Můj dobrý muž mi zavolal, že už jede a že na něj mám čekat před domem. Odjíždíme totiž do města .
Tak stojím před domem a pozoruji naprosto úžasnou scénku – ulicí jde urostlý muž, na zádech má krosnu a do ní dává poklady, co právě vybral z popelnice, pardon kontejneru, na sídlišti popel nemáme. Prostě takový normální obrázek, ALE

Fouká velice silný a nárazový vítr a ten mu stále přehazuje vršek krosny přes hlavu. A muž velice hlasitě spílá
Ty (pánské přirození), proč tak foukáš, mává rukama a přehazuje vršek, do (pozadí), já se na to můžu (vykálet), přehazuje vršek, takovej z(lehké ženy) vítr. Všichni si doma válej šunky, jen já tady dřu jak(afroameričan), přehazuje vršek…
Musela jsem se tomu smát. Tak jsem to taky schytala
Co ty stará (z lehké ženy hrubý truhlářský pilník), chceš přes (součást kravského žaludku, dělá se z toho výborná polévka)? To jsem věru nechtěla.
A muž jde dál ulicí, ještě mu zbývá pár kontejnerů a ulicí se nese jeho burácivý hlas –
v tý (pokálené) televizi slibujou větřík, přál bych tý (dámské přirození) se v tom větříku (kálet)…

Že by mohl změnit směr pochůzky ho asi nenapadlo…

Přeji všem bezvětrný den…  

Reklama