Milá, odvážná Míšo,k dnešnímu obědu ti přeji dobré chuti. Já udělala chybu, že jsem u tvého dnešního článku posnídala, tudíž já možná ani obědvat nebudu.

Tyto hmyzí potvory bych dobrovolně snědla pouze v případě hladomoru a možná bych před nimi i dala přednost mnou nenáviděnému pajšlu či dršťkovce a to je co říct.

Ale zpět k tvému dotazu, co jsme kdy nejodvážnějšího snědli. Nevím, zda se počítají i předměty neživé, nekrvavé, bez nožiček a bez proteinů.

Pokud ano, tak nejodvážnější nebo spíš nejpitomější, co jsem kdy jedla, byla céčka. Ano - ta, o nichž s velkým nasazením pěl Michal David.

Byla nás parta dětí ve školce, céčka právě frčela, rodiče ani učitelky nic netuše a my si vždy na záchůdcích slupli zelené, červené či žluté. Vcelku, nekousat.

Vzácné foskoreskující, ani ty krásné paragrafy ne - sice jistota, že vše projde přirozenou cestou tu byla, ale použité nikdo nesbíral.. Drželo nás to docela dlouho, než nás jakási závidící holčička práskla a bylo po ptákách. Teda po céčkách.

Teď ona céčka zase frčí, ale doufám, že co se týče chuti, genová výbava mých dětí je spíš někde u řízků.

Hezký víkend (pokud možno s tradičními pokrmy) přeje mio.


Tak céčka jsem nikdy nejedla, ale zato jsem snědla kuličková ložiska v počtu pět. :-)))) 

Napište mi dnes na redakce@zena-in.cz, co jste kdy odvážného ochutnali a jestli byste šli s námi do výživného hmyzu, který máme dnes v redakci k obědu. Zvolili jsme cvrčky pražené s mandlemi, v sýrovém těstíčku a jako zákusek s banánem a čokoládou.

Těším se na vaše názory a příběhy, hezký den!

Reklama