Do dnešního "návštěvního dne" musím taky zasáhnout. Návštěvy v podstatě přijímám ráda  - ovšem hlavně ty zvané. Pokud máte problém s návštěvami nezvanými, zkuste jim to nějak naznačit, jak jsem učinila já dosti přímo (ranní nečekaná návštěva tchýniny matky v období mého šestinedělí mi tehdy totálně rozkopla den) a pravda je, že synovi budou za chvíli 2 roky a "marně" tuto babičku od té doby vyhlížíme z okna..Naděje tedy umírá poslední.

Chci ale dneska vzpomenout na svou pratetu Klemensii, zvanou Klema. Víc než 50 let už žije ve Vídni, ale i před tou slavnou sametovou nás často poctila svou návštěvou. A slovo POCTILA teď chápejte v přesném slova smyslu, protože její náhlá účast v naší rodině byla vždy dlouho dopředu a hlavně radostně očekávána. Teta Klema je totiž vtělení dobrosrdečnosti. Pokud zmíním postavu Anny Urbanové ze seriálu Vlak dětství a naděje, tak ta Anna - to je naše teta Klema. "Na tragickej život jsem já pes" by mohlo být jejím životním mottem a svým poctivým guláškem uhranula i svého 2. manžela, takže v jejích 60. letech se pak konala veselka.

Na co ale pořád se smíchem vzpomínáme je ten DEN, kdy teta sušila toaletní papír. Stalo se za hluboké totality. Já byla ještě dítě školou povinné. Teta Klema v našem 3 pokojovém bytě trávila opět pár týdnů a do toho byl mé matce nabídnut za poplatek německý občan polského původu. Tedy spíš jeho 2denní ubytování (v rámci brněnských veletrhů) v tom našem už tak nabitém bytě..Má matka nepohrdla Němcem (tedy spíše markám za pronájem pokojíku) a už ho vedla k nám domů. Vešli jsme s ním do bytu a čučeli. Hleděla máti, zírala jsem já a přímo u vytržení byl hlavně ten Němec. Po CELÉM bytě byly rozvěšeny "konfety" recyklované barvy jak na oslavu 1. máje. "CO co to proboha je? " vykoktala máti směrem na pratetu. A teta naprosto klidně odvětila: "Toaletní papír, Janičko - víš, on mi spadl do záchodu  - ale AŽ jsem spláchla". Slovo AŽ sice náležitě zdůraznila, máti šla ale i tak do kolen. - Mno..všichni jistě pamatujete dobu, kdy byl toaletní papír nedostatkové zboží a mrhat jeho zásobami bylo zcela nepřípustné. A tak naše drahá prateta se jala rozvěsit tento toaletní papír po celém bytě, aby proschnul a následně mohl být znovu použit.

Před zraky Němce jsme pak sundávali tyto komunistické konfety zavěšené přes lustry, dveře a garnýže a použity už pak opravdu nebyly. Teta vybavená svou němčinou stále zmatenému Němci popsala důvody svého konání, ten myslím stejně nepochopil, nicméně zůstal.

Prateta ještě vyváděla další kousky, jednou ráno třeba odjela na 2. konec Brna kamsi pro husu a vrátila se za tmy, kdy už jsme málem vyhlašovali pátrání..Ale to je na další článek.. Mimochodem příští rok budeme slavit její 90. narozeniny a teta, ač musí poslední dobou čelit svým zdravotním problémům, stále například ve Vídni navštěvuje Univerzitu 3. věku!

Když jsme ještě u té němčiny, tak ještě přidám nabídku kávy dvěma rakouským starostům, kteří přijeli za mým otcem na pracovní návštěvu (můj otec v té době působil také jako starosta v malé obci na jihu Moravy) v podání mé maminky. Přicupitala k nim do obýváku a roztomilým hlasem se zeptala " Haben sie Kafee?" a starostové se na sebe podívali a hlesli "nein".. Když se vysvětlilo, že máma kafe nabízí a nepídí se, zda jej přivezli, tak jsem šla vařit kávu já, máti se poněkud orosily studem brýle..

A to je dnes vše a já letím navštívit svou kadeřnici.

Krásný den všem přeje mio.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Dnes si povídáme na téma návštěvy. Své příspěvky můžete posílat na adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama