Čím jsem starší, tím mi sluníčko víc vadí, a když se překonám, stejně se většinou připálím.
Loni jsem na to vyzrála. Jak jinak než samoopalovákem. Mohla jsem si vyrazit krásně opálená hned z kraje léta k vodě. Se svým dvou a půlletým klučinou, zásobou pamlsků a pití jsem sebevědomě ulehla do trávy.

Kluk si pěkně hrál, po chvíli uviděl pod kočárem banány. Nápad byl tu. Začal loupat z banánu samolepky, co jsou na nich, a pěkně mi je lepil na břicho. Užívala jsem si klidu a relaxovala. Rozhodla jsem se jít ošplouchnout, sloupla samolepky, vzala prcka a šla se koupat.

Z vody jsme šli na zmrzku. V řadě na studenou dobrotu po mně lidé pokukovali. Myslela jsem na to, že nevypadám nejhůř s bronzovým vzhledem, ale to byl omyl. Na místech, kde byla zmíněná lepítka z banánů, byla má kůže bílá jako sníh. Takže místo snědé maminy zde byl flekatý Dalmatin.

čtenářka  kagu


Milá kagu,
teď je otázkou, zda samolepky odstranily „samoopálenou" vrstvu, nebo jste už okolo nich byla opálená od slunce?

Reklama