Milé ženy-in,

ještě donedávna patřil k zažitým zvyklostem v našich krajích názor, že v mileneckém nebo manželském páru by měl být muž starší než jeho partnerka. Nezřídka byly většinovou společností tolerovány i opravdu velké věkové rozdíly. Ale pouze a jedině v gardu: mladá žena – starší muž.
Ne, že by takové svazky představovaly nějakou veřejnou normu, ale přesto: každý z nás si na nějakou podobnou dvojici určitě vzpomene. Deset, patnáct, dvacet nebo třicet let? Nic výjimečného.

Ovšem úplně jinak tomu bývalo v případě opačném. Lidé spíš inklinují k pochybnostem typu: jak může vydržet vztah, ve kterém partnerce začala puberta, když partner ještě neuměl mluvit, než aby se rovnocenně zeptali: jak může vydržet vztah, kdy se partnerka narodila v době, kdy partner maturoval?

Předsudky typu „o dvacet let starší muž - to je celkem normální, ale o dvacet let starší žena - to už je snad perverze“ se z obecného povědomí většinové populace vytrácejí dost pomalu.
Ale zdá se mi, že se i v téhle oblasti začaly hýbat ledy. Jako bych častěji potkávala „model“ starší žena - mladší muž (manžel, milenec). A také jako by se lidé po nich méně a s menším despektem otáčeli. A proč ne… Spousta lidí k sobě prostě patří a ŽÁDNÝ věkový rozdíl v tom nehraje roli.

Aby bylo jasno, nemíním se pasovat do role obhájce a propagátora vztahů s velkým věkovým rozdílem. Jasně, že z nich vyplývá dost problémů. Jenom si říkám, že není úplně podstatné, který z partnerů je starší.
 
Občas si vzpomenu na jednu spolužačku ze základní školy. Ta tehdy prožívala docela slušné trauma z toho, že si její rozvedená matka našla o osmnáct let mladšího partnera. Když měli spolužáčci svůj den, rádi jí to - s patřičnými komentáři - servírovali až pod nos. Tak by mě zajímalo, zda by to současné děti řešily stejně razantně jako někteří moji tehdejší spolužáci. Ale možná, že se na to budu moci - za nějakých šest, sedm let - zeptat svojí známé Kláry.

Klára, bývalá vrcholová manažerka prestižní firmy se zahraniční účastí – je totiž v šestém měsíci těhotenství. Otcem bude její o 11 let mladší partner. Žijí spolu asi dva roky - a žijí si spolu pěkně. Věrně. Bez hádek a krizí. Zato s prvním dítětem na cestě.

Do začátků tohoto vztahu spadal i – zcela dobrovolný – odchod z prestižního zaměstnání, které ji psychicky i energeticky dlouhodobě ubíjelo. Klára prostě nastartovala novou etapu života s mladším přítelem po boku. Je doma, živí se překlady a je z ní spokojená, natěšená „těhotná“. Tolik tedy idylka viděná pohledem zvenčí, očima někoho mimo vztah.

A pohled samotné Kláry?

„Hele, jestli píšeš o starých ženách, tak já si jako žádná stará žena nepřipadám.“ Ale ne, nepíšu o starých ženách, ale o ženách starších, než jejich partneři, to je rozdíl.
 „Jo, tak to jo. A co chceš vědět?“

Chci vědět, jestli jsi někdy kvůli vašemu věkovému rozdílu narazila na nějaké netolerantní názory.
,,Ne, naopak, hlavně ženský mě docela podporují. Pořád slyším historky o dlouholetých vztazích, kde je žena o deset, patnáct let starší než muž.“

Tohle je tvůj první vztah s mladým klukem? „Já jsem měla vždycky starší partnery. A taky o hodně. A všechno vždycky pohořelo na tom, že, ač fakticky starší, byli ti chlapi naprosto nedospělí. Můj partner je nejdospělejší ze všech mužů, kteří mi prošli životem.“

A jeho faktický věk? Připouštíš si ho nějak?
„No… určitě jo. Ale ne, že bych začala infantilnět. Spíš si uvědomuju, že od určitého věku člověk funguje v nějakých stereotypech. Nabalují se na něj. Ale když jsi s někým, kdo si ty stereotypy ještě nestačil vytvořit, tak ti tolik nehrozí, že do nich spadneš, nemáš do čeho, že jo? Je to dobrý, fakt. Člověk se odnaučí mít lecjaké – třeba existenční – nutkavé strachy, protože „dvacítky“ je moc často nemívají. Ono je to totiž nějak „infekční“. To „mladší uvažování“ ti nechává energii, kterou můžeš investovat do něčeho, co má smysl. Člověk pak najednou vidí, že všechny plány jsou dosažitelný.“

A co budoucnost? Dostavují se někdy nějaké chmury, nejistoty, že by dál všechno nemuselo klapat jako dnes?
„Ani ne. Jenom občas mě napadne, že až mi bude osmdesát a nejspíš budu totálně mimo, tak můj partner bude ještě pořád dost použitelnej. Teď nemám na mysli nějakou žárlivost, ale že budu třeba blbě slyšet a pak ho za to, co řekne, občas zmlátím holí.“ /smích/ „Ale zase mi přijde dobrý, že miminko bude mít jednoho mladýho a jednoho starýho rodiče. Kdybych měla někoho staršího, tak bude mít - chudák dítě - doma starce dva.“ /smích/ „Ale ne, vážně, podstatný je, že nám to funguje po všech stránkách. Zatím nejlíp, jak jsem kdy zažila. A co se okolí týče … možná mě někde někdo za zády drbe, ale zatím jsem nezaznamenala jedinou negativní reakci. A kdyby nějaká přišla.. Zvysoka se na ni vykašlu!“

A co vy, milé ženy-in, dokázaly byste se na to, že máte o mnoho let mladšího partnera, zvysoka vykašlat?
Nebo byste takového partnera v žádném případě nechtěly?
A vůbec, nemáte ho?
Neprožívá takový vztah někdo z vašeho okolí?
A ještě: odsuzujete starší ženu mladšího muže, nebo jí fandíte?
Napište nám o tom!

Reklama