Reklama

Krásné ráno, děti mám malé. Stáří 2 a 5 let. Debaty o sexu zatím nevyžadují a sama před nimi na toto téma nezačínám - nejsem sebevrah. Jak je to s miminy, ale dcera ví (tedy alespoň přibližně) od svých necelých 3 let, kdy jsem ve svých útrobách nosila jejího těžkého bratříčka, takže báchorek o čápovi nebylo třeba. Ťukala zakuklenému sourozenci na jeho bydlení a když jsem se jí optala, zda cítí jak kope, začala kolem sebe čuchat jak ohařský pes a zavrtěla hlavou se slovy " nič nečítím".

Samotný prvopočátek života jí byl prozatím vysvětlen asi tak, že táta s mámou se mají rádi a z té lásky se jim narodí miminko. ZATÍM jí toto vysvětlení stačí. Ale nepředpokládám, že to bude trvat dlouho.

Stejně jako netrvalo dlouho její nepídění se po podrobnostech samotného porodu. Shodou okolností zrovna minulý týden, jsem děti uspávala - jako vždy sebou švácnu za dcerou na postel - a ji najednou napadlo, si postěžovat, že zase v nějaké pohádce bylo dětem nalháváno, že čáp nosí kluky a vrána holky. Ale že je přece "všem jasný, mami", že děti ven vylezou PUPÍČKEM. Zamrkala jsem. Pupíčkem?? Já nevím, jak došla na tohle, ale je jasné, že přesnou lokaci úniku jsem jí nikdy nepopisovala - spíš jsem vždy tak nějak mlžila - a ona prostě věděla, že děti se narodí z bříška. Teď už si to asi začala i představovat a logicky ji napadlo něco trochu podobného špuntu.

A tak jsem jí zcela formálně a věcně oznámila, KUDY z nudy..Začala se jí třást bradička a mnou na pár sekund projel pocit zadostiučinění a chuť vyslovit větu ("a to se teda těš, poznáš, jak je to hnusný, jak to bolí  a jak to trvá dlouho!!!") - ale citlivá mateřská duše zvítězila nad tou zlou a já se nezačala škodolibě usmívat, ale popisovat porod, coby docela příjemnou kratochvíli. Ale dcera neviděla, neslyšela, jen vzlykala "já nechci, aby mi někdy něco lezlo TAMTUDY!!!"

Napadla mě blbost večera a hupla jsem rovnou z bláta do louže utěšováním, že existuje i něco jako císařský řez (následoval celkem podrobný popis). Malá dcera se mi začala hroutit jako domeček z karet, tudíž jsem se odhodlala k největší lži svého života..: " Nic se neboj, takový porod, to nic není!!! Pan doktor ti jen řekne - Zatlačte maminko, ty zatlačíš a hups, mimčo vyletí ven, vždyť to je vlastně dost velká legrace!"

Dceřin třes i pláč vystřídal hystericko-úlevný smích, utírala si slzičky a celou akci se jala předvádět s plyšovou panenkou.

A já se s vševědoucím úsměvem motala v myšlenkách, že na to JAK JE TO VLASTNĚ DOOPRAVDY, si moje malá holčička nějakých 20 let ještě počká..


Vaše mio

Text nebyl redakcí upraven.

Tenhle zážitek musel být dost antikoncepční :)

Mluvíte s dětmi o sexu? Pište nám své názory na adresu

 redakce@zena-in.cz