Zatím mám tři děti a čekám čtvrté - holčičku. První byla taky holka, naprosto bezproblémové dítě, úraz skoro žádný. Ale po ní přišli dva kluci, oba dva hyperaktivní. Takže boule, odřeniny a jiné drobné úrazy jsou u nás na denním pořádku. Staršího syna jsem měla hrůzu pouštět na dětské hřiště. V pěti letech se klouzal na klouzačce a já jako starostlivá máma seděla proti němu a hlídala ho. Jenže vyletěl tak prudce, že spadl na ruku a zlomil si ji. Tenhle pocit zná snad každá máma - ježiši, já ho neuhlídala, chudáček teď má zlomenou ruku. Rok po tomto úrazu jsem jeli na dovolenou. Bohužel i zde bylo dětské hřiště a situace se opakovala jen trochu pozměněna o typ úrazu - zlomil si klíční kost. Teď je mu 18 a jsou to jen nakopnuté kotníky z fotbalu, vyvrácené koleno z lyží a pod. Mladší syn, ten má neustále rozbitou hlavu, ať dělám co dělám.

Někdy si říkám, že bude úplně blbej, když ji má tak omlácenou. Vloni byl na školce v přírodě a dva dny před koncem nám volali, ať si pro něj přijedeme. Má šité čelo a pusu v Jilemnické nemocnici. No byli na procházce a on zakopl a nedal si ruce před sebe a spadl rovnou na obličej. A teď 1. srpna jsme ho odvezli na ozdravovnu do Špindlerova Mlýna - to byla středa. V sobotu nám volají, že syn má šité čelo, že byli na procházce a on upadl a představte si, vůbec nedal ruce před sebe. Bohužel teď vypadám jako bezcitná matka, ale já se začala normálně do toho telefonu smát. V prosinci se nám narodí holčička, tak doufám, že bude stejná jako ta moje první.
blesksoft
Milá blesksoft,
třeba bude zrovna po brášcích. Ale poslyšte, nemá ten mladší něco z rukama? Nebo jim spíš už ta omlácená hlava nestíhá dát včasný signál.
Ne, to si nedělám legraci, ale když jste to vzala s humorem vy, tak jsem si trochu dovolila...
Reklama