Které měla na nehtech čtenářka s nickem Verča27 ji připomínají studentská léta. To je ale naposledy, co měla na svých nehtech něco tak „extravagantního“. Dne už sije nelakuje. Proč? To se dočtete v tomto příspěvku, který je dnes zároveň posledním

Myslela jsem, že k dnešním tématu nemám co říci. Nehty na rukou mám kvůli práci kraťoučké. Lakování mě nebaví. Vždycky je výsledek hrbatý a podle mě horší, než čisté, zdravé a nakrátko ostříhané nehty. Navíc mám pořád pocit, že ty nehty nemohou pod tím lakem dýchat.

Po pár dnech lak odroste, oloupe se a celá lakovací procedura se musí zopakovat. Moje jediná snaha navštívit manikérku skončila před šesti lety tím, že mě paní nekompromisně odbyla, musím se prý objednat měsíc předem.

Od té doby mě už někomu svěřit své nehty ani nenapadlo. Jak vidíte nepatřím k  „drápkatým opičkám“, jsem spíše lenochod. Nakonec jsem si ale vzpomněla na příhodu, kdy jsem jela v létě na měsíční studijní pobyt v zahraničí. Před cestou jsem si udělala veselou pedikúru. V té době ještě nebylo malování po nehtech zrovna obvyklé a já jsem si na stříbrný podklad nakreslila párátkem drobné modré a růžové pomněnky.

Mezi ostatními studentkami se to tak zalíbilo, že když mi nehtíky ve dvou třetinách pobytu odrostly a já si je odlakovala, požadovaly nejen to, abych si je tam opět nakreslila, ale abych okytičkovala i je.  Dokonce mi ochotně nabídly vlastní kolekce laků. Tak jsem se stala poprvé a naposledy ve svém životě pedikérkou. Vždy když si vzpomenu na zmíněný pobyt, tak cítím vůni acetonu...

Verča27

K tomu lenochodovi. Nevím, jestli si přesně vybavujete, jak vypadá, ale drápy má rozhodně pořádné.

Reklama