Ahojky všem,

tak přesně tohle znám. Asi rok bydlím s přítelem.

On bydlí poprvé od rodičů a podle toho to vypadalo. Kde mu co upadlo, tam to nechal, nádobí po sobě neumyl a strašně se divil, že  pejsek se sám nedojde vyčurat, že se musí občas zvednout a s pejskem dojít.

No přesně jak píšete, docela dlouho jsem jak trubka všechno dělala za něj, až mi to došlo. Vždyť on chodí do školy a vůbec nic nedělá, a já přijdu po devíti hodinách z práce a makám jak fretka. Tak mi prostě praskly nervy a hodili jsme "vážnou debatu".

Ale znáte to, jako když nadáváte dítěti... jedním uchem sem a druhým tam. Teda to jsem si myslela. Od té doby přijdu domů, většinou je umyté nádobí, pejsek vyvenčený a občas je i vypráno a vyžehleno a ani moc nedržkuje ;-))

Ono je asi opravdu zapotřebí si s tím chlapem popovídat a vyříkat si to, jinak dál spokojeně pokračuje v modelu ala maminka ;-)

krásný den Ajiii

 

Milá Ajiii, moc děkuji za Tvůj příspěvek. Přesně o tom to je. Vyříkat si to. Když slova padnou na úrodnou půdu jako u vás, je všechno v tom nejlepším pořádku. Horší to je, když se hošík odmítá svých privilegií vzdát. A ještě horší je, když to považuje za samozřejmost... ve stylu. ty jsi přece od toho.
Moc Ti přeju, že se u vás vše urovnalo a našli jste společný model, jak si vzájemně vyjít vstříc.

A jaké máte zkušenosti vy? Nesete si ze svého dětství návyky, které vás nutí o chlapa pečovat do rotrhání těla, anebo žijete tak, jak se na dnešní dobu sluší a patří? Napište mi vaše postřehy a názory. Případně návody, jak naučit domácího povaleče přiložit ruku k dílu.

redakce@zena-in.cz

Vybrané příspěvky odměním hezkým dárkem. Na všechny se těší

 

Reklama