, přestěhoval se s ní do města a po čase jsme se rozvedli. Je s ní dodnes, ale nemají spolu žádné děti. Holky jsem mu po rozvodu často dávala.

Když manžel odešel, holky chodily do páté třídy. Zůstala jsem na ně sama, a o to víc jsem se bála, aby nedopadly jako já. Možná jsem je až přehnaně hlídala, nevím. Já vím, je jiná doba, ale říct doma ve třinácti, že jdu na zábavu, tak mě táta zabije.Taky mi moc vadilo, když se holky začaly už na konci šesté třídy přehnaně líčit. Divím se, že to učitelům ve škole nevadí, za nás poslal třídní takovou přemalovanou holku umýt k umyvadlu. Holky vypadaly jako staré mladé, a ani nebudu říkat co.
Kamarádka mi vyčítala, že jsem na ně moc přísná a prý jí připomínám v mnohém mého otce. Proboha, jen to ne!

Asi tři roky po rozvodu jsem se seznámila s mým nynějším manželem, byl také rozvedený. Holkám bylo v tu dobu 13. Byla jsem ráda, že na ně nejsem sama. Mého nového partnera celkem braly, ba co víc, připadalo mi, že si s ním rozumí víc než se mnou. On sám se jich několikrát zastal, když jsem jim něco nedovolila.
Po roce jsem otěhotněla, holky se na brášku moc těšily. Myslela jsem, že jsme konečně šťastná rodina. Když se Dominik narodil, holky se o něj zpočátku zajímaly, ale pak je přestal mladší bráška bavit. Co jen nadělaly řečí, když jsem některou  z nich poprosila, aby s ním šla na chvilku ven. Prý ony si ho neudělaly.

Po základce se obě holky dostaly na střední školu do města, kde bydlí první manžel se svojí přítelkyní. Na dojíždění to neměly daleko, ale ony mi najednou v sedmnácti oznámily, že už se mnou bydlet nechtějí, prý je dusím, a budou bydlet u táty. Dnes je jim už oběma osmnáct a za ten rok, co bydlí u táty, se mi ozvaly jenom jednou. Na telefony mi nereagují. Já tam nejezdím, protože manželova přítelkyně mě nemusí. Když se chci s některou z dcer sejít, prý nemají čas.

Nedávno jsem jednu z dcer potkala, když jsem jela do města s Dominikem k doktorovi. Málem jsem ji nepoznala. Zmalovaná, prapodivně oblečená, všude samý pearcing. Tak tohle je asi ta tátova svoboda.

Nevím, kde jsem udělala chybu. V tom, že jsem se o ně přehnaně bála? Jejich táta jim však podle mě dovoluje zas až moc. Děsím se, co všechno je může v životě potkat, a je mi líto, že mě jako mámu zazdily.

Čtěte také: