Nedá mi, abych také nepřispěla svou troškou do mlýna a taky se nepochlubila.

Jako dítě školou povinné jsem navštěvovala školní pěvecký sbor. Přiznám se, že jsem byla docela dobrá. Zpěv mě bavil a náš soudruh učitel mě často vyznamenával sólovými vystoupeními. Zpívali jsme hlavně na schůzích, při různých návštěvách významných osobností v našem městě, na prvního máje atd…

Po absolvování základní školy jsem do sboru k velké lítosti našeho učitele přestala chodit. Měla jsem jiné zájmy, zpívala jsem si jen pro radost, ovšem jen do doby, než jsem přechodila pár chřipek a bylo po zpívání. Mám uzlíky na hlasivkách a můj zpěv připomíná rachot k(b)řidlic na střeše za větrného počasí. To není z mé hlavy, tak se vyjádřila moje dcera J

Moji velkou lásku k hudbě však k mé obrovské radosti podědila moje dcera. Již odmala projevuje veliké hudební nadání. Od pěti let navštěvuje lidovku – hrála na klavír a flétnu, ale její hlavní obor je sólový zpěv. Přiznám se, že při jejím zpěvu mám opravdu husí kůži z toho, jak je to krásné. Její vystoupení jsou pro mě velikým zážitkem. když někde vystupuje, tak je v hledišti hrobové ticho, takže z toho usuzuji, že je opravdu dobrá.

Odjakživa tvrdila, že bude studovat konzervatoř, ale bohužel ji nevzali, protože byla sice perspektivní, jak mi napsali, ale bohužel hlasově nevyspělá. No já říkám, že je to jejich škoda. Dcera začala studovat zdrávku, ale zpěvu se věnuje dál.

Zrovna včera se zúčastnila okresní soutěže v sólovém zpěvu, získala první místo a postoupila do kola krajského. Moc jsem jí to přála, je to malá kompenzace za tu spoustu dřiny a času, který musí vynaložit, aby byl její zpěv dokonalý. A já jako její máma jsem na ni moc hrdá a jsem šťastná, že v tom, co jsem měla tak moc ráda, pokračuje moje dítko.

Sisinka


Sisinko,
a kdo říká, že Vaše dcera musí mít vystudovanou konzervatoř, aby se dostala někam dál? Nezdá se Vám, když se ohlédnete kolem, že jen málo z těch, kteří uspěli v nějaké oblasti umění, mají vystudováno právě to, co by měli?! 

Přeji Vaší dceři ještě mnoho úspěchů a aby maminka měla ještě mnohokrát příležitost být na ni hrdá.


Soutěž

Úkol číslo dvě:

Kdo je tu tupý, jestli on či já! Na lásku přece musíme být dva.

Kdy hodlá ten svůj šíp už vystřelit, takhle mi na tě bude, ať už mám klid!

Více k soutěži najdete tady.


Reklama