Kdysi můj syn - tehdy ve čtvrté třídě obecné školy - změnil školu. Ze všeobecné základní školy začal navštěvovat jinou, jazykovou a značně vzdálenou. Ráno to bylo jednoduché - jezdil se mnou první polovinu cesty, pak jsem ho posadila do další tramvaje a on dojel ke škole. Odpoledne jej zpravidla vozil dědeček, protože syn byl po vážném úraze a sám přes celé město jezdit nemohl a nesměl.

Vzhledem k pověstné pečlivosti a dochvilnosti mého otce jsem se spolehla, že syn jezdí s dědečkem přímo domů a tedy bývá doma něco po půl třetí. Když se pak synův zdravotní stav zlepšil a on jezdil už sám, vždycky ve stejnou dobu, považovala jsem za jisté, že cesta ze školy trvá pořád stejně a ještě si v duchu gratulovala, jaké mám pečlivé dítě, které se nikde netoulá a jezdí tak pěkně rovnou domů.

Idylka trvala do té doby, než jsem se jednou náhodou odpoledne srazila ve dveřích s mým mužem. Bylo jasné, že se to nemine bez sexu - parné odpoledne, po dlouhé době od synova úrazu poprvé úplně sami doma, sousedi z paneláku v práci, prostě klid, ráj a pohoda...společná sprcha, nějaké to mazlení...sice jsme slyšeli klíče v zámku, ale to už jsme byli "v akci" a stejně to bylo nejspíš od sousedů. V našem paneláku bylo slyšet všechno z celého vchodu stejně... Jenže ouha - namísto sousedky, která by tiše zapadla k sobě do bytu se u nás v ložnici objevil syn! Prohlédl si nás okem zhnuseným, odešel do svého pokoje, a když jsem pak za ním přišla, pravil:"Jednou v životě jedu ze školy rovnou domů a tohohle se dočkám!!!"

A dědeček? Sice nerad, ale přiznal se k toulkám po městě, spojenými s pravidelnou návštěvou cukrárny...

Pajda


Díky, Pajdo, jste zachránkyně večera! Syna úplně vidím, ten můj by to asi taky řešil znechucením, ale trauma by z toho asi neměl.:) Jsem rád, že se někdo konečně rozepsal, snad to navnadí i další. Já čekám stále na adrese: redakce@zena-in.cz!

Reklama