Po 17letém manželství přišel rozvod, najednou vedle mne bylo pusto a prázdno. Děti jsou "velké", mají své zájmy, a hlavně večer je člověku smutno. Není s kým si popovídat o filmu v televizi, s kým jít do kina nebo jen na procházku. "Nikdo mne nemá rád" - to slýchaly moje děti často.

Procházet se s pejskem přírodou je fajn, člověk nevypadá jako podivín, že chodí sám a mluví si pro sebe - ale pejsek partnera nenahradí. Co dělat? Podat inzerát? Nebo na nějaký odpovědět? Chyběl mi človíček, který by mne měl rád, pomohl v těžkých chvílích, poradil, dokázal se radovat z mých radostí, čekal na mne po práci nebo já na něj - i jídlo chutná ve dvou lépe. Kde brát a nekrást?

Protože mám možnost celkem často dostat se na internet, bylo jasné, že to bude inzerát na netu. Klik, klik - seznamka, vybrat správnou kategorii, kraj, okres a už jsou tam nabídky - Dvě se mi tam zdály zajímavé, vypadalo to, že možná od jednoho člověka. Co napsat o sobě? Nikdy člověk neví, na koho narazí. "Dobrý den, jmenuji se ...., jsem z ...., mám dvě děti a psa. Chodíme spolu na procházky, ale není s kým jít do kina, do divadla, popovídat si...." "odeslat odpověď" a čekat, co se bude dít. Jaký je ten za obrazovkou?

Netrvalo dlouho a přišla odpověď. Je dokonce ze stejného města - tolik let zde žiji a neznáme se. Následuje pozvání na večeři.

Nastal ten "kýžený" den, jdu s malou dušičkou k restauraci. Kdo tam na mne bude čekat? Před vchodem postávala jedna žena a já si říkám, "no tohle teda určitě ne".  To bude krátké, rychle se nějak omluvit a zmizet.

Ale najednou ke mně přichází žena, která je mi hned na první pohled sympatická. Podáme si ruce, představíme se, usmějeme se na sebe a jdeme do restaurace. Usedáme k malému stolečku na galerii, prostředí je příjemné, málo lidí, takže klid, jen pěkná tichá hudba.

Objednáme si pstruha s bylinkovým máslem, něco k pití a povídáme a povídáme. Čas utíkal jak voda, my sedíme, smějeme se a jako bychom se znaly roky, i když jsme se tenkrát viděly poprvé.

Obě rozvedené matka dvou dětí, obě máme pejska, dvě děti skoro stejného věku, podobný názor na svět, smějeme se stejným vtipům, chutná nám stejné jídlo, líbí se nám stejné filmy...

Odvezla mne k domu, rozloučily jsme se a obě čekaly, co bude dál. Ozve se druhá strana? Bude se se mnou chtít ještě vidět. A moc si přeji, aby to tak bylo. A bylo. Už je to přes 4 měsíce od našeho prvního setkání, jsme spolu skoro každý den, chodíme do kina, do divadla, díváme se spolu na televizi, vaříme dětem a pomáháme si s jejich výchovou, večer spolu usínáme a ráno se probouzíme. Je to největší láska mého života.

"Díky za to, že jsi, méďánku můj spinkací," to jí říkávám, když ráno vstáváme. "Je krásné, že jsme se našly." Minulost házíme za hlavu - obě jsme si prožily svoje prohry - a možná tím víc si umíme vážit lásky té druhé.

karieristka

Karieristko, jsem ráda, že jste prostřednictvím inzerátu našla milovanou osobu. Vaše pejsky drbám za uchem a jejim paničkám přeji, ať si nikdy vzájemné lásky nepřestanou vážit!

A co vaše štěstí s inzerátem? Napište nám: redakce@zena-in.cz
Reklama