Metastázy. Slovo, které pro většinu lidí znamená jediné – smrt. A i důvod, proč nemocného raději neobtěžovat svými dotazy, protože, co když třeba řeknu něco nevhodného? A vůbec, proč s někým takovým vůbec mluvit, když je jeho čas na tomto světě spočítán?

S podobným přístupem se často setkávají ženy, které žijí s metastatickou rakovinou prsu. Zatímco o časném nádoru prsu a jeho prevenci je společnost poměrně dobře informována a vnímá ji jako něco vcelku běžného, vždyť rakovinu „porazily“ mnohé ženy-celebrity, o tom, že až 30 % žen se nemoc vrátí v metastatické formě, se už tolik nemluví. Proč je tomu tak? Jednoduše proto, že tyto ženy už nemohou být vyléčeny a tak je většina společnosti vnímá jenom jako „čekatelky na smrt“. Už málo se ale ví, že tyto ženy mohou vést celkem normální život řadu let. A čas, který jim zbývá, se rozhodně nemusí odehrávat jen v nemocnici nebo mezi čtyřmi stěnami bytu. I ženy s metastatickou rakovinou prsu chtějí žít normální život, být se svojí rodinou, scházet se s přáteli a věnovat se svým koníčkům. Mnohým z nich ale bariéra jiných lidí běžný život neumožňuje, ať už je to z nedostatku zájmu, nebo jsou příčinou obavy z komunikace s nemocnou ženou.

onkologie

Průměrný věk pacientek s metastatickou rakovinou prsu je 65 let, nemoc se ale nevyhýbá ani mladším ženám, z nichž mnohé mají rodinu a starají se o nezletilé děti. Představme si, jaký je rozdíl v tom, když žena zemře v době, kdy jsou jejímu dítěti 2 roky nebo 7 let. Malé dítě si pravděpodobně maminku vůbec pamatovat nebude, zatímco školák určitě ano. To samé je samozřejmě i případ babiček, které s vnoučaty tráví často spoustu volného času.

Jak tedy vnímat metastatickou rakovinu prsu a jak pomoci ženám, které s ní žijí?

Především je důležité si uvědomit, že tato forma rakoviny je chronická nemoc. Třeba jako cukrovka, cirhóza jater nebo revmatoidní artritida. Rakovina prsu není jen jedna, existuje několik typů a pro každý je vhodný jiný typ léčby. Podle typu nádoru dostane žena buď jeden typ léčby, nebo kombinovanou terapii. Pokud se žena dozví, že má v těle metastázy, což může být naprosto nečekaně i po 15 letech od vyléčení rakoviny prsu, jde stále o rakovinu prsu, a to i přesto, že jsou metastázy třeba v kostech. Pacientka, která se úspěšně léčila s časným nádorem prsu, by se měla stále sledovat, protože příznaky návratu nemoci jsou velmi nespecifické a mohou být lehce zaměněny s běžnými nemocemi. Může to být třeba bolest hlavy nebo zad, metabolické potíže, kašel a podobně.

Z dotazníkového šetření, které nedávno realizovala nezisková organizace ONKO Unie, mimo jiné vyplývá, že 28 % žen s časným stádiem karcinomu prsu nemá dostatek informací o možném návratu onemocnění. 99 procent žen, které se šetření zúčastnily, považuje za důležité, aby měly dostatek znalostí o své nemoci a až 96 % pacientek se snaží informace zjišťovat aktivně. I přesto 42 % oslovených pacientek uvedlo, že informací o nemoci nemají dostatek stejně jako o nových možnostech léčby. Zatímco téměř polovina žen nemá problém o svém onemocnění hovořit, u metastatické formy se často objevovaly odpovědi žen, které nechtěly svojí nemocí nikoho obtěžovat, a proto se zříkaly konverzace na toto téma, další skupina žen otevřeně uvedla, že si s někým potřebuje o nemoci popovídat.

onkologie

Ženy s touto formou nemoci můžeme podpořit už jenom tím, že se o ně budeme zajímat, abychom nemoc zbavili nesmyslného tabu. Mamince, babičce nebo kolegyni z práce pomůžeme, když s nimi budeme mluvit a sdílet s nimi jejich emoce. Bavme se ale nejenom o rakovině, s tou žije nemocná každý den, ale zkusme zjistit, co by jim udělalo radost a jak by chtěly zbývající čas strávit. Vyrazte společně třeba na procházku, kupte si něco hezkého na sebe, zajděte na dobrý oběd. Pomoci může i komunikace s jinými ženami se stejnou diagnózou, a to v žádném případě neznamená debatování jen o nemoci. Pacientské organizace pořádají i spoustu volnočasových aktivit. Ze všeho nejdůležitější ale nakonec je dát ženám najevo, že nejsou na odpis. Tak jako vzdělávací kampaň se stejným názvem, která chce tyto ženy podpořit. A v neposlední řadě i herečky Dana Batulková a Jitka Smutná, které se staly ambasadorkami kampaně a můžete je na podzim vidět v Divadle Rokoko ve hře Happy End pojednávající právě o ženách s rakovinou prsu. Z představení rozhodně nebudete odcházet smutní, o to se postaral i režisér hry pan Arnošt Goldflam!

onkologie

Reklama