Kočky miluje minimálně polovina lidí – jsou to ti, kteří nemají rádi psy. Pak jsou lidé, kteří mají rádi oboje, ale stejně se k jedněm kloní víc. Já jsem kočičí. Jen je jich na mě moc. Pomozte Šumařovi! Pět britských koťat by mě mohlo sežrat!

Vztah kočky s člověkem je jiný než se psem. Pes vás poslouchá, je oddaný a pokud mu neubližujete, skočí pro vás do ohně. To s kočkami je to jinak. Vzájemný vztah se musí budovat úplně stejně jako s jiným člověkem. Kočka je prostě osobnost, žádná není stejná a žádná vám nedá nic zadarmo.

Pořídíte-li si kočku, nastane dlouhá doba testování, kdy kočka zkouší, co všechno smí a kam až může zajít. Jsem muž, takže kocoury si nepořizuji, i když tyhle chlupaté kluky mám taky rád. Musím říct, že žít s kočkou je leckdy náročnější než žít s kočkou dvounohou. Zase je ale mezi námi jasno, jak by asi s ženou nebylo. Pokud se jí něco nelíbí, nehraje si na tichou domácnost, prostě přijde a kousne mě do palce u nohy. Když se nelíbí něco mně, zvýším hlas, nebo ji výchovně plácnu. Ale věřte mi, že většinou stačí ten hlas. Moc dobře ví, jak se jmenuje. A taky ví, že dělá, co nemá.

A ta psí oddanost? Kočky jsou přece oddané taky. Pochopitelně že pán domu je ten, kdo jim dává nažrat, ale na spaní si klidně vyberou někoho jiného. Jinak jsou ovšem mazané až hanba. Moje číča je velmi společenská a těžce nese, když odejdu (vždy se musím rozloučit). Naštěstí jsou doma často spolubydlící, kteří jen tají, když je moje dáma navštíví u nich v pokoji. Je u nich prý do půl minuty, kdy opustím byt. Jak se říká: Co oči nevidí…

Kočka je mazaná a myslí si, že já to nevím, protože pozná, když otevírám dveře. To už sedí u nich a tváří se jako že nic. Někdy mě i jde vítat – to podle nálady. To, že byla na návštěvě, poznám podle výkřiků o prodejných mrchách z vedlejšího pokoje. Já jsem její, já jí dávám najíst, já mám právo na největší množství neodolatelné kočičí lásky. Když pak usínám a ona přijde a dá mi packu na ruku nebo hlavu na nohu, jsem na vrcholu blaha a přichází ten nejhezčí spánek – kočičí.

 

 

 

No řekněte, jestli vás to nemotivovalo! Máme s maminkou chovatelskou stanici a zrovna teď máme koťátka s PP, která můžou jít hned do světa. Jsou to malé britky! A že jsou to osobnosti, o tom nepochybujte, vždyť vyrostly u Šumařů. U nich bych chtěl být kočka i já hned v příštím životě. Máme ještě tři holky a dva kluky, kteří už chtějí nový domov, aby mohli krotit nové lidi. Dvě z koťat jsou dokonce vzácná lila – Ta se jmenují Adam Adonis a Amélie. Najdete je na fotkách ve fotogalerii.

I ostatní jména stojí za to. Máme Asterixe Al Caponeho, Alda Alzheimera (ten už do světa šel), Arlenu a Artemis. Na fotkách je najdete všechny. Pokud se vám líbí, napište pod článek, spojím se s vámi. Britské kočky jsou mírnější povahy, jsou to takoví krásní méďové – maminčini miláčci. Já mám raději trošku živější plemena, ale stejně jsou to kočky a kočky jsou nejlepší zvířata na světě.

Všechna koťata najdete TADY!

Šumařův blog je ZDE.

Reklama