„Hlas lidu, včetně občasných vulgarit, považuji za koření života. Člověk ovšem musí znát míru a zapojit svou sociální inteligenci, aby nevyslovoval prasárny tam, kde se to nehodí.“

(Radim Uzel)

Na slova Radima Uzla jsem si vzpomněla nedávno, když jsem visela u tyče v narvaném metru a spolu s dalšími cestujícími se stala svědkem – nevím, jak to nazvat – namlouvání dvou mladých lidí? I naše mládí mělo, doufám, stejný cíl jako dnešní teenageři – zaujmout osobu, která se nám líbí.

„Ty jsi normálně kokot,“ řekla dívka a dloubla hocha loktem.
„A ty kráva vyjebaná. Byl jsem nachcanej, ti říkám,“ dával si záležet on, aby to vyznělo něžně, a smířlivě si ji k sobě přitáhl. Následné šavlování jazyky už jsem nedala a otočila se do propocené, silonové košile pána visícího za mnou. Cosi nesrozumitelného zafuněl a já se snažila, alespoň v myšlenkách, utéct k Raoulu Schránilovi nebo Oldřichu Novému. Gentlemanům, elegantně upraveným pánům, kteří při namlouvání dámě nosili květiny, pomohli jí do kabátu, otevřeli dveře. Můj zapáchající spoluvisitel mi na cestě k nim neuhnul ani o píď. Už jsem měla jadrné slůvko na jazyku i já.

Fuj, dáma přece sprostě nemluví! I když je pravda, zasnila jsem se na eskalátoru, že trefná vulgarita v pravý čas může vystupňovat zážitek. Ovšem s náležitou dikcí a nadsázkou. V opačném případě působí hrubě, trapně. Míjí se účinkem a může být tou poslední kapkou, která vše znehodnotí.

Připomněla jsem si svou oblíbenou chorvatskou autorku Vedranu Rudan, která se ve své knize Ucho, hrdlo, nůž doslova vyžívá ve vulgárních výrazech, ale ty zde nejsou cílem, jen komunikačním prostředkem k vykreslení reálné situace. „Život balkánské ženy po čtyřicítce prostě není žádný med, všechno stojí tak trochu „za starou bačkoru“, ale to zase není důvod uklidit se do kouta a čekat na důchod. Pěkně hlavu vzhůru, zapálit cigaretu, „kopnout“ do sebe kafe a vyrazit do reality.“ A pak se taky tvrdí, že plně pochopit vulgarismy může jen ten, kdo pronikne do duše osoby, která je vyslovuje. Paradox nastupuje ve chvíli, kdy sprostě mluví elegantní dáma. Pak je to sexy. V nejbohatších kruzích je vulgární mluva výrazem jistého cynismu. Ovšem dívka s umaštěnými vlasy a v ušmudlaných džínách, vyjadřující se vulgárně, je odpudivá.

 

vulgar

Psychologové mají pro nadávky v určitých okamžicích pochopení. I u skutečných dam. Ve stresu jsou ideálním prostředkem, jak ze sebe rychle dostat přetlak, a tím se lépe koncentrovat na další práci. Těžko ta úleva přijde, když si jen tak polohlasně odtušíme: „Jejdanánku, to mně to ale dneska nejde!“

Navíc sprostá slova nám také lépe pomáhají zvládat bolest. Britští vědci v rámci výzkumu ponořili studentům ruce do ledové vody a zjistili, že ti, co mohli nadávat, je tam nechali déle než ti, co museli mlčet.

Ovšem aby vulgarity měly ten správný léčebný účinek, je třeba s nimi zacházet opatrně. Moc se mi líbilo přirovnání k antibiotikům, o kterém jsem se někde dočetla. Vulgarity by se měly používat jen ve výjimečných situacích. Jakmile se stanou každodenní normou, organismus se vůči nim stane imunním.

Čtěte také:

Reklama