Dobré ráno, o nakupování zde dnes bude jistě hodně veselých či pikantních historek, já sem jen v krátkosti pinknu tu méně zábavnou, finální část našeho brázdění mezi regály. Ano, řeč bude o placení.

Peníze si na nákup většinou nenosím, neboť od doby, kdy pánbůh dal do oběhu platební karty, snažím se platit jimi. A jelikož kartiček mám v peněžence povíce a můj zrak po několikahodinovém zkoumání složení potravin či cenovky není nejbystřejší, drze cpu unaveným pokladním karty ze sítě drogerií či hračkářství. Miák je občas ještě lepší, ten se nezdráhá nacpat do čtečky i kartu zdravotního pojištění a ještě se sličnou pokladní remcat nad tím, proč to tak dlouho trvá..

Nejkrušnější chvilky jsem zažila jednoho předvánočního večera před pár lety, kdy jsem si kartu pečlivě nachystala, odložila na pojízdný pás u pokladny a zboží dávala do tašek. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem zjistila, že malou škvírkou na konci pásu karta odjela neznámo kam, můj mozek zpracovával myšlenku, že karta už navěky bude putovat podzemní komunikací a pokladní se mé hlasité myšlence od srdce zasmála. Vzala pak kouzelný klíček, otevřela celé to monstrum (komu se v životě poštěstí, že vidí až do útrob, že..) a mou nebohou kartičku zachránila.

Pokud se rodina bavila odcestováním mé karty, měla zanedlouho k dispozici ještě záživnější historku a to tehdy, když drahá tchýně poprvé ve svém životě platila kartou svou. Po vyzvání pokladní " Váš PIN prosím" - zahalekala svým silně znějícím hlasem:" 3418" a fronta za ní se s řehotem složila jak kostičky domina.

Ano, bylo to na podobné historky plodné období. Po "úspěchu" své ženy naznal tchán, že papírovka je přeci jen jistota nad jistoty a zaplacení benzínu se rozhodl zaplatit klasickou tisícovkou. Vybral si v okolí tu nejlevnější benzinku, kde obsluha sedí v malých budkách a z okýnka auta se jim podají peníze. Ruka s modrým papírkem se sunula k otvůrku v budce, když vtom se zvedl pověstný brněnský fičák a onen litr se vznesl. Tchán se rychlostí blesku vyřítil z vozu a groteskně se snažil ulítlé peníze chytit, ale fičák byl více zlomyslný než obvykle a člověku s učitelským platem se jen krutě vysmál. Navzdory vážnosti situace jsme se pak bavili představou,  že děda vlastně v této akci vypadal jak Večerníček, když odhazuje na konci znělky ty své lístky do vzduchu.

Rada na závěr: Pozor na fičák a kartu nikdy, ale opravdu NIKDY neodkládejte na pás. Ty některé prý vedou až do Austrálie.

Vaše mio

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven


Výborný!!! :)

  • Kdo u vás v rodině chodí na nákupy?
  • Kdo tahá tašky plné jídla?
  • Jezdíte na velké nákupy?
  • Na jak dlouho jste schopni nakoupit?
  • Platíte jídlo vy, nebo partner?
  • Hádáte se při nakupování?
  • Co předvánoční nákupy, jak to zvládáte?

Pište na redakce@zena-in.cz,

předmět: nákupy

Příspěvky, které do redakční pošty přijdou, budeme zveřejňovat, jeden z příspěvků bude oceněn. Čtenářka, jejíž příspěvek vybereme, se bude moci těšit na (nejen) nákupní tašku a hydratační péči proti kruhům pod očima Garnier Caffeine Roll-On - hydratace a krycí korektor v jednom.

Tak pište, těším se na vaše příspěvky a doufám, že se pobavíme!

taška a roll on

Reklama