Rodina

Místo do školy hybaj na pole!

Začal nový školní rok, ale ne všechny děti jsou z toho nadšeny. Raději by měly ještě prázdniny. Co by přitom za takovou školní lavici daly děti dejme tomu před třemi staletími, kdy místo vzdělávání se ve škole musely pomáhat rodičům na poli.

Nahlédněte společně s námi ve stručnosti do historie školství v Čechách

škola

Klášterní školy

Za nejstarší školy jsou považovány školy klášterní neboli latinské, ve kterých se vzdělávalo budoucí kněžstvo.
V Čechách byla taková nejstarší škola v Budči, byl v ní vyučován i svatý Václav.
Hlavní výukou těchto škol byla latina a humanistické obory. V klášterních školách se učily jeptišky, ale nejširší masy lidí zůstávaly ve velké nevědomosti a negramotnosti.

Škola – bídná chatrč

Stav škol v Čechách ještě v 16. a 17. století, ale i na počátku 18. století, byl velmi neutěšený. Učitelé byli většinou neschopní, jejich příjmy nebyly vyšší než příjmy žebráků. Škola, to byla bídná chatrč, ve které spával zároveň obecní pastýř. Proto nebylo nic neobvyklého na tom, když byla pro školu uvolněna například polovina stáje. V druhé polovině pak řehtali koně.

Hybaj na pole nebo sekat dříví

Většina rodičů viděla ve svých dětech jen manuální pomoc na poli a ve stáji. Děti byly do škol posílány jen v zimě, protože v létě musely rodičům pomáhat s hospodářstvím. Rodiče pokládali gramotnost a vzdělání svých dětí za zcela zbytečné, jedině kdyby šel synek za faráře, ale to se podařilo málokdy.
Častokrát se stávalo, že i když dítě do školy přišlo, rodiče si pro něj přišli a hybaj sekat dříví. Neexistoval žádný systém výuky a také každý učitel si učil podle svého. Úcta obce, rodičů a dětí před učitelem nebyla. Proč taky? Vždyť učitel nutil děti pouze zpaměti biflovat. Ani výuka náboženství neměla žádnou hodnotu. Děti se musely naučit, opět nazpaměť, několik odpovědí na určené otázky z náboženství, jinak neznaly nic.

Vandrovní školy

Protože rodiče děti do škol neposílaly, tak existovaly i školy vandrovní. Ty se stěhovaly ode dvora ke dvoru, a s nimi i učitel, který kde právě učil, tam musel hledat nocleh a stravu.

Znalost čtení a psaní se začala rozšiřovat a cenit velmi pozvolna, nejvíce pak v období, kdy přišel do Čech protestantismus, který zaváděl do (zatím jen latinských bohoslužeb) i řeč německou.
V obcích, které byly sídlem farnosti, začaly pomalu vznikat školy. V malých obcích vznikaly až na konci 18. století.

Novinky ve školství za panování Marie Terezie

Císařovna Marie Terezie (1717–1780) byla o významu vzdělání pro všechny přesvědčena a povinné školství prosazovala.
Roku 1772 bylo založeno c. k. školní vydavatelství učebnic.
V roce 1774 byl zaveden Všeobecný (Tereziánský) školní řád pro děti od 6 do 12 let. Panovnice v něm použila větu: „Rádi bychom viděli, kdyby rodičové své dětí ve věku 6 - 12 let do škol posílali.“
V letech 1790–1869 začalo v krajích vznikat mnoho školních budov a všechny školy byly vybaveny nejnutnějšími učebními pomůckami. Vznikaly školní knihovny, školní zahrady a mnohde i cvičiště.
Hlavní školy byly 3–4 třídní a učila se v nich latina, kreslení, měřictví, dějepis, zeměpis a hospodářství. Obecné školy byly jedno- až dvoutřídní a učilo se v nich jen čtení, psaní, počty a náboženství. Výuka probíhala zatím jen německy.

Povinnou školní docházku pak zavedl 11. srpna 1805 císař František I. Jednalo se o docházku chlapců, dívky začaly docházet do školy až v roce 1880.

Česká menšinová škola

I za první republiky se ve školách učilo nadále německy. Český jazyk se učil od 4. třídy obecné, na měšťankách se učila nepovinně angličtina, čeština, francouzština, stenografie a psaní na stroji.

V nově vzniklém Československu byl roku 1922 malým školským zákonem převzat systém národní školy z Rakouska, pouze doplněný o nové předměty jako ruční práce pro chlapce, domácí nauka pro dívky, povinný tělocvik a občanskou nauka. 9. září 1923 byla v Praze slavnostně otevřena česká menšinová škola.

Závěrem

Dnešní školy už nemají podobu bídných chatrčí, jsou vybaveny nejmodernějšími učebními pomůckami, jsou krásně světlé, barevné…, učitelé nebijí děti rákoskou, rodiče je neženou místo učení sekat dříví nebo pracovat na poli.
Děti ovládají několik světových jazyků, píšou perem i na počítači.
V druhé polovině školy už neřehtají koně, ale nachází se tam technologické pomůcky. Chybí však větší kontakt s přírodou. Aby jednou, na rozdíl od dětí před třemi staletími, dnešní děti ty koně vůbec poznali.

použitý zdroj: www.historieskolstvi.cz

   
03.09.2013 - Děti - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [4] Alexandra Stušková [*]

    hyenka — #2 Děkuji Vám Sml16

    superkarma: 0 03.09.2013, 13:59:20
  2. [3] free [*]

    hyenka — #2 Nebylo o tom vandrování ve filmu Nezbedný bakalář se Zdeňkem Štěpánkem?

    superkarma: 0 03.09.2013, 13:50:13
  3. avatar
    [2] hyenka [*]

    Moc pěkně napsaný článek, třeba o těch vandrovních školách slyším vůbec poprvé, ač se o historii dost zajímám.

    Jen si dobře vzpomínám na "soudružku", co nás učila ve druhé třídě- co já bych tehdy dala za práci na poli! A většina spolužáků taktéž. Dokonale mi znechutila školu až do maturity. Na vysokou jsem se už ani nehlásila.

    1. na komentář reaguje free — #3
    2. na komentář reaguje Alexandra Stušková — #4
    superkarma: 1 03.09.2013, 12:18:57
  4. avatar
    [1] lenig [*]

    bejvávalo....naštěstí v tomto doba pokročila tím správným směrem Sml59

    superkarma: 0 03.09.2013, 08:09:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme