Modrá se nebíčko,
modrá se nebe
a já mám - - -
nejradši tebe!

Ocitovala jsem první vyznání, které mi poslal kamarád v 11 letech po pouštění draků. Pár vyznání se ještě konalo i ústně, avšak nebrala jsem to „na vážno", a proto bez odezvy.

Se svým pozdějším manželem jsem chodila 3 roky, nějaká horoucí vyznání se nekonala, a ani jsem se nad tím nepozastavovala, spíš vtípky, legrace, a přesto nám bylo spolu dobře.

Jednou, zcela mimochodem, řekl: Tak kdy se tedy vezmeme?" Blesk z čistého nebe! Dělala jsem sice fóry, ale okrajově bylo v zimě určeno léto.

Svatba se konala, 2 děti přišly. Normální život jak tisíce jiných...

Nyní v důchodu není jediný DEN, kdy bych nedostala pohlazení, pochvalu za cokoliv a vroucí vyznání, jak mě má a celý život bude mít rád. Asi jsme v tom uspěchaném čase neměli čas  - zato vnoučátka nám lásku projevují při každé příležitosti měrou vrchovatou.

A je to tak dobře.

Zdraví Samík 97


Děkujeme za krásný příspěvek a přejeme ještě mnoho šťastných společných dní... :)

Skoro závidím... Je hrozně fajn mít vedle sebe člověka, se kterým už jste toho hodně prošla a pořád - o to víc - se máte rádi...

Jak často Vám někdo říká, že Vás miluje? Vzpomenete si, kdy to bylo poprvé? První vyznání lásky? Jaké bylo? A kdy Vám někdo vyznal lásku naposledy? A kdy Vy někomu? Jakým vyznáním dáváte přednost? Prostému miluji tě", kytičce nebo třeba básničce? Nebo radši kožich a nové boty? :)

Pošlete nám své zážitky a vzpomínky na redakce@zena-in.cz!

Reklama