Bulvár

Mladí požárníci

Slib jsme sice odříkali, pionýrské šátky nám na krk uvázali, jednou za rok jsme měli za úkol umýt na hřbitově pomník Rudoarmějců a na prvního máje jsme drželi čestnou stráž před tribunou, ale to je asi tak všechno, co jsme měli společného s pionýrem, protože já a spol. jsme byli „mladí požárníci“. Takže na rozdíl od „malovaných dětí“, které chodily recitovat na schůze a uvědoměle diskutovat do klubovny, my jsme většinou v teplácích lítali po hřišti nebo v tělocvičně a trénovali: džberovku, požární útok, střelbu ze vzduchovky, hod granátem (tedy gumovým), běh přes kladinu, skok přes bariéru, běh s minimaxem… Ještě teď se usmívám při vzpomínkách na zážitky z tréninku, soustředění, táborů a soutěží - na všechny pády, šťastné náhody, okamžiky společného vítězství, proher, lumpáren a spiklenectví.

My jsme se vždycky cítili jako nějaká elita, snad to bylo i díky našim stejnokrojům. Nemuseli jsme totiž nosit světle modré pionýrské košile, ale tmavě modré košile a tmavě modré zahradníky – no vypadaly spíš jako montérky s laclem a spoustou kapes, ale v době, kdy džíny měly možná dvě děcka na celé škole, jsme si připadali… no tak nějak výjimečně. Taky jsme jednou ze sebe tu „výjimečnost“ drhli kartáčem. To když jsme po vyhraném poháru v požárním útoku byli vhozeni jakožto vítězné družstvo do kádě s vodou a naše nové mundúry nám začaly pouštět, takže za chvíli jsme měli modro fialové celé nohy i zadek a nebylo do čeho se převléct.

Naši instruktoři byli rozumní a tak tréninky byly spíše zábava, než dřina jako třeba v případě našich velký soupeřek z Valašského Meziříčí, které např. běhaly s pneumatikou na řetězu přivázanou k opasku. Několikrát do roka jsme jezdili na týdenní soustředění a tábory, které sice byly hlavně o tréninku, ale zároveň jsme si i sami vařili, večer se zpívalo, hrály se scénky a v noci jsme po dvojicích drželi noční hlídky (během kterých jsme převážně seděli u krbu a mlsali marmeládu a jen občas v rychlosti oběhli chatu, neboť hlavním úkolem bylo přikládat do krbu). Od těch dob vím, že když se pomalujete fixem, vstřebá se to tak za 3 dny – to víte – večerní líčení na scénky muselo být a tak třeba kamarádka Pája, chodila tři dny s namalovanými vousy a čumákem jakožto protagonistka druhé hlavní role v pohádce o Červené Karkulce. A taky si dobře pamatuji, že vypít tři hrnky připáleného přeslazeného kakaa k snídani funguje jako zaručené projímadlo.

A abych přidala ještě příhodu ze soutěží – jednou jsme nastoupily na start závodu O partyzánský samopal sice v mundúrech, ale protože byla zima, měla jsme ještě každá stejnou růžovou mikinu - vepředu byla motorka a nápis Suzuki. Rozhodčí nás odmítli odstartovat, protože prý reprezentujeme zahraniční firmu (to, že jsme na nohách měly všechny bílé kotníkové tenisky, kterým se jinak neřeklo než „číny“, bylo v pohodě – hold Čína a Japonsko nestály ne stejné straně barikády). Vyřešily jsme to šalamounsky, za potlesku přihlížejících, jsme mikiny obrátily na ruby a zpátky oblékly, jo i taková byla tahle doba.

---

Dnes může už jen nostalgicky má fyzička vzpomínat na dobu, kdy jsem byla schopná udělat 150 kliků, 300 dřepů, uběhnout 1500 m v terénu za 6 min. nebo 15 min. v kuse dělat „káčáky“ – tedy chodit v dřepu kačení chůzí a to všechno třeba během jediného dopoledne a hlavně bez toho, aby o tom moje končetiny dávaly někdy později vědět. A někde doma ještě bude krabice s medailemi a v hasičské zbrojnici ve vitríně pořád ještě stojí naše poháry, ale já, když se řekne „mladí požárníci“, si vždycky vybavím připálené přeslazené kakao, pusu, co mě bolela od smíchu a tváře svých nejlepších kamarádů. 

Zdravím všechny „ex-mladé požárníky"

Japina


Děkujeme za nádherný příspěvek :).

My jsme sice byli „normální" pionýři, ale v Rusku to znamenalo především branná cvičení - běhali jsme s plynovou maskou, stříleli z malorážky, svezli se v tanku, dokonce si i vystřelili ze samopalu... Zkrátka nudy u památníčků bylo minimum, trochu nezáživná byla pochodová cvičení, ale jinak spousta srandy :) a politika prakticky žádná - jenom dramatické příběhy pionýrů - hrdinů...

Jaké oddíly jste navštvovaly Vy, ženy-in? Na co nejraději vzpomínáte? Napište nám na redakce@zena-in.cz!

   
27.04.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] Japina [*]

    Tak to dětem přeji hodně štěstí na soutěži a jsem ráda, že tradice pokračuje, a že je pořád někdo do toho "požárníkování" stejně "zažraný", jako jsme byli my.

    superkarma: 0 27.04.2007, 12:44:11
  2. avatar
    [2] blanca [*]

    Obě moje děti (9) jsou také mladí požárníci. Já jsem mladý požárník nikdy nebyla, zato jsem teď, velký . Ještě chodím pomáhat vedoucím s dětmi, jsem taková pomocná vedoucí . Zrovna teď se připravují na soutěž, která je 12.5., tak uvidíme jak se jim bude dařit. Všichni už se moc těší.

    superkarma: 0 27.04.2007, 12:03:04
  3. avatar
    [1] V.Nováková [*]

    i můj 10 letý vnuk je "mladý požárník"....a jak to panečku "žere".....

    superkarma: 0 27.04.2007, 10:35:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme