Reklama

vzpomíná naše čtenářka s nickem Boženečka. Hlavně vynikající buchty a jídla, která vařila a pekla z domácích zdrojů její babička. Tomu se pochopitelně nic nevyrovná

Krásný, sladký nostalgický den. Dnešním tématem jste mi udělali obrovskou radost, miluju totiž vzpomínková témata. Vzhledem k mému věku se právem považuji za docela solidního pamětníka, který leccos pamatuje a může se o to podělit.

Ráda vzpomínám na své dětství a na vše, je s tímto krásným bezstarostným odbobím spojené. Jako docela malá holka jsem bydlela u své stařenky v malé dřevěné chaloupce na samotě, obklopené obrovskou zahrádkou a spoustou domácí „zvěře“. Stařenka měla pramálo peněz, zato fantazii měla k nezaplacení. Vždycky dokázala z ničeho vytvořit hotové veledílo. Dodnes cítím vůni jejích makových, tvarohových a rebarborových buchet, úžasných bramborových placek pečených přímo na plotně v kapustovém listě, škubánky s domácími povidly, skvělé anýzové knedlíky s domácí kyškou, bezovou limonádu, domácí „hňápané“ zelí s kmínem a koprem.....

No samé dobroty, až se mi sliny sbíhají. Když nám, dětem, chtěla přilepšit, dělala nám stařenka domácí jogurty z pravé domácí smetany a ovoce, které vyrostlo na zahrádce, nebo které jsme si našli v lese.Také dělala z cukru karamel, kterým polévala sušené ovoce, nebo obalovala v medu sušené dýňové plátky. Dnešní děti by nejspíš nad těmito dobrotami ohrnuly nos. Výživoví poradci by zase tleskali. A já mlaskám. Žádné chemikálie, žádné konzervanty, barviva, éčka, nic umělého a nezdravého-jen kvalitní přírodní potraviny.

Jedenkrát za týden přijela do vesnice pojízdná prodejna.Takový obchod v autobuse. Byl to pro nás hotový svátek!Stařenka naložila na trakař tašky, koš vajec a tvaroh a jelo se na nákup. Vajíčka a tvaroh ihned prodala a za utržené penízky nakoupila mouku, cukr a vše ostatní, co nešlo vypěstovat nebo vykrmit doma. Také nám nakoupila vždycky spoustu sladkostí-kornout bonbónů, černé pendreky, cucavé kládky zvané špalky, kočičí mýdlo-což byla taková barevná sladká hmota nevalné chuti, sobě větrové bonbóny, za tři koruny turecký med a stařečkovi tabák do fajfky. Nákup se naložil na trakař a jelo se domů. Já měla v jedné ruce poloroztopené kokosové eskymo bez dřívka, v druhé ruce cucavý špalek a v kapse ještě jahůdky v cukru od tety z vesnice a byla jsem v sedmém nebi. Moc toho tenkrát nebylo. Ale všechno mělo chuť, vůni a nám to šíleně chutnalo.

Samozřejmě, že bylo i pár stařenčiných výtvorů, které jsem neměla ráda. Jako třeba kopřivový špenát, cibulovou omáčku, žloutek s cukrem a cibuli s medem jakožto léky, které stařenka ordinovala na kašel, česnekovou pastu, níž člověk zaváněl ještě dobré tři dny, celerové placky...

Když jsem byla starší, v obchodech byly k dostání bonbóny Lesněnky, Ledovky a Maliny, oranžový a žlutý šumák, výborné karamelky, které děsně tahaly plomby ze zubů. Objevila se i čokoláda Barila, na které jsem teda ujížděla a která se stala mou každodenní drogou. Vzpomínám si také na maličké čokoládky, na jejichž obalu byly malé panenky a šaty k vystřižení.

Nedávno jsem na tuto retroedici narazila v obchodě. Obal tentýž, ovšem ta chuť se mi nějak nezdála. Taky jsem milovala polárkový sníh v papírovém kelímku a kakaového ledňáčka. Také nezapomenu na taková malá karamelová lízátka ve tvaru slzy-a sice proto, že se mi snad nikdy nepodařilo je rozbalit tak, aniž by část papírového obalu nezůstala přilepena na lízátku-a já ten papír pak plivala. Taky začaly být v módě mléčné bary. Chodili jsme tam na mléčné koktejly, šlehačkový pohár s jahodami, na skvělou točenou zmrzlinu, která se prodávala na takovém miskovitém oplatku, rakvičky se šlehačkou, věnečky, větrníky, punčové řezy.....No POHÁDKA!!!
Dneska jsou všeho plné regály. Máloco je však opravdu kvalitní a chutné, člověk si připadá jak v knihovně, protože musí číst ty stovky štítků se složením, aby nekoupil něco jedovatého. Holt je vidět, že dneska na plné čáře vítězí kvantita nad kvalitou. Když kličkuju v obchodě mezi těmi přecpanými regály hledajíc něco opravdu dobrého, často si vzpomenu na památnou větu mé stařenky:“Takovú zmňatu bych nedala ani prasatom!“

Boženečka

Milá Boženečko, jsem ráda, že se vám mé téma líbí a že jste si hezky zavzpomínala. Je zvláštní, že tenkrát (za totality a relativní chudoby) byly potraviny vyráběny z kvalitnějších surovin, z opravdového másla, mléka atd. Dnes jsou to všechno jen ztužené tuky a náhražky a ta chuť už nemůže být stejná.

Text nebyl redakčně upraven

  • Máte také nějaké chuťové prazážitky z dětství, milé ženy-in?
  • Na jakou cukrovinku nejraději vzpomínáte? Vyrábí se dodnes? Jak vám chutná? Pamatujete si, kolik stála?
  • Dokážete si vzpomenout na nějakou podivnost, které by se dnes děti smály?
  • Co jste nejraději mlsala jako malá. Změnily se vám chutě? Jíte ráda, co jste dříve nesnášela, nebo naopak
  • Máte nějakou příhodu?
  • Co mlsají teď vaše děti? Zajímají se o to, co bylo ve vašem dětství k dostání a kolik to stálo?

Napište nám na adresu: redakce@zena-in.cz