Chtěla bych vám napsat příběh o naší zahrádce. Už od dětství tíhnu k přírodě. Snad proto, že jsem Býk a mám ráda zvířata a tak různě. Naše babička s dědou měli zahrádku a králíky. A ve finále jsem šla na „hnojárnu“. Pak jsme taky bydleli na vesnici, kde byla velká zahrada a v dospělosti jsem stále chtěla zahrádku. Až se jednou povedlo. No ale nebylo to zas tak růžové, jak to vypadá. Zkusím být stručná.

Nejdříve mi na základě žádosti rada města schválila pronájem pozemku za účelem zřízení zahrádky. Ale pouze na 10 let. A to se mi zdálo trochu uhozené. Tak jsem zašla za vedoucí odboru a ta mě ujistila, že se nemám čeho bát, že to je pouze formalita a smlouvy se běžně prodlužují. Nádhera, řeknete si. Ale již zmíněný pozemek zdaleka nepřipomínal místo, kde by něco někdy mělo růst.
Viz foto.




No ale byla jsem ráda, že mám tu možnost mít zahrádku. Tak, zvelebování začalo. Popíšu pouze v bodech, co vše se muselo udělat. Nastoupila těžká technika. Nejdříve se kramrem nahromadil bordel a odvezl na skládku. Cca 10 Liazek. Pak se musela navézt zemina. Protože na tom, co tam bylo, by nerostly ani skalničky. Několik tun aby se pokrylo 318 m2. Jelikož je pozemek v mírném kopečku, musel se srovnat terén. To se řešilo pražcem. 20 ks. No a nakonec se to muselo celé oplotit. Pak se muselo vyřešit, kam se bude dávat nářadí. Bouda. Nakonec jsem musela žádat stavební povolení, i když bouda stojí na pražcích, ale má 4 x 5 m, a to prý musí být. Takže: Geodézie cca 2000 Kč. Projektant. Stavební dozor. Potvrzení o odvozu vzniklého odpadu pro životní prostředí cca 6000 Kč. Zaměření pozemku pod chatou a zaměření samotného pozemku. Vyjádření hasičů. Vyjádření Telecomu, že v zemi nevedou dráty. Pak samotná chatka. Materiál a práce. Je celá ze dřeva a je zateplená. Uvnitř jsou palubky. No a pak to příjemnější. Sázení. Několik keříků rybízu. Borůvky. Maliny. Broskvoň. Meruňka. Angrešty. Třešeň. Jablůňka.



Pak se musely vybudovat cesty. Na auto a mezi záhonky. Dlažba. No a kolem plotu jsem vysázela cca 30 tůjí. Na zbytek se vysela tráva. No a pak ty běžné věci jako jsou bylinky, kytičky, jahůdky, brambory a kořenová zelenina. No prostě nádhera.


Byla jsem jak v ráji. Koupila jsem zahradní nábytek. No a pak další věci. Koupila se sekačka a čerpadlo na vodu. A to bylo asi co se týká investic a práce vše. Spokojeně si tu žijeme a relaxujeme.
Pak přišel nápad, že si necháme udělat elektřinu. Domluvilo se to tak, že energetické závody vybudují přípojky na svoje náklady, pod podmínkou, že nám město pozemky prodlouží na dalších deset let.
Tak a teď přišla rána. Nestalo se tak a městská rada nesouhlasí!!! Teď, když zahrádka konečně začala vracet ten dluh (meruněk kilo a broskve 3, tůje už plní účel plotu), měl by být konec? Teď vůbec nevíme, co dělat. Na radnici se změnilo osazenstvo a ti asi nechtějí zahrádky. Takže můj sen o za zahrádce se pomalu bortí a já nevím, co mám dělat.
Ducka


Milá Ducko,
když jsem ten váš příběh četla, vzpomněla jsem si na film Na samotě u lesa... ale že by neměl dobře dopadnout? To by mi to bylo líto za vás. Je vidět, s jakou láskou jste tu zahradu budovala a představa, že vám to nějaký úředník vezme, je děsná.

Reklama