Vztahy

Moje babičky a jejich nápadníci

Až kam moje paměť sahá, bydlela moje babička z tatínkovy strany ve zděném paneláku z padesátých let. Obývala přízemní byt, takže jsem coby mrňavé dítko, které si za deštivých dnů stoupalo u okna na dřevěnou stoličku, viděla přes krátké záclonky natažené na kovových tyčkách na pomněnky a na konvalinky na maličkaté předzahrádce a právě tyto drobné kytičky se díky mým vzpomínkám na babičku staly nejmilejšími květinami mého života.

 

Babiččin byt, který sestával z tmavé a ledově studené chodby, z právě tak studené koupelny, v níž dominovala obrovská oválná bubnová pračka a velká smaltovaná vana, na jejímž okraji vždy ležel březový šampon v tubě, z útulné kuchyně provoněné bylinkami a babiččinou všudypřítomnou voňavkou Živé květy, z průchozího obývacího pokoje a tajuplné, tmavými závěsy zastíněné ložnice, pro mne byl zdrojem obrovského potěšení, protože skýtal mnohá zákoutí, výklenky, košíčky a dózy plné zajímavých drobností. V ložnici zabíraly celou jednu stěnu šatní skříně z tmavě mořeného ořechového dřeva ukrývající několik skvostů červené knihovny, kalendáře a časopisy ze začátku 20. století, staré šaty a klobouky provoněné naftalínem, krabice se starými novinovými výstřižky, babiččiny flanelové noční košile, rozměrné béžové podvazkové pásy, bílá kombiné s kraječkou a spoustu dalších věcí, nad kterými mi v mém útlém věku zůstával rozum stát. Ačkoliv v ložnici byla obrovská postel, která na rozdíl ode mne ještě pamatovala mého dědečka, babička spávala v obývacím pokoji, jehož jediným zařízením byla klasická kamna PETRY na uhlí, pro které se chodilo s uhlákem do sklepa, jedna válenda, na níž jsem spávala já, jeden gauč, který obývala babička, a noční stolek, na který babička každý večer odložila do skleničky s vodou své falešné zuby a kde nikdy nechyběla kulatá plechová krabička s větrovými bonbóny pro lepší dech. V rohu naproti válendě stál stolek s televizorem. Byl to jeden z prvních modelů a já si dobře vzpomínám, jak babička neděli co neděli sledovala dechovku v televizi a pravidelně u toho plakala, protože vzpomínala na to, jak ji na známé melodie ještě zamlada vytáčel dědeček na tancovačkách. Když jsme se u ní každou sobotu sešly s mou stejně starou sestřenicí, předčítala nám pohádky Boženy Němcové a pro nás tenkrát hrůzostrašné básně z nádherně ilustrovaného starého vydání Erbenovy Kytice nebo nás nechala řádit ve skříních v ložnici a vyvařovala nám všelijaké dobroty, které pro mne dodnes mají „babiččino“ kouzlo. Například bramboráky s lipovým čajem. Babiččiny bramboráky byly křupavé a lipový čaj s medem voňavý a nepřekonatelný. Právě kvůli tomu dávnému kouzlu si bramboráky s čajem dopřávám dodnes, i když mám téměř stoprocentní jistotu, že mi můj žlučník zase bude vyhrožovat emigrací.

 

Babička toho o sobě moc nenapovídala. Ale něco málo na sebe přece jen prozradila. Tenkrát to pro mne byla úplně nepředstavitelná skutečnost a ani dnes si nedokážu představit babičku jako mladou dívku narozenou na začátku dvacátého století. Ale jednou určitě musela být mladá a krásná. Od sedmnácti let měla známost se svým mládencem Josefem. Chodili spolu rok, dva, tři, pět. Josef sliboval svatbu, ale stále se k ní neměl. Po deseti letech se vypařil a babička zůstala doslova na ocet. Ačkoli v té době neměla 27letá svobodná žena moc velkou šanci se vdát, babička se provdala. Nevím, jestli se do ní můj dědeček Václav zamiloval nebo jestli to byl sňatek z rozumu, ale manželství bylo velmi spokojené a vzešly z něj dvě děti a následně čtyři vnoučata. Když bylo babičce něco málo přes padesát, děda umřel a babička zůstala sama. Trávila jsem u ní jako dítě spoustu času, protože jsem nechodila do školky, a i ve školním věku jsem za ní strašně ráda jezdila na druhý konec města.

 

Když jsem byla na střední škole, bylo babičce už pětasedmdesát. Jednu sobotu mě uvítala ve velice rozdurděném stavu. Tváře jí hořely a zástěra při chůzi pohoršeně šustila. Na moje naléhání mi babička nakonec pověděla, co se stalo. Ten den ráno otevřela po zazvonění dveře a přede dveřmi stál – představ si, holka – někdejší nápadník Josef v poněkud omšelém stavu. Ještě na prahu spustil litanii, že byl ženatý, má tři děti, ale nedávno mu umřela žena a tak zůstal sám a vzpomněl si na babičku, zdalipak by to s ním nedala zase dohromady. „No, babi, a cos mu řekla?“ optala jsem se v domnění, že babička už teď konečně nebude sama. „No co bych mu řekla? Poslala jsem ho pryč“, pravila babička. „Řekni mi, prosím tě, co bych já dělala s takovým starým dědkem?“

 

Protipólem mojí městské babičky z tatínky strany byla babička z maminčiny strany. Moje maminka je čistokrevná slovenská Maďarka. Část rodiny zůstala při dělení hranic v Maďarsku, část na jižním Slovensku. Mí slovenští příbuzní, což čítalo tři maminčiny sestry s rodinami a babičku s dědou, zůstali, ač na Slovensku, Maďary jako poleno. Moje maminka do svých 19 let hovořila pouze maďarsky a česky se začala učit, až když se seznámila s tátou, opustila ve třetím ročníku zemědělskou školu a zdrhla s ním do Čech. Její rodina s ní dlouho nemluvila a obměkčilo je až první vnouče (já), které usilovně brebtalo česky nebo maďarsky, podle toho, jestli mluvilo s mámou nebo s tátou. Máma se s rodinou znovu setkala až po dlouhé době, když mi byly asi 3 roky. Od té doby jsme pak jezdili na Slovensko poměrně často. Než jsem začala chodit do školy, maminka perfektně zvládla češtinu a přestala se mnou mluvit maďarsky. Tak se stalo, že jsem maďarštinu úplně zapomněla.

 

Při občasných návštěvách jsem si s babičkou moc nepokecala. Maminka byla poměrně pozdní dítě a babička už byla dost stará, ale velice čiperná. Mlela tou svou maďarskou hatmatilkou od rána do večera,  obstarala zvířectvo, obrovskou zahradu i dědečka, když už byl na stará kolena nemocný. Když děda umřel, bylo babičce skoro osmdesát. Nelenila a nastěhovala si domů místního vdovce, o pár let mladšího než byla sama. Tetičky se zhrozily, moje máma se smála. Teta Klára si babičku vzala "na kobereček" a hučela do ní, na co že prý doma toho chlapa má. "No přece do postele" pravila v klidu babička a tetka se už nezmohla ani na slovo.

 

Moje maďarská babička se dožila požehnaného věku 98 let. Do poslední chvíle byla soběstačná. Byla to malinkatá osůbka s šedivým cůpkem, která každé ráno vstala, došla do lesa na dříví. Pak si zašla do místního konzumu pro půllitrovku pálenky a tu během dne vypila. Do poslední chvíle měla slepice a zahrádku. Posledních deset let svého života měla leukémii, ale nijak zvlášť se tím netrápila. Doktoři zírali, že je ještě naživu, my jsme byli přesvědčeni, že za to může ta pálenka a zřejmě také to, že babička uměla až do poslední chvíle užívat života. Mimochodem, toho svého milence přežila :-))


Kadla


Úžasné! To má tak někdo štěstí na babičky... čte se to jako báseň, úplně je obě vidím před sebou. Díky moc!!
   
07.06.2007 - Láska a vztahy - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [8] kareta [*]

    Moje polská prababička zase do 98 kouřila Marsky (od 1. SV, tj. od 17ti let), a 85letá babička kouří a otec ji pravidelně opíjí Nebudu komentovat její sňatky a známosti

    superkarma: 0 07.06.2007, 13:03:40
  2. avatar
    [7] 1_Kopretina [*]

    nádhera - připomělo mi to mojí babičku - škoda že tady holky už s námi nejsou - člověk by uměl líp naslouchat

    superkarma: 0 07.06.2007, 12:37:55
  3. avatar
    [6] tyrkys [*]

    Super

    superkarma: 0 07.06.2007, 12:06:24
  4. avatar
    [5] arjev [*]

    Kadlo,perfektní...

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:56:04
  5. avatar
    [4] Kadla [*]

    gerda: Až mi bude sedmdesát, hodlám se pravidelně zpíjet stejně jako moje babička . Myslím, že v tomhle věku neškodí naprosto nic

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:51:56
  6. [3] Pavla_b [*]

    krásné příběhy, krásný článek

    superkarma: 0 07.06.2007, 09:50:41
  7. avatar
    [2] teb [*]

    Jé, to je moc krásný článek. A je vidět, že jsi babičky měla moc ráda. Taky bych napsala něco o babičce, ale dnes to nestíhám....

    superkarma: 0 07.06.2007, 09:33:50
  8. avatar
    [1] gerda [*]

    Panečku, to jsou ale babičky! A ta maďarská stojí za zamyšlení, jestli je fakt pravda, že alkohol škodí

    superkarma: 0 07.06.2007, 09:27:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme