Zdraví

Míša: Byla jsem zoufalá zbytečně


Když mi po porodu potíže začaly, zašla jsem na gynekologii. Kam také jinam? Doktorka mi tvrdila, že je to normální, že to je od porodu a že se to časem spraví. Jenže uběhly dva roky a potíže jsem měla stále. A gynekoložka opakovala pořád dokola: „To se stává, znám maminky, kterým to přešlo daleko později.“ Stále jsem neudržela moč, chodila každou chvíli na toaletu.

Byla jsem zoufalá. Nešlo jenom o to, že jsem musela co chvíli odběhnout, bylo to prostě hrozné. Někdy jsem to prostě už nemohla stihnout, nucení bylo příliš silné… V noci jsem se budila. Každé ráno musela měnit prostěradlo. S Maruškou ven jsem skoro nechodila, protože jsem se bála, že nedoběhnu domů, když to na mě přijde. Začala jsem nosit permanentně vložky, ale představa, že už se jich nezbavím, mě dováděla k šílenství. S Michalem, to je můj manžel, jsem nemohla spát a bála se, že si najde nějakou náhradu – jenže představa, že to na mě přijde zrovna při tom… Prostě to nešlo.

Ven jsem vyrážela vždycky jenom na krátkou chvíli: naproti na nákup, a už už jsem uháněla zpátky. Když jsme chtěli někam vyrazit, musel jít Michal nakonec sám. Ten trapas, že bych moč neudržela ve společnosti, bych asi neustála.

Michal je naštěstí skvělý, takže jsem se mu po čase svěřila – prostě to ze mě vytáhnul. A začal to řešit. Bez něj bych se asi trápila dál, vlastně bychom se trápili oba… Řekl, že to není normální, a vlastně mě přinutil promluvit si o tom s Alicí.

Alice k nám chodí tak jednou za měsíc – známe se už od základky a rodily jsme ve stejný den. Sice každá na opačném konci Prahy, ale stejně jsme byly tak nějak pořád spřízněné. Vzala to s humorem, jako vždycky, a slíbila, že se poptá svojí gynekoložky. Ta jí poradila, že to může být hyperaktivní měchýř, a poslala mi telefon na bezplatnou linku, kam se dá zavolat. Chvíli jsem se přemlouvala, ale pak tam zavolala.

A potom už šlo všechno ráz na ráz. Ta slečna na telefonu byla hrozně hodná, vyslechla si mě a doporučila mi odborníka, který se těmihle problémy zabývá.

K urogynekologovi mě Michal doprovodil, vzal si kvůli tomu volno, aby si s doktorem promluvil. Taky jsem potřebovala oporu – nikdy jsem nebyla u gynekologa muže a rodila mě také žena. Ale zvládli jsme to. Doktor byl skvělý, poradil mi, jak mám cvičit, a předepsal mi správné léky.

Dneska už je zase všechno v pořádku. Když si ale vzpomenu na to zoufalství, co jsem prožívala, říkám si, že jsem byla hloupá, že jsem to neřešila dřív, než mě k tomu Michal donutil. Gynekoložku jsem vyměnila – tak nějak jsem k ní přestala mít důvěru.

Kde hledat pomoc?
Na stránkách www.hyperaktivni-mechyr.cz
Od 16:00 odpoledne do 20:00 lze také ve všední den volat zdarma linku:
800 660 100

prof. MUDr. Alois Martan, DrSc. - přednosta Gynekologické a porodnické kliniky 1.LF UK
O inkontinenci, která se projevuje urgentní potřebou, tedy stěží ovládatelného imperativního pocitu na močení, se musí hovořit. Ženy by se měly přestat stydět o tomto problému hovořit a navštívit lékaře. Potíže s močení patří bohužel stále mezi značně tabuizovaná témata, přitom jde o onemocnění, které lze úspěšně léčit. Trpí jím asi osmnáct procent populace.

Co byste poradila Míše vy? Měla jste někdy podobné obtíže? Věděla jste, že se může jednat o hyperaktivní měchýř? Věděla jste, na koho se při podobných obtížích obrátit?

Všechny informace hledejte na stránkách www.hyperaktivni-mechyr.cz

   
27.03.2008 - Zdraví - autor: Komerční článek

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme