Reklama

Narozeniny, svátky, povýšení v práci, promoce, svatby: to vše se váže k rodinným oslavám. Někdo je má rád, jiný je nemusí. Dcera Andrey je přímo nesnáší. Tedy ty, které se týkají jí samotné.

dárekAndrea je typ matky, která si na rodinné oslavy potrpí. Už odmalička velmi ráda organizovala zejména narozeniny svých dvou dcer. Všude samé balónky, fáborky, sešly se babičky, i do té doby neznámé tetičky.
Zatímco starší dceři, Adélce, tyty oslavy nijak nevadily, mladší Natálka by se nejraději schovala do skříně a zůstala v ní až do dospělosti.
Jenže ani tady by jí její „schovka“ nebyla nic platná. Natálii bylo o víkendu už 23 let a jak jinak, maminka pro ni uspořádala velkolepou oslavu. S balónky a fáborky.
„Mami, prosim tě, vždyť už nejsem malá holka, nebylo by lepší si jít jen tak někam sednout? Táta, sestra, já a Ty?“
Andrea však argumentuje slovy: „Buď ráda, že máš co slavit. Až Ti bude tolik co mně, třeba už nebudeš mít důvod.“
„Ale vždyť to není pravda. Ty můžeš taky slavit. Jenže Ty ze svých narozenin takový cirkus neděláš.“
„Až budeš mít děti, pochopíš. A nekaž mi tu radost, já jsem ráda, že aspoň na svoje narozeniny přijdeš domů a sejdeme se všichni pohromadě. Copak to jde nepozvat ty, kteří Tě mají rádi? A vůbec, pořád jsi a budeš moje dítě.“

A tak Natálie z lásky k mamince velkolepé oslavy nějak „přetrpí“. Nevadí jí ani tak to, že pro ni maminka upeče dort, nazdobí byt, jídla a pití je jako na svatbě, jako spíš to, že pozve hromadu příbuzných a ti mají většinou dotěrné otázky.
Úplně nejhorší to bylo v období puberty: „Natálko, tak co kluci?“ Tuto otázku dodnes úplně nesnáší.
Je to právě měsíc, co ukončila tříletý vztah s přítelem, a už teď se děsí toho, že se jí budou zase všichni vyptávat, kde je a kdy a proč se rozešli. Určitě už se těšili na zásnuby. :)

Zkusí mámě nějak opatrně naznačit, že by si více vážila toho, kdyby si třeba jen ony dvě v klidu a tichosti poseděly. Až jednou najde toho pravého, přípravou svatební hostiny jí to vynahradí.

Přečtěte si také: