Když jsem včera nahlédla do zpráv, co se stalo, nemohla jsem přehlédnout zprávu o 13 mrtvých za víkend. Jsou mezi nimi velmi mladí lidé. Měli život před sebou. Většinou se uvádí rychlá jízda, nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky, alkohol v krvi...
Na začátku měsíce září jsem mohla být i já ve statistice mrtvých za rok 2007.

Byla jsem se známými na kolech po okolí a vracela jsem se z výletu. V našem městě je jedna hlavní frekventovaná cesta z žulových kostek. Pokud je silnice rovná, je dobře. Ale tato není už nejméně 20 let. Každoročně konšelé mluví o nápravě, ale oni mluví a voda teče. Povrch vozovky je vydutý a od cisteren a náklaďáků jsou vyježděné koleje.
Místní řidiči mají pro nás kolaře pochopení, když jedeme na své straně trošku ke středu vozovky, jedou za námi a netroubí. Bohužel já to štěstí neměla. Provoz v protisměru byl velký, já si to „hasila" trošku ke středu, kde je jakžtakž rovinka. Bylo popršené a za mne se nalepila dodávka. Řidič začal troubit, ale já mu neuhla. Nemohla jsem, protože jsem jela u kolejí od cisteren. Kdo jezdí na kole, ví, že by dostal smyk. Tato cesta je dlouhá asi 400 metrů. V půli cesty přestal troubit. Myslela jsem si, že konečně dostal rozum. Ale jak jsem se zmýlila. Přilepil se na mne a zatroubil. To neměl dělat, protože jsem se lekla, trošku smýkla řidítky, přední kolo se dostalo do škvíry mezi kostkami, kolo se stalo neovladatelným a jak vyjelo z dráhy kostek" dostalo smyk a já spadla na zem. Řidič určitě brzdil i očima, ale stejně zastavil předním nárazníkem nade mnou.

Řidiči z protisměru zastavili a pospíchali ke mně a pomáhali mě vytáhnout zpod auta. Řidič dodávky nic. Chlapi mě postavili na nohy, kolu se nic nestalo, mě také ne... Poděkovala jsem tichým hlasem, ale nitro se začínalo bouřit a adrenalin se začínal valit i z uší. Byla jsem špinavá jako prase, když se vyválí na hnoji.
Otevřela jsem řidičovy dveře. Klika mi málem zůstala v ruce. Za volantem seděl mladý klučina, snad 18 let i s čerstvým řidičákem a vedle něho slečna... Machroval.

Nepřála bych vám slyšet, co ze mne lezlo. Tak sprostá jsem ještě nikdy nebyla. Řidiči hleděli a státní policajti, které někdo přivolal, také. Mladíka jsem ve zlosti vytáhla z kabiny. Nohy mu zůstaly zaklíněné v pedálech, já ho držela za límec a jako bůh pomsty řvala, že jak mě přejede nohy, tak mu zkopu... do fialova, že se... Ještě jsem mu stačila pár uvalit, ale policajti mě táhli od frajera.

Když se vrátím k úvodu, mnoho mladých kluků machruje, až domachruje. Rodičům, kteří ani nevědí, co jejich nadějné potomstvo dělá, zbudou oči pro pláč.
Píši vám proto, že mojí kamarádce nedávno zahynul při autonehodě vnuk. Měl 20 let a otci sebral klíče od auta. Otec o ničem nevěděl. Myslel, že kluk spí a že policajti, když jim oznámili smutnou zprávu, žertují. Smutné.
Alespoň smutek jde ze mne ven.

arjev



Milá Arjev,
naprosto chápu vaše rozhořčení, asi bychom všechny jednaly podobně. A co se zbytečných smrťáků" týká? Mám hrůzu, že si jednou moje holky k takovému machrovi sednou do auta. Když sleduji podobné zprávy, nikdy si neodpustím varování... ale znáte to, jim se přece nic stát nemůže!

Reklama