vztah

Moje holčička „malá“ je vděčným zdrojem témat. Neberte to jako nějaké žalování, mám ji moc ráda, ale na spoustu věcí máme prostě odlišný názor a potřebuji to s někým probrat.  

Uznávám, že jsem někde udělala chybu a dala jí možná větší volnost, než bylo zdrávo. Teď už je asi pozdě plakat nad rozlitým mlékem, ale stejně by mě zajímalo, co si o tom vy (některé už zkušené) matky myslíte.

Když za mnou přišla, že nechce studovat gymnázium, ale nějakou odbornou školu, chápala jsem ji. Ačkoliv se neučila špatně, devítku vyšla s dvojkami, není studijní typ. Souhlasila jsem s tím, že si vybere sama nějakou střední školu, kterou by studovala alespoň trochu s chutí. Vybrala si soukromou polygrafickou, která stála nemalé peníze, ale byla jsem ochotná studium platit.

Na začátku čtvrtého ročníku přišla aktuálně řeč na to, co bude dělat dál. Ačkoliv jsem si s ní sedla a přesvědčovala ji, aby si podala přihlášku alespoň na nějakou vysokou školu, že vzdělání je důležité a rozšíří jí možnosti v budoucím uplatnění, nebyla dvakrát nadšená. Tvrdila, že na vejšku nemá, a když už, chce pokračovat ve stejném oboru na vyšší odborné škole. A tam prý stačí podat přihlášky do května.

Myslela jsem si o tom své, sama jsem dělala dvakrát talentovky a vím, jaké jsou na umělecké školy tlačenice. Ale nechtěla jsem ji odradit ani brát iluze, že s tím, co je na soukromé polygrafii naučili, nemá proti uměleckým školám typu „Hellichovka“ nebo „Hollarka“ šanci.

Bohužel, moje obavy se vyplnily, a když se dozvěděla, jaké mají při přijímačkách vysoké nároky, vzdala to úplně. Že prý to zkusí příští rok, ale je mi jasné, že její slib zase vyšumí do prázdna.

Chtěla jsem, aby odjela alespoň do zahraničí, naučila se dobře cizí jazyk a „otrkala se“ jako její sestra, ale o tom také nechce ani slyšet. Musela by opustit kamarády, tancování a zábavu.

Poraďte, jak ji mám „donutit“ nebo přesvědčit, aby se dál vzdělávala, že se střední školou na současném přeplněném trhu práce neobstojí.

Co byste dělaly na mém místě?

Reklama