Milá redakce, chtěla bych přispět svou troškou do pondělního tématu MLSÁNÍ

Do svých 31 let jsem měla 86 kilo a neměla jsem problémy se sladkým. Docela jsem ho nepotřebovala k životu. Až jednoho osudného dne jsem byla nucena podstoupit operaci hlavy a po ní najednou nastala pro mě dost převratná změna. Nejenom že jsem začala užívat plno léků, ztratila čich, ale navíc jsem začala mít zvýšenou chuť... chuť na sladké... mlsat a mlsat a mlsat. Samozřejmě jsem svou chuť ukojila nějakou tou sladkostí, jednou to byl oplatek, jednou zákusek a tak podobně. Nejenom díky hormonálním tabletkám, ale i díky tomu, že se pomalu během let začaly přidávat zdravotní problémy a nemohu provozovat dostatek pohybu, jsem se pěkně zakulatila. Jsem pěkná kulička a faldíky mám jak pneumatiky značky Michelin.

Chuť na sladké přetrvává a nejde neodolat, nemám potřebně pevnou vůli. Snažím se sem tam to omezit. Někdy to jde a někdy díky stresovým situacím ne. Někdo díky stresovým situacím hubne ale u mě je to naopak… když je nejhůř, hurá  si na něčem dobrém smlsnout. Moje chuťové buňky nejde ošálit a chuť vždy zvítězí. Naštěstí těch stresových situací není tolik... ale stejně i tak mlsám. Vím, že to není zdravé a nejsem dobrým příkladem pro všechny, ale rozhodla jsem se mít ráda taková jaká jsem, manžel má doma alespoň pěkný kousek ženský. Je na co si, jak se říká, šáhnout a vždy mě doma najde. Vím, že štíhlá nikdy už nebudu, trápit se dietami a stresovat se taky nebudu, zkoušela jsem to mnohokrát a jo-jo efekt zvítězil. Takže ať se chuťové buňky mají… vždyť na světě jsme jenom jednou!!!

mishelinek


Děkujeme za zajímavý příspěvek.

Asi nebudu jediná, kdo musí při četbě tohoto textu souhlasně přikyvovat - i já při stresu nehubnu, ale doslova "kynu", protože jediné, co mě uklidní, je nějaká ta sladkost - v mém případě nejlépe tabulka čokolády. Samozřejmě vím, na jakém principu celý tento mechanismus funguje - tukové buňky vysílají do krve tzv. hladový hormon a naopak, nasycení vyvolává v těle reakci celkového uvolnění - jídlo tak vlastně působí jako droga a navíc, čím jsme buclatější, tím víc se nám chce jíst.

Jenže vědět nestačí - stokrát si můžu opakovat, ať si jdu raději zaběhat, endorfiny a adrenalin také pomohou odplavit stres, jenže ten kousek čokolády je tak lákavý... A když se k tomu ještě přidají zdravotní problémy a člověk je omezen v pohybu, někdy právě vinou nadváhy, to už se vůbec hubne špatně.

A přece existuje z tohohle začarovaného kruhu cesta ven. Nejsou jí žádné zázračné přípravky ani hodiny v posilovně - prvním a nejdůležitějším bodem je přesně to, co nám napsala mishelinek - mít se ráda. Protože když se budeme mít rády, ušetříme si spoustu stresu a dokážeme si vychutnat mlsání bez výčitek svědomí - nebudeme se potácet mezi hladovkami a zoufalými záchvaty "žravosti".

A proto, milé dámy, si mlsání klidně naplánujte - promyslete si, co a kdy budete mlsat, udělejte si na to čas, těšte se! Mlsejte po malých kouscích, ale s chutí. A uvidíte, že vaše spotřeba dobrot se sníží a když přidáte trochu toho zdravého pohybu - kalenetiku, plavání nebo třeba procházky, zkrátka co Vám tělo dovolí, nebudou z Vás sice mávnutím kouzelného proutku "hubeňourky" ale budete mnohem spokojenější a nějaké to kilo také zmizí...

Přináší Vám Vaše touha mlsat jenom potíže? Co všechno jste ochotna udělat pro nějakou tu dobrotu? Znáte nějaký zajímavý recept na zdravé mlsání? Podělte se s námi!

redakce@zena-in.cz

Reklama