Zdraví

Mlsání u babičky

Dobré ráno všem ženám-in,

když jsem si v pátek přečetla téma na pondělí, řekla jsem si, že já nemlsám, a nemám tudíž čím přispět. Opak je pravdou. I já mám hodně společného se sladkým, ale i slaným.

Již v dětství jsem mívala chuť na něco sladkého, ale po tom, co jsem prohledala svou dětskou pěněženku ze všech možných stran a kde nic tu nic, šla jsem cestou ze školy dál kolem malého obchůdku se sladkostmi domů se svěšenou hlavou. (soutěž - prášek do pečiva - 1 balíček)

Naštěstí pro mě to nebyla poslední možnost si po úmorném čtyřhodinovém vyučování hezky zamlsat, protože cestou bydlela moje babička, u které se vždycky něco dobrého našlo.

Nejsem jedno z dítek, která ke svému štěstí potřebovala coca colu, smažené brambůrky, drahou čokoládu či nějaké jiné dobroty, které byly k vidění v televizních reklamách.

Mou chuť na něco dobrého babička vždycky ukojila tzv. mlíkovkou, kterou jsem zbožňovala stejně jako polévku chlebovou. Někdo by nad tím možná ohrnul nos, ale pro mě to bylo něco výtečného. To samé byl například krajíc chleba namazaný máslem pokladený na kolečka nakrájeným banánem nebo jen chleba s máslem a medem.

Někdy na mě přišla i chuť na něco nezdravého, a tak jsem nedočkavě čekala, až se babička u plotny otočí s krásně zlatou jíškou. I to jsem milovala a miluju dodnes, jen se musím už více hlídat, abych nedopadla přesně tak, jak nechci.

Již od babičky jsem slýchávala, že čokoláda je dobrá na nervy, ale nějak dodnes nepociťuju potřebu si koupit tabulku a sníst ji. To si radši natočím do půllitru studenou vodu, naráz ji vypiju a to nafouknuté břicho mě pak odradí od všeho možného.

Ale když už ani ta voda nezabere, sáhnu do lednice pro krásně bílé máslo, odkrojím si kus do misky, posypu kakaem, trochou moučkového cukru a přidám malinko namleté kávy. Všechno dohromady lžičkou utřu a ještě za studena olizuju ze lžičky. Stačí troška a chuť na sladké je pryč.

 Anička, Vrziina dcera


Tak tenhle příspěvek mi skoro vehnal slzy do očí. Vyvolal totiž vzpomínky na babičku. Je už to pár let, co podlehla těžké nemoci, ale pokaždé, když si na ni vzpomenu, cítím zároveň vůni čerstvě upečených koláčů a kakaa, připomenu si ranní rohlíky s medem a puntíčkovaný hrníček, který pro mě vždycky vyndala ze skříňky. Jako děti jsme k ní jezdily každé léto, do hornického Havířova, společně jsme chodívaly krmit racky a holuby, a kousek od jejího domu, hned narohu, točili do kornoutu úžasný kakaový krém - ne zmrzlinu, ale takovou našlehanou, sladkou věc, která se přímo rozplývala na jazyku.

Pak jsme vyrostly a babička zestárla - moc už s ní nebyla řeč, pořád si na něco stěžovala, pořád byla nespokojená - a tak jsme za ní jezdit přestaly. Až na poslední rok, to už byla hodně nemocná, si ji máma vzala k sobě - ale my, děti, jsme se jí v té době stejně příliš nevěnovaly. Pořád jsme měly spoustu práce a pořád nějak nebyl čas... A pak bylo najednou pozdě a mě to nepřestává mrzet. A tak když si občas k snídani namažu rohlík s máslem, když si sednu do houpacího křesla s hrnkem kakaa nebo když peču a kuchyní voní koláče podle babiččina receptu, vzpomínám a doufám, že se na mě babička moc nezlobí...

Probouzí i ve Vás některá jídla vzpomínky, ať už na zážitky krásné, nebo smutné? Vyprávějte!

redakce@zena-in.cz

   
03.07.2006 - Zdraví - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [6] wich [*]

    Bábovky a koláče od babičky za tu chuť se dalo i odpustit, že kramařila s mixérem ve čtyři ráno . K snídani Malkao a domácí mazanec s medem nebo plněné povidlové a tvarohové buchty...

    superkarma: 0 03.07.2006, 17:02:59
  2. avatar
    [5] Vrzi [*]

    liman: zase takový "pamětník" nejsem (pozn. článek jsem psala já - dcera (17) Vrzi ) takže si pamatuju jen jíšku, buchty, polévky, cdolky... a ještě výborné palačinky s kosmaticemi, které dělá ještě dnes můj taťka

    superkarma: 0 03.07.2006, 13:43:00
  3. avatar
    [4] Vrzi [*]

    arjev: to ta má babička uměla ty nejlepší tvarohové buchty na světě, po kterých jsem se mohla utlouct a když si vzpomenu na ty vdolky s povidly, kysanou smetanou a posypané ještě tvrdým tvarohem škoda, že jsem se ty dobroty od ní nenaučila...

    superkarma: 0 03.07.2006, 13:40:23
  4. avatar
    [3] liman [*]

    Hodně mi to připomíná moji prababičku - starý domeček v Heřmanicích (dnes součást Ostravy), starý pecek, kousek od něj lavička, u ní jako u stolku my kluci, její božský chleba namazaný domácím sádlem, posypaný pažitkou ze zahrádky a šípkový čaj - tu chuť si pamatuji dodnes. Anebo na tom starém pecku jsme si pekli plátky syrových brambor ze sklípku, na ty tmavé půchýřky trochu másla, pososlit - mňam . Ještě nedávno jsem to připravoval svým klukům a za chvilku už asi pro vnoučata. Ta chuťová paměť je opravdu strašně silná..

    superkarma: 0 03.07.2006, 11:59:02
  5. avatar
    [2] závislá na čokoládě [*]

    Takové buchty, jaké uměla moje babička neumím a bohužel se je už ani nenaučím. Děkuji za krásný článek, taky vzpomínám.

    superkarma: 0 03.07.2006, 11:46:28
  6. avatar
    [1] arjev [*]

    Mně stačí vzpomenout na babiččiny tvarohové koláčky nebo na rozkrojený rohlík namazaný máslem a babiččiným meruňkovým džemem,jdu okoštovat čokoládové mussli.

    superkarma: 0 03.07.2006, 11:19:29

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme