Vlivem různých životních událostí či rozhodnutí jsme se ocitly právě tam, kde teď jsme, v místě svého bydliště. A ať už jsme v něm od narození nebo jsme se přistěhovaly, určitě se kolem sebe rozhlížíme a konstatujeme, co se nám na něm líbí, anebo naopak, co nás štve.

Praha

Praha – matka měst

Mým novým bydlištěm je Praha. Město, o kterém jsem snila už od narození, přesněji řečeno od dětství, kdy jsem sledovala televizní seriál Kamarádi.
Tam bych jednou chtěla bydlet! Procházet se kouzelnými malostranskými uličkami, zdravit se s pavlačovými drbnami, randit mezi historickými památkami a vysedávat s umělci...
Můj sen se mi splnil, ovšem realita od doby, kdy Váleček mohl beze strachu nechat kočárek se sestřičkou zaparkovaný na Maltézském náměstí, je ta tam.

Ano, dodnes se ráda se procházím kouzelnými malostranskými uličkami, ale za ty roky, co bydlím v Praze, se mi nejen ony, ale celé město doslova mění před očima. Zda k lepšímu? Posuďte samy.

Město duchů

Fasády domů nestraší svou oprýskaností a šedí. Jsou krásně zrestaurované, barevné, radost pohledět. Ale kam zmizeli lidé? Prošli jste se někdy za tmy v uličkách v okolí Staroměstského náměstí? Tomuto místu se přezdívá Město duchů. Žádná světýlka v oknech, žádné kytky, žádné záclony. Všude tma. Kancelářským zaměstnancům, pracujícím v těchto prostorech, padla. Ba ne, támhle opodál svítí McDonalds a také bary a herny mají otevřeno.

Přijdu sem zítra, za světla. Samozřejmě pěšky, 60–100 Kč za hodinu parkovného nedám, za chvilku tu budou chtít platit i vzduch. V kapse mám pro jistotu jen pár desetikorun na vstup na toalety.
Procházím se malostranskými uličkami. Ještě v době, kdy jsme se nastěhovali do Prahy, pamatuji, že tu byl vyhlášený řeznický krám s krásným, čerstvým masem. Řezník zmizel spolu s ostatními obyvateli. Ale místo masa si můžu koupit slušivou ušanku nebo nějakou tu matrjošku.

A tak co, dám si alespoň čerstvé křupavé rohlíčky od pekaře. Kdepak jen ta pekárna byla? Aha, tady. Dnes je tu směnárna. No nic, vyměním si aspoň české koruny za eura a zajdu si do své kdysi oblíbené malostranské restaurace. Když totiž budu mít eura, budou se ke mně chovat uctivěji.

Pozor, teď jdeme my! Tak tak uskočím stranou, skupinka hlasitých turistů se bezohledně řítí kupředu a nehledí nalevo, napravo, doma jsou asi zvyklí být takhle neurvalí. Anebo jen tady?

Proderu se ke dveřím restaurace, je tam plno, zklamaně odcházím, v dáli vidím Večerku s usmívajícím se vietnamským spoluobčanem, určitě bude mít „čerstvé rohlíky“. Po cestě šlápnu do hov.., podle pověry to znamená dostatek financí. Sáhnu s ironickým úsměvem na drobné do kapsy. Ouha, je prázdná, někde v tom davu mi i ty drobné ukradli. A to jsem zrovna chtěla nějaké hodit tady té „živé barokní soše“, která má asi ráda hamburgery.
Znechucena kýčovitostí naskytnutého obrazu tato místa opouštím. Bože, moje zlatá, kouzelná, historická, stověžatá Praho, sen se mi rozplývá, asi se vrátím zpátky na Moravu.

kyc

i tohle je obrázek staré Prahy

Téma dnešního dne: Co váš štve v místě vašeho bydliště?

Ať už jde o místo, kde jste se narodily nebo kam jste se přistěhovaly, určitě je spousta věcí, které vás v místě vašeho bydliště štvou.

  • Počínaje psími výkaly, kriminalitou, stavbou megalomanských obchodních center, a na druhou stranu regionální nezaměstnaností.
  • Štvát vás mohou také bezdomovci, nebo neupravené chodníky, drahé parkovné, bary a herny pod vašimi okny, arogantní úředníci na radnici.

Nic není tak růžové, jak se na první pohled zdá. Ani naše, byť milované, bydliště.
Postěžujte si, ulevte si, napište, jako byste psaly na vaši radnici.

piště na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jeden kvalitní příspěvek odměníme pěkným dárkem: Knihou nakladatelství Argo / Babička drsňačka a diářem na rok 2013.

diar

Reklama