Dorothea, nejmladší sestra naší „paní kněžny“ Kateřiny Vilemíny Zaháňské, byla podobně jako ona mimořádné atraktivní žena. Milenců a ctitelů měla nepočítaně a mít nemanželské děti patřilo tak trochu ke koloritu rodiny, ostatně ani ona nepocházela z lože manželského …

Její matka, krásná Dorothea von Medem, se stala ve svých osmnácti letech třetí manželkou kuronského vévody Petra von Biron. Ten byl o 37 let starší a už dvakrát rozvedený. Během deseti let mu porodila pět dětí (z předchozích manželství žádné legitimní neměl), z nichž dospělosti se dožily tři krásné dcery – Kateřina Vilemína, Paulina a Johanna.

Dorotheu obdivovali mocní mužové tehdejší Evropy, okouzlovala politiky, umělce i filozofy, byla ozdobou evropských salonů. Občas své dcery i manžela k jejich smutku opouštěla, cestovala, užívala si. Jeden z jejích milenců polský hrabě Alexandr Batowski se stal otcem její poslední dcery, kterou pojmenovala po sobě - Dorothea. Manžel Petr Biron byl ale formát. Potřetí se rozvádět nechtěl a nemanželskou Dorotheu legitimizoval. Ta tedy nesla jeho jméno a považovala ho za skutečného otce.

DorotheaDorotheu von Biron (1793-1862) odjela matka porodit do berlínského zámku Friedrichsfelde, kde s ní také prožila nejranější dětství. Nebylo zrovna nejšťastnější. Idylka s biologickým otcem hrabětem Batowskim brzy skončila a mateřské povinnosti nějak neprožívala. Na zimní měsíce sice odjížděly do Zaháně, kde žil Petr Biron s třemi dcerami a kde se pořád něco dělo, na což v dospělosti Dorothea s povděkem vzpomínala. Jinak se ale o ni starala anglická guvernantka, na niž Dorothea vzpomínala jako na nejhorší čarodějnici.

A ta měla svérázné metody. Vyžadovala slepou poslušnost a domnívala se, že čím tvrdší výchovu bude děvčátko mít, tím lépe v budoucnu obstojí. Docílila toho, že z Dorothey vyrůstalo vzdorovité dítě s častými záchvaty zlosti, které cítilo, jak je matce na obtíž.

Když hraběte Batowského vystřídal v matčině srdci ženatý švédský diplomat generál Gustav Moritz Armfeld (mimochodem jak víme, stal se otcem Gustavy, jediné, navíc nemanželské a velmi dobře utajené dcery Kateřiny Vilemíny Zaháňské), konečně tu byl někdo, kdo si malé Dorothey všiml. Pochopil, že není neschopná, nýbrž jen totálně zanedbaná. Během krátké doby ji naučil číst a psát a především zařídil propuštění nenáviděné guvernantky a prosadil nové učitele a vychovatele.

A ti pozitivně ovlivnili Dorothein vývoj – měnila se fyzicky i duševně. Ráda malovala, zajímala se o matematiku a astronomii, ale především milovala knihy. V knihovně berlínského paláce na Unter den Linden, který jí odkázal její nevlastní otec Petr Biron, dokázala trávit celé dny. Vyrůstala z ní krásná a navíc i mimořádně sečtělá slečna.

V necelých čtrnácti letech se jí dostalo prvního svatebního návrhu. Uprchlý francouzský král Ludvík XVIII. hledal nevěstu pro svého synovce vévodu de Barry. A Dorothea von Biron se mu líbila po všech stránkách. Jenže její srdce hořelo pro jiného muže. Byl jím polský šlechtic Adam Czartoryski, který se těšil u Poláků velké oblibě pro svůj neohrožený postoj při třetím dělení Polska. I když byly sympatie na obou stranách, Dorotheina matka dělala všechno proto, aby ze známosti, která vlastně ani nezačala, sešlo.

A brzy se přihlásili o Dorotheinu ruku i další nápadníci. Mezi nimi i bývalý Napoleonův ministr zahraničních věcí Charles Maurice de Talleyrand-Périgord. Ne ale pro sebe. Hledal bohatou nevěstu pro svého dvaadvacetiletého synovce Edmonda, kterému plánoval v budoucnu odkázat majetek.

Sňatek se uskutečnil v roce 1809 a díky němu se ze šestnáctileté Dorothey von Biron stala hraběnka de Talleyrand-Périgord. Svatby se na protest nezúčastnila žádná z jejích sester. Pobouřilo je, že matka Dorotheu k sňatku donutila, i když říkávala, že si ženicha budou moci samy vybrat. Také Edmond se ženil ryze účelově - chtěl se pouze zalíbit a vyhovět svému strýci. Nešťastné manželství, v němž se v krátkém sledu narodily tři děti, dva synové a dcera, se prakticky po třech letech rozpadlo, ačkoli k rozvodu došlo až o mnoho let později. Edmond se projevil jako nenapravitelný záletník oddávající se hazardu, pití a kamarádům. Bezostyšně využíval svého strýce, který celoživotně hradil jeho dluhy ze své bezedné pokladny.

V dalších letech se Dorothea nebránila novým vztahům, nicméně většinou se objevovala po boku manželova strýce, o 39 let staršího Charlese Maurice de Talleyrand-Périgorda, o němž se říkalo, že se stal jejím milencem. Ten ji i její děti finančně zabezpečoval a ona mu na oplátku vedla domácnost a všude ho doprovázela. Spolu se také objevili na Vídeňském kongresu v letech 1814 -15, kde se jednalo o novém uspořádání Evropy po Napoleonově pádu.

Přezdívalo se mu „tančící kongres“ a setkali se tam nejmocnější mužové a nejkrásnější ženy tehdejší Evropy. Dorothea de Talleyrand-Périgord zde byla podobně jako její tři sestry ozdobou všech salonů a slavností. Tady se znovu zamilovala a dokonce plánovala, že se rozvede. Okouzlil ji mladý svobodný hrabě Karel Clam-Martinic.

V následujícím roce se sice milenci rozešli, ale intenzivní vztah nejspíš nezůstal bez následků, a proto se muselo vše dokonale ututlat. A to se podařilo. Podle mnoha indicií Dorothea skutečně někdy na podzim roku 1816 tajně porodila dceru ve francouzských lázních Bourbon l'Archambault, které navštívila se svým „strýcem“ Talleyrandem. Dítě dostalo novou identitu (která se ostatně ještě v budoucnu změnila) a mlžení bylo tak dokonalé, že se ani neví přesné datum narození. Její další osud vložila stárnoucí babička Dorothea von Biron, která měla s nemanželskými dětmi svých dcer patřičnou praxi, do rukou své nejstarší dcery Kateřiny Vilemíny Zaháňské. Pokud tedy - podle těchto hypotéz - bylo toto dítě pozdější Barunka Panklová, musela být skoro o čtyři roky starší, než se stále oficiálně uvádí v učebnicích literatury.

Dorothea nikdy tuto nemanželskou dceru oficiálně neuznala za vlastní a není ani známo, že by se o ni v budoucnu zajímala či se s ní setkala. Podle doktorky Heleny Sobkové, autorky několika knih, která se už 40 let tématem života Barunky Panklové alias Boženy Němcové na základě studia pramenů zabývá, ale mohla Barunčinou matkou skutečně být. Ano - mohla! Doktorka Sobková totiž přistupuje k výsledkům svého bádání s velkou pokorou. Nutno ale říci, že ne všichni autoři literatury faktu se s těmito novými teoriemi ztotožňují.

Zaháň

Na zámku v Zaháni sice Dorothea von Biron, pozdější hraběnka de Talleyrand-Périgord, na rozdíl od svých starších sester nevyrůstala, ale oblíbila si ho natolik, že ho koupila a strávila tu poslední léta svého života

A jaké byly další osudy Dorothey de Talleyrand-Périgord? V roce 1824 se rozvedla a po boku stárnoucího Charlese Taylleranda žila až do jeho smrti v roce 1838, kdy ji učinil svou univerzální dědičkou. Nebránila se ale ani dalším vztahům, z nichž se údajně narodily další nemanželské děti, jejichž osudy nejsou příliš známy. Otcem jedné z dcer měl být i Charles Maurice Talleyrand-Périgord .

Když zemřela v roce 1839 Kateřina Vilemína Zaháňská, zdědila zámek v Zaháni její sestra Paulina. Dorothea de Talleyrand-Périgord si zámek velice oblíbila a často sem za ní zajížděla. Když pak v roce 1845 zemřela i Paulina, koupila celé panství od jejího syna Konstantina. Zámek zmodernizovala a žila zde až do své smrti v roce 1862 jako poslední vévodkyně zaháňská.

Foto: Wikipedie

 

 Mohli jste si přečíst i o těchto zajímavých ženách:

 

Reklama