Poté, co se všichni naši známí i neznámí chlubí plnými koši a bednami hub, které v posledních týdnech rostou a rostou, se podobným nadšením nechal strhnout i můj muž. Víkend jsme trávili u jeho rodičů na Mikulovsku, vůkol nejen samý vinohrad, ale i les.

V sobotu kolem druhé hodiny ranní, když jsme rodinný sedánek u ohně a vínka zabalili, prohlásil:  "Vstávám v 6 - jdu na houby".

Budík začal řinčet v 6.50 - manžel (zvolme pracovní název "Houbař") buď neslyšel nebo ignoroval. Před 8. hodinou se mi ho zželelo a vzbudila jsem ho. Vystřelil jak čertík z krabičky, místo zorniček na mě zablikaly 2 hříbky. Jelikož bylo po silné bouřce a sem tam ještě krápalo, od své matky vyfasoval černou pláštěnku a holiny. Když jsem ho spatřila v asi tak 40 let starém plášti z opravdu festovního materiálu, jen jsem mu poradila: "hlavně si neber brašnu" - majíc v paměti scénku z Pelíšků: "Příkaz zněl jasně - muž s černou brašnou nesmí projet za žádnou cenu!". Houbař (místo brašny zvolil tedy raději košík) se jen ušklíbl a odjel do lesa vzdáleného asi 15 kilometrů.

Po 2 hodinách jsem mu volala a jeho hlas po mém povzbudivém dotazu "Tak co - narveš to vůbec do auta??" zněl poněkud udýchaně a nevrle a sdělil mi, že je mu pod tou pláštěnkou vedro na smrt.

Na oběd se Houbař vrátil. V jedné ruce nesl pláštěnku, která smutně plandala po zemi a v druhé ruce místo naditého košíku třímal balení deseti plechovek s pivem. Byl celý uřícený, vlasy mokré (ne deštěm, ale potem) a mít na sobě dres s číslem, tipovala bych, že právě doběhl maraton..Skácel se na židli a otevřel si jedno pivo, potom druhé. Já se zbytkem famílie jsme se s připravenými nožíky a nádobami začali pídit po houbách a ve vzduchu jsme už cítili vůni budoucí smaženice. Cosi zabrblal a donesl koš. Na dně se krčily 2 babky a 4 hříbečky.

V duchu jsem se rozloučila s houbovými hody a děti si začaly s houbičkami hrát maňáskové divadlo. Aspoň něco.

...Lezlo to z něj jak z chlupaté deky: Houbař bloudil..Les byl oborou, ohraničenou plotem. Plot pak najednou neměl konec, ani východ. Houbař lezl přes plot, za kterým byl pak záludně ukryt ještě jeden třímetrový plot. Houbař naznal, že ten je nad jeho síly a  ocitl se rázem na svém soukromém festivalu Mezi ploty (tentokráte ovšem bez hudby). Cesta byla dlouhá a nikam nevedla. Houbař musel zdolat i ten plot třímetrový. Nalezl silnici a po delší túře i své auto, kterým si ještě zajel koupit jako odškodné či cenu útěchy ono pivo.

Znaveného houbaře jsme politovali, pochválili ho, že si udělal tak krásnou procházku a celým dnem nás (tedy hlavně jeho) provázela slavná říkanka: "Náš táta šel na houby - jestli on tam zabloudí...)

Smaženice tedy nakonec nebyla, ale ta grilovaná krkovička byla skoro stejně tak dobrá. Všem houbařům tedy

zdar - vaše mio

P.S. Houbové maňáskové divadlo jsme prarodičům ponechali i s dětmi, tudíž se rýsuje nějaká houbařská výprava v tomto týdnu. Vysoké ploty přelézat neumím, takže doufám, že bloudit tentokrát nebudeme..

Pozn. red. : Text nebyl redakčně upraven.

Někdy může být člověk rád, když se houbař vrátí domů :), a krkovice jako náhradní varianta, to není špatná volba!


  • Co vám říká houbaření?
  • Otvírá se vám rybička v kapse, jen co vstoupíte na kraj lesa?
  • Jíte to, co si nasbíráte?
  • Co u vás roste? Co znáte? Co sbíráte?
  • Jaké máte zážitky z houbaření?
  • Už jste někdy sebrali tu „nepravou“, nebo dokonce snědli?
  • Jak houby zpracováváte?

ROSTOU, ROSTOU, ROSTOU! I u vás?

Pište mi na redakce@zena-in.cz

předmět: HOUBY

Těším se na vaše příspěvky!

Jeden z vašich příspěvků odměním následující cenou... tričkem s dlouhým rukávem a parfémovaným deodorantem.

tricko

lupa

Reklama