Blanka má dva syny ve vývinu, a tak se jim snaží dopřát vše, nač jen pomyslí. Přesto ji občas vytočí, když jí „záhadně“ zmizí jídlo, které si nachystala den dopředu. Nedávno jí takhle pánové zbaštili napečené dobroty na narozeniny kolegyně...

„Kolegyně v práci slavila kulaté narozeniny a poprosila mě, jestli bych jí nenapekla nějaké zákusky. Ráda jsem souhlasila, protože pečení mě baví,“ popisuje nedávnou příhodu paní Blanka (37), „vím, že moji kluci jsou jedlíci a člověk před nimi musí jídlo div zamykat do trezoru. Naštěstí jsem to nemusela řešit, protože děti měly být s manželem víkend před oslavou na chatě. Tak jsem byla v klidu. Jenže pánové se z chaty vrátili dřív, když jsem zrovna byla na procházce se psem. A všechnu tu napečenou parádu mi samozřejmě snědli! Musím říct, že létala opravdu sprostá slova...“

Blanka bydlí celkem se třemi strávníky. Její manžel Michal je sportovec a dva synové Aleš a Jirka jsou po něm. Dokud byl hlavním strávníkem jen Michal, všechno bylo v pořádku, ale jakmile kluci dospěli do puberty, začalo Blance „záhadně“ mizet jídlo.

„Kluci to samozřejmě svádí jeden na druhého a vůbec nejraději na tatínka. Ten jim (jak jinak) nic neřekne. Úplně rostu z toho jeho: Vždyť jsou ve vývinu. Já vím, že jsou ve vývinu! Ale copak je tohle normální, aby si člověk doma něco pracně nachystal, pak si na hodinku odskočil a po návratu našel doma prázdné tácy?“

Oslavu narozenin kolegyně si Blanka moc neužila, celou noc totiž nespala.

„Samozřejmě mi Blanka na pohoštění dala peníze, takže jsem musela v neděli odpoledne letět do obchodu. Pekla jsem pak celou noc. Zase je ale pravda, že tentokrát klukům Michal vyčinil a jel se mnou na nákup. Pánové zalezli do pokojíku a byli dva dny uražení.“

Blanka ale vidí situaci jako bezvýchodnou.

„Uvažovala jsem, že prostě nebude pořád plná spižírna i lednice a každý den si pěkně nakoupím jen na ten následující. Jenže to prostě nejde, časově bych to nezvládala, vzhledem k naší spotřebě bych se strhala. Teď praktikujeme systém, že jezdíme jednou týdně na velký nákup a drobnosti, co chybí, si dokupuji. Prakticky to znamená, že ob den vláčím batoh nákupu s tím, co pánové snědli nadplán. Přijde mi, že situace prostě nemá řešení.“

Čtěte také...

Reklama