Herečka Míša Kuklová se po mateřské znovu vrátila ke své práci. Od té doby, co má dítě, se ze života raduje jako malá holka. „Chtít víc bych považovala za hřích,“ říká.


Po roce a půl jste se vrátila z mateřské na divadelní prkna. Co bylo po takové absolutní odmlce nejtěžší?
Na jeviště jsem se moc těšila a spolu s kolegy jsme se shodli na tom, že ten mezičas jako by vůbec neexistoval. Taky už dabuji a čeká mě natáčení seriálu pro ČT. Co mám malého, tak se pořád na něco těším, vlastně na každý den.

Narodil se vám ve 40 letech syn. Myslíte si, že byste o dvacet let dříve byla jinou matkou?
Když mi bylo dvacet, nebyla ještě taková informovanost jako dneska, takže vím, že se maminky díky nevědomosti o zdraví svých ratolestí tolik nebály. Osobně jsem jako miminko spala ve vedlejší místnosti a bez chůvičky. Já musím mít malého u sebe a slyšet jeho dech, každé zavrnění. Do školy jsem od první třídy chodila sama, dnes, kdo nemusí, dítě samotné nepustí. V péči bych asi jiná nebyla, akorát si myslím, že starší rodiče můžou dítěti předat víc zkušeností a nepodcení tolik věcí jako mladí.  

Co je na mateřství nejtěžší?
misaSlovo nejtěžší se k něčemu tak nádhernému vůbec nehodí. I když se máma několik měsíců pořádně nevyspí, a pokud nemá hlídání, tak je v neustálém nasazení, jak říkám – jedno velké ucho. Je to ale opravdu to nejhezčí, co může žena v životě zažít.

Odstěhovala jste se za svým mužem na Vysočinu. Jak se městské dívce žije na venkově?
Neodstěhovala jsem se. Partner nám v Praze pořídil byt. Co jsem začala pracovat, jezdím na Vysočinu jen na víkendy a i předtím jsem trávila minimálně třetinu času v Praze. Na svém příteli si vážím právě toho, že mě nijak neomezuje, chápe, že miluji své zaměstnání i Prahu, že tady mám maminku, příbuzné, pejska, přátele i zážitky. Plus to má v tom, že se na sebe pořád těšíme, nemizí mezi námi touha.

Popište svého nového muže. Jaký je to člověk, co se vám na něm nejvíc líbí, čím si vás získal?
Není rád, když o něm mluvím, váží si svého soukromí.  

Jezdíte ještě na koních?
Když jsme se s Romanem dali dohromady, trávili jsme v sedle spoustu času. Jezdili jsme na dlouhé vyjížďky, někde jsme zastavili, lehli si na louku, dívali jsme se, jak se koně pasou, někdy jsme se s nimi chodili koupat, nebo jsme si na nich občas vyjeli do hospůdky... Vysočina je pro romantiku stvořená, jsou tam překrásné přírodní scenérie. S jarem zase začnu jezdit víc, v zimě se trochu bojím kluzkého terénu.

Co vaše obrazy? Máte ještě čas na malování? Změnila jste náměty?
Konečně zase trochu maluju. O mně se říká, že maluju jen koně, ale to není pravda. Zatím se stále hledám. Jsem samouk a ten proces mě baví.

V jistém rozhovoru jste se zmínila, že jste introvet, který neoplývá přílišným sebevědomím. Stále to ještě platí, nebo jste se po boku nového partnera změnila?
Jsem sice introvert, takže dám přednost knížce před společenskou událostí, ale to neznamená, že se párkrát do roka do společnosti netěším. Mám taky dost přátel a s nimi trávím čas moc ráda. Ohledně sebevědomí odpovídám léta vlastně rutinně, jenže už jsem dávno jiná.

Zažila jste dlouhé a nešťastné období v souvislosti s rozchodem s prvním mužem Jiřím Pomejem, jste teď šťastná?
Asi jsem šťastný člověk v tom, že v každé životní etapě jsem se z něčeho dokázala těšit. Navíc jsem měla moc krásné dětství a dospívání, a co jsem s přítelem, natož ještě s malým, tak se opravdu ze života zase raduju jako malá.   

Čeho byste chtěla v budoucnu dosáhnout?
Mívala jsem sny, plány i cíle, ale život docela měnil. Nejvíc jsem se učila přizpůsobovat změnám, abych necítila zklamání, když se něco nevyvíjelo podle představ. Možná to patří k věku, ale cítím se spokojená s tím, co mi život poslední roky přináší, a chtít víc by mi snad přišlo jako rouhání.

Jak dbáte na své zdraví a životní styl?
Mám jídelníček a la můj syn, řízek jsem neviděla od Vánoc, jím především kuřecí a zeleninu, bílé jogurty, ovoce, vyhýbám se bílému pečivu, dám si s ním i kaši, sleduji, co potraviny obsahují, málo solím, nekořením… A musím říct, že mi taková strava moc chutná. Chodila jsem s Romíškem na dlouhé procházky, nosila jsem ho v klokance, teď už je na mě moc těžký, ale těším se zase na procházky, akorát už ho budu jen vozit v golfkách.

Při čem si nelépe odpočinete?
Spánek, spánek a zase spánek. A před spaním knížka.

Reklama