Dobré ráno, milé ženy-in,
můj kladnej vztah ke knihám už začal v dětství. Místo učení jsem si četla knížku a maskovala to sešitem, naši mi na to občas přišli, a tak jsem jednu měla ještě v poličce pod stolem. Takže v dané době bylo jasné, co mi dát k svátku, narozeninám, Vánocům.Vždycky jsem akorát čekala, kolik jich dostanu. Taky v knihovně jsem byla pravidelným hostem a po čase začal být problém s přísunem dobrých knížek. Četla jsem nejvíc historické, dobrodružné, přečetla jsem snad všechny tzn.indiánky. Byla jsem schopná přečíst i jednu knížku za den, četla jsem je jedním dechem.
Časem jsem to omezila a začala mít trochu jiné zájmy, ale knížek jsem se nevzdala. Je to krásná relaxace a dozvím se i něco nového. Teď už čtu i detektivky a romány. Ovšem už jen spíš příležitostně a radikálně míň. Můj manžel nečte pro změnu vůbec, a tak mám štěstí, že mám ještě kam dávat knížky. Nebo spíš můžu, protože jsem pořídila dětem jejich vlastní knihovnu. A i když ještě neumí číst, budou je mít vždy po ruce a můžou si s nimi hrát a učit se. Dneska je tolik krásných knížek. Já bohužel už mám málo času je číst, ale alespoň to nezruinuje rodinnej rozpočet. Ale o to víc se vždy těším a vychutnávám si to.
markousek


Milý markousku,
mohla byste spojit svoji čtecí vášeň s výchovou a předčítat svým dětem :-)
Tak jsem to dělala já a docela jsem se u toho bavila. Jednou jsem byla s asi tříletými dětmi na chatě a nebyla tam žádná pohádková knížka, tak jsem jim četla Babičku Boženy Němcové.

Reklama