Určitě některá z vás někdy někde zapomněla svůj telefon. Jenže případů, že se k vám vrátil zpět, asi mnoho nebude...

Nedávno jsme grilovali a řeč se stočila na dotykové mobily. Snacha se totiž pochlubila svým novým velikánským (do módy přicházejí zase „pádla“) a já uvažovala, že si od ní koupím ten starý a konečně budu „in“.

mobil

„Jé, já mám v práci v šuplíku taky jeden takovej, kdybys chtěla...“ vstoupil do debaty můj bratr, který pracuje v jednom pražském hotelu. „Jenže nedá se používat - je tam „rozsypanej čaj“.
„Já se na to podívám,“ chytil se na udičku můj přítel, vášnivý milovník veškeré elektroniky, kterou ze všeho nejraději opravuje a rozebírá, ačkoliv by to nepřiznal za nic na světě.

A tak jsem přinesla domů mobil. Přítel se samozřejmě přiřítil z práce nápadně brzy (najednou to šlo). Lákadlo a výzva v podobě drobnější placaté nokie na něj čekala na stole.

„Představ si, že stál asi 13 000 a je tak rok až dva starý,“ začal s diagnózou a ukázal mi, jak vypadá „rozsypaný čaj“.
„To může být čínština... nebo japonština? Ještě taky korejština...“ dohadovala jsem se a nějak mě nenapadlo, že právě proto nemůžme zjistit, zda se po mobilu majitel neshání. „Ale jestli tam dokážeš dát češtinu a já si jej nechám, musím za něj dát bráchovi dost peněz.“

Dokázal, ale pouze angličtinu. Vložil kartu do PC a prohlížíme spoustu fotek: Asiat s Asiatkou v Rakousku, v Praze... a pak hodně odborných - samé hlavy, rentgenové snímky a taky jedna taková... no možná z pitevny.
V došlé poště sms v angličtině: „Prosím případného nálezce, aby se mi ozval na tento e-mail nebo mobil - následoval kontakt a podpis - Fan-Gang Meng, Peking“

„Určitě jde o lékaře! Vědce, neurochirurga, který byl v Evropě na nějakém kongresu - musíš mu ihned napsat!“

A tak se rozběhla anglická korespondence mého přítele s Číňanem, z které vyplynulo, že dotyčný je zřejmě světová kapacita - ředitel jakéhosi institutu a možná i odborník v oblasti genového inženýrství, jak jsem vydedukovala, když jsem si jeho jméno vygooglila.

Přítel mobil hned druhý den zaslal poštou do Pekingu a překvapivě už za pár dní mi přeposlal e-mail, kde pan doktor z Pekingu sděluje, že svůj mobil už má, děkuje a ptá se na číslo účtu, kam má poslat peníze za poštovné.

Věříte, že jsem zaslzela dojetím? A dobrý pocit měl z toho všeho nakonec i můj bratr - ten pravý „poctivý nálezce“, který by si zasloužil odměnu. Pošle pan doktor něco navíc, nebo nepošle?
Protože mobil mohl skončit opravdu někde úplně jinde... Nalézala se tam obrovská spousta fotek, tak velikého formátu, že by jejich posíláním e-mailem přes nějaký server bylo velmi obtížné. Tento typ mobilu je totiž současně kvalitním fotoaparátem a fotky jsou pro pana Menga jistě cenné - třeba poslouží nějakému převratnému objevu, napadlo mě... Třeba jsme přispěli k záchraně něčího života, či životů... zasnívám se.

Já nakonec dostala snašin mobil k narozeninám, když mu - paradoxně opět z Číny - nechal přítel poslat „nový kabát“ místo starého, otlučeného.

Na přítelově účtu přistálo v přepočtu na koruny něco přes 2 000, takže nálezce - bratr - nezůstane bez odměny.

Takže pan Meng se zachoval velmi velkoryse, i když nemusel. Hned jsme mu napsali, až zase přijede do Prahy, že ho zveme „do rodiny“ na večeři a že mu připravím nějaké úžasné české jídlo (no, abych začala trénovat knedlíky, v posledních letech vařím spíš tu „čínu“) a rádi ho poznáme. Odpověděl, že moc do Česka nejezdí, ale pokud přijede, rád nás navštíví.

Doufám, že to nebyla jen zdvořilost: Za prvé bych se moc ráda dozvěděla něco o životě v Číně, kam na dovolenou asi nikdy nepojedeme, a za druhé, kdyby mě naopak někdo pozval do čínské rodiny na pravou nefalšovanou domácí „čínu“, tak bych určitě neodolala!

A co vy? Jak byste se zachovaly vy, kdybyste takový mobil našly? A naopak: zaslaly byste v situaci pana Menga s poštovným i „nálezné“?

Reklama