Jedna z dob dávno minulých:

Můj otec s kamarádem na služební cestě v Rusku. Procházejí po Rudém náměstí a kamarád zavelí: ,,Jdeme na záchod!". Tatík se snažil protestovat, že nemusí. ,,Vole, deš čůrat!" dostalo se mu kategorické odpovědi. Pochopil, že se bude jednat o zcela mimořádný kulturní zážitek, a tak šli. 

Představte si ne velký prostor kruhového půdorysu s po obvodu rozmístěným, pravidelně vzdáleným odpadem, který se korýtkem sléval doprostřed místnosti. V tomto bodě mizel do nenávratna. Ano, chápete správně. Nejen, že se potřeby konaly veřejně, bez špetky soukromí, ale bylo možné srovnávat své výkony s ostatními.

Ovšem, mého otce jen tak něco nezaskočí. Pochopil, že kamarád už tu byl, tudíž je znalý poměrů. Rozhlédl se po místnosti a jen tak mimochodem pronesl: ,,Může se i na strop? Že by se spláchla i hygiena... no nekoukej, prej je moč sterilní."

Beruška Elliah


Děkujeme za zajímavý příběh :)

redakce@zena-in.cz 

Reklama