Hlavně o své babičce nám povyprávěla čtenářka Gerda. Byla to babička, která milovala, hlídala a učila svou vnučku. Úplně si ji představuju, muselo to být krásné dětství.

Já také doufám, že všechno zničené nebude... Moc Vám děkuju za příspěvek, milá Gerdo, a přeju krásný den.


Dobrý den, musím psát o své babičce, protože jedině ona je pro mě symbolem pravého babičkovství. Moje maminka chodila dlouho do práce, ale i tak se snažila být babičkou dobrou a obě naše děti si brávala na dovolené na chatě, jezdila s nimi k vodě... já jsem na tom byla coby babička asi nejhůř. Než jsem skončila s robotou, vnuci mi odrostli, a to opravdu dost. Mrzí mě, že mi jejich dětství tolik uteklo... ale to jsem odbočila. Zpět k babičce, o které chci psát :) Tak tedy - moje babička byla osobnost. Nepřehlédnutelná. Vysoká a mohutná. Po dětech přibrala a tehdy to nikomu nevadilo. Na chování dětí na klíně ideální. Možná proto i přes životní strasti zůstala šťastná a spokojená. Mě vychovávala od batolecího věku, dětství mám s babičkou úzce spojené. Od ní jsem pochytila základy vaření, lásku k přírodě a možná i vztah k politice = nulový :). Jezdila se mnou ráda do lesa, chodily jsme spolu na klásky na pole, naučila jsem se pečovat o králíky i hnát kachny na potok, aby měly bílé peří. Dětství, jaké už dnes těžko kdo zažije. Auta vesměs žádná, úchylové a bezdomovci nikde kolem, tak jsem měla svobodu po celý den a lítala si kde chtěla. A když jsem byla doma, tak si mě babička brala na klín a ukazovala mi krásné obrázkové knihy. Kvěchová - Denní život batolátka, Alšův Špalíček, četla mi Babičku a zdůrazňovala, jak je důležité, abych se ve škole dobře učila.

Včera jsem si na ni vzpomněla, když jsem ve starých knihách v obchodě narazila na Ptáky s ilustracemi Svolinského z roku 1954. Nedokázala jsem tam tu knížku nechat a vzala si ji na prohlížení domů. Jako bych chtěla babičku vrátit ke mně a dívat se s ní. Uvědomila jsem si, kolik krásných ptáčků bychom u nás měli mít, a kolik už jich tu není - přece jen - po padesáti letech devastace a zabetonovávání přírody se to muselo projevit. Chybí příroda, ve které by mohli žít. Text, který je u každého obrázku, tomu nasvědčuje, nemají kde budovat hnízda. Svoje vyprávění bych chtěla zakončit něčím pozitivnějším, než stesky na současnost. Věřím, že si čím dál tím víc mladých lidí uvědomuje, že je potřeba se bránit invazi „civilizace“, aby budoucí generace poznaly živou přírodu i jinak, než jen z obrázků..... A Tobě moc děkuji, babičko :)

Gerda

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Téma dnešního dne: Jak vám pomáhá babička?

  • Bydlí babička s vámi nebo nedaleko vás?
  • A pomáhá vám?
  • Pokud ano, s čím nejvíc?
  • Obešli byste se bez ní?
  • Nebo vám víc pomáhá děda?

babiNapište mi, budu se těšit! Jedna z vás získá úžasnou knížku Babičko, vyprávěj, kam se dají vpisovat babiččiny vzpomínky.

A ještě tu mám speciální dárek pro druhou z vás - dvě vstupenky v hodnotě 249 Kč na příjemný večer: Vánoční posezení s Halinou Pawlovskou, které se koná 8. prosince v 18 hodin v kině Lucerna (vstupenky budou k vyzvednutí na jméno v pokladně Lucerny půl hodiny před pořadem). To zní dobře, ne?

Na vaše příspěvky čekám do dnešních 14.30 hodin na adrese redakce@zena-in.cz, heslo je BABIČKA. Hezký den!

babi

Reklama