To, co jsem uviděl, mi vyrazilo dech. Na kapotě bouráku, kterej asi nebyl bourák, ale já vlastně nemám vůbec páru, co to bylo za káru, ležela holka s vyhrnutým tričkem, džíny se válely kus vod auta, a na ní ležel maník a bušil do ní ve Smíchovský májový noci, jako by jim šlo vo život. Ona u toho křičela, ale došlo mi, že jí v podstatě nic nechybí.

Bylo po půlnoci, ale i tak mě překvapilo, že jediný vokno nemělo votevřený voči a nikoho nezajímalo, co se děje. Byla docela hezká, a když se ten frajer na chvíli vzepjal, díval jsem se jí přímo do vočí, do optickejch kabelů přímo k Bohu, se kterým zrovna komunikovala nesrozumitelnou řečí výkřiků. Zrovna byla.

Pak jí došel hlas, myslel jsem si, ale to si jen všimla, jak tam stojim jak zařezanej, každý tvrdý y by proti mně bylo vláčný, a došlo mi, že to není metafora. Tak moc mě ta scéna vzala. Chtěl jsem vzít čáru, nečumět jak šmírák a padat domů, měl jsem to za rohem. Ale nějak to nešlo.
Pak promluvil Bůh v jejích očích a patama, který ještě před minutkou mířily tam, kde spěj andělé, ze sebe pomalu oddělila svýho nočního návštěvníka.

Dostal jsem strach, že by se mu to nemuselo líbit, ale kupodivu se nestalo nic jinýho, než že si nepamatuju, kdy se mi rozeply kalhoty, kdy jsem se chytil jejího ňadra jako záchranný brzdy a kdy jsem uviděl Boha přímo v jejích očích.

Mně v hlavě, i v ní hučela Vltava, která se v tu chvíli zase určitě vylila z koryta na náplavky půl bloku od nás. Trochu mě probral až její křik, ten samej křik, kterej mě nejdřív tak vyplašil. Těsně potom, kdy skončilo nekonečno a mně se trochu vrátily smysly, Bůh se na mě usmál. A paty mě vytlačily ven. Za mnou někdo stál, ten frajer, říkal jsem si. Chlápek to byl, ale úplně jinej a v očích mu bylo vidět, že má právě důležitej telefonát.

 

 

 

 

Zapnul jsem si kalhoty a jako u vytržení šel domů. Tady už mě nikdo nepotřeboval. Než jsem došel na konec ulice, vozývaly se už zas nárazy vo plech a její ztrápenej křik, do toho jsem slyšel už jen všechny jezy Vltavy, co jich v Praze je. Na všechno jsem si vzpomněl až dneska ráno.

Šumařův blog je TADY.

Reklama