Bulvár

Moc mladí na lásku

Se svojí první velkou láskou jsem chodila od 15 let 3 a půl roku a to způsobem, že jsme spolu byli téměř denně... Člověk by řekl, že jsme se tedy za tu dobu museli dostatečně poznat, ale chyba lávky. Otěhotněla jsem ( jak to tenkrát bylo skoro "normální") v 18 a půl a můj drahý mi řekl, že dítě rozhodně chce, na žádný potrat prostě nepůjdu, že mě miluje.

Ani já jsem o potratu neuvažovala, domů z gynekologie jsem šla pyšně a s radostí v srdci a těhot. průkazkou v kabelce. A byla svatba, manžel nastoupil na zákl. voj. službu, dojížděl za mnou jak se jen dalo, ale víceméně jsem byla na těhotenství sama. Porod probíhal strašně, byl zdlouhavý, bolestivý a já na něj byla TAK SAMA...protože on byl na vojně.

Pak nastal první šok, když se na nás přijel podívat do porodnice, a to na zbrusu novém kole, které si koupil za peníze, které jsme dostali jako svatební dar od jeho babičky... Druhý šok nastal po návratu z vojny, kdy jsme spolu začali bydlet a já s hrůzou zjistila, že na manželství absolutně není ještě zralý ( a vlastně, ani já jsem asi nebyla). Neustále chodil za kamarády, já byla celé dny sama s dcerkou. Nebyl špatný, jen příliš mladý a sobecký.

Do práce se mu nechtělo, měl své podivné "obchůdky" a co vydělal, naházel do automatů. Vracel se k půlnoci a celé dopoledne pak vyspával. Samozřejmě začaly hádky a to velké, protože já jsem si to nenechala líbit, snažila jsem se vysvětlovat, prosit atd.

Po roce jsem zažádala o rozvod, bylo to velice rychlé, otec mi okamžitě vystěhoval nábytek a já jsem se nastěhovala k rodičům zpátky. On nesl náš rozvod hodně špatně, samozřejmě jsme se vídali, když jezdil za dcerou a je překvapivé, že jsme se po rozvodu spolu dokázali úplně normálně spolu bavit. Dodnes bych řekla, že mám v srdci "jizvu", zůstala mi ale krásná a moc chytrá dcera:-)

Protože se s otcem stýká, tak vím, že má konečně druhé dítě. Po všech těch letech, co si "užíval" svobodného života jako rozvedený, zakotvil a žije prý šťastně, mají s partnerkou stejné zájmy: sport, rybaření atd. V duchu jim tak trošku závidím, protože i já jsem se provdala, můj muž je velice hodný a na rozdíl od prvního hodně pracovitý, ale bohužel, ty společné zájmy nemáme... První manžel prostě potřeboval léta na to, aby k tomu, aby se staral o rodinu a dítě dospěl a dozrál. Samozřejmě mě mrzí, že nám to nevyšlo a PROČ to tenkrát nešlo atd. Byli jsme prostě příliš mladí.

Jestli bych se podruhé provdala za mého prvního? Myslím, že asi ne... dvakrát do jedné řeky nevstoupíš a co jsem měla možnost se doslechnout či dočíst, většinou ti, kteří se vzali podruhé potřetí, tak jim to nakonec stejně nevyšlo. Ale vzpomínky mi naštěstí zůstaly většinou na to hezké a nelituji ničeho:-) Joanna

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Joanno, v osmnácti je to hodně zatěžkávací zkouška. A kluci jsou ještě míň vyzrálí než holky... dalo se to čekat.

Milé čtenářky, musím vás poprosit, abyste už nepsaly, je tady tolik vašich příspěvků, že ani nevím, zda je všechny stihnu vydat. Moc vám za ně ale děkuji, dnes jste byly opravdu skvělé. Simona

 

   
26.07.2010 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [1] Zdeničkaa [*]

    Joanno - dcera také chodí s přítelem od 16 a právě "slaví" tři a půl roku. To že by spolu žili nebo měli dítě, to zatím neplánují. I když jí také neustále opakuje, že pokud by se něco "zvrtlo" že si dítko rozhodně má nechat. Tvůj příběh jí dám přečíst Sml22 A jinak přeji šťastný život!

    superkarma: 0 26.07.2010, 15:14:18

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme