Kam letos v zimě? Klidně semhle:
Horská chata. Na zahraničí netrvám, hlavně ať je tam teplo (uvnitř) a sníh (venku). Vidím to v jasných barvách - vystoupíme z vozu (předpokládám, že rodinu neudám), sněhové vločky jemně přistávají na řasách, všude kolem oslepující bělost. Nasajeme čerstvý horský vzduch a pročistíme svá městem a nikotinem polozničené plíce. Jen pár schůdků vede k tomu téměř pohádkovému stavení. Střechu není vidět, čepice jako z cukrové polevy ji zahaluje skoro celou a visící rampouchy vypadají jako její luxusní náušnice z kolekce Swarovski.

Uvnitř obydlí zapálený krb, milá osůbka (na ženském pohlaví netrvám) přináší horký čaj a připojuje nabídku i něčeho ostřejšího...
Zatímco popíjím s chatovým stevardem svařáček, muž s dětmi vybalují zavazadla. Náhle manžel přiletí, jako kdyby hořelo a lomí rukama:" Miláčku - tvé lyže zřejmě zůstaly doma!!" - ó jaká pohroma. No co už...Budu tedy "trpět" celý týden u krbu se svařákem a knížkou. Jako kdybych absenci své sportovní výzbroje předvídala, vzala jsem si jich plný kufr..

A skutečnost?????

Pojedeme TAM. Víte KAM...ale nevadí...doma je taky hezky - když bude ten nahoře vytřepávat peří z duchen vytrvale, zimních radovánek si užijeme tak jako tak. Však ne nadarmo, když nasněží, říkáme místu našeho bydliště " U nás na horách" - jsme na kopci, lesy vůkol a sjezdovka ( dobře, říká se jí tady "dolina"), co by kamenem dohodil.

A možná to bude jistější...

Na horách jsem s mým mužem byla pouze jednou. On tam jel coby lyžařský panic a nutno říct, že kdybych nebyla ve špatnou dobu na špatném místě a nezafungovala jsem tímto coby jeho brzdná zarážka, mohla jsem tvrdit, že je velmi šikovný a učenlivý lyžař. Ovšem moje naražená kostrč si ještě asi 3 měsíce po tomto sestřelu myslela své..
Taky si nemohu nevzpomenout na potupné okamžiky, kdy mě obestupovaly cizí děti a prohlíželi si moje lyže. Musím uznat, že jsem opravdu působila jako muzejní exponát, čímž chci poděkovat svému kamarádovi, kterému jsem slepě důvěřovala. Spolehla jsem se na jeho slib ve znění "Lyže pro tebe mám!"  a nezmohla se na slovo, když mi až na místě pobytu podával 20letá obitá prkýnka. Řemínkové vázání - musím něco dodávat??? Ale zase - s tímhle se musí umět lyžovat, to není jak ty dnešní Cááárvingy :-))

Takže... ač lyžuju ráda (sice jednou za uherský rok a to ještě s pravěkým vybavením), vidina sněhu a zimy pouze za orampouchovanými okny s hrnkem v jedné ruce a s knížkou v druhé...slyšet je jen praskání polen... - to je mému srdci bližší. A ta kostrč mi dává za pravdu :-))

Zimě zdar, Vaše mio

Text nebyl redakcí upraven.

Nemohla jsem si nevzpomenout na příhodu svojí sestry. Dodnes nevím, jak se jí to podařilo, ale když se svým už manželem vyrazila na lyže poprvé, sundavala jí ze stromu horská služba.

Kde chcete přečkat letošní zimu? To je téma na dnešek. Posílejte nám své názory na adresu

redakce@zena-in.cz

 

Reklama