Vztahy

Minulost mi může rozbít rodinu

Věra si v životě prožila svoje. V šestnácti otěhotněla, vzdala se dítěte, psychicky se zhroutila a pokusila o sebevraždu. Její první manžel byl alkoholik a násilník. Až teď je relativně šťastná, ale všechno může ohrozit zatajená minulost.

woman

Nad příběhem Věry skutečně mrazí. Až má člověk pocit, že by se tolik katastrof nevešlo ani do života osmdesátnice, natož pak do existence čerstvě třicetileté ženy. Věra je navíc moc pohledná a evidentně o sebe hodně dbá. Jen její smutné oči nad vídeňskou kávou dávaly tušit nelehký životní úděl. Více už vám poví sama Věra:

V šestnácti jsem otěhotněla

Přiznám se, že pro mě vůbec není lehké o svém životě mluvit. Naposledy jsem se takhle svěřovala doktorům na psychiatrii, ale to už je hodně dávno, a navíc bych předbíhala. Asi nemá smysl začínat úplně od Adama, jak se říká. Dětství jsem měla celkem šťastné, žádné hrůznosti se neděly. Naši se sice rozvedli, ale celkem v poklidu, a opravdu nemám pocit, že bych tím byla nějak traumatizovaná. I když by to bylo lákavé svést na rodiče vinu za všechno mé trápení, bylo by to jen utíkání od reality. Život jsem měla těžký, protože jsem si ho těžký udělala.
Zkrátka a dobře, v šestnácti jsem zjistila, že jsem těhotná. Žádná obrovská láska s velkým L tomu nepředcházela, zkrátka jsem se na jednom večírku trochu přiopila a dovolila staršímu klukovi víc, než jsem měla. A bylo to. Dva měsíce nato mi začalo být blbě a doktor měl pro mě šokující zprávu: „Budeš maminka.“ Mám pocit, že bych se tehdy daleko lépe srovnala s oznámením, že mi zbývá jen rok života.

Chtěla jsem dát dítě pryč

Byla jsem rozhodnutá jít na potrat. Rozhodně jsem si nepřála stát se v šestnácti, respektive v sedmnácti matkou, a i máma mé rozhodnutí chápala jako nejlepší řešení (i když jsme to společně obrečely). Razantně proti však byla druhá strana. Ani ne tak otec dítěte, který by byl nejradši, aby se nic nestalo a on mohl žít dál svým životem, jako spíš jeho matka. Jak jsem pochopila, je hluboce nábožensky založená a potrat chápe jako vraždu. Už ani nevím, čím mě tehdy zmanipulovala a jak mě mohla donutit si dítě nechat, ale naslibovala mi hory doly, jak budeme rodina a že se k nim musím nastěhovat, a jak se o to malé bude starat, zatímco já budu ve škole.
Ošklivé vzpomínky se snaží člověk z paměti vytěsnit, a tak si ani já nepamatuji přesně na těch pár měsíců po porodu, kdy jsem u nich bydlela. Prakticky jsem byla neustále vystavovaná ponižování, psychickému týrání a výtkám za to, jak hrozná jsem matka a že se vůbec neumím postarat.
Teď už vím, že to měla od začátku přesně krok po kroku naplánované, ale tehdy jsem začala z neschopnosti obviňovat samu a sebe. Její intriky nakonec dospěly do kýženého konce a já se svého dítěte úředně vzdala.
Odstěhovala jsem se do garsonky, aniž bych mámě cokoli řekla, a po měsíci depresí jsem se pokusila o sebevraždu. Zatímco jsem se léčila, zemřela mamka na následky mozkové mrtvice, což můj pobyt na psychiatrii několikanásobně prodloužilo - doteď jsem přesvědčená, že máma neunesla fakt, že jsem se chtěla zabít, takže jsem vinná za její smrt.

Další muž v mém životě byl alkoholik

Trvalo mi opravdu dlouho, než jsem se ze všeho zdrchala a alespoň trochu postavila na vlastní nohy. I tak jsem ale zoufale hledala oporu a bohužel jsem ji našla v nesprávné náruči. Můj první muž byl silný alkoholik a chronický lhář, takže jsem si moc štěstí neužila. Snažila jsem se mu pomoci, několikrát svolil k léčení, ale vždy to ukončil předčasně a začal znovu pít. Nikdy mě neuhodil, to je fakt, ale o to víc mi dokázal ublížit slovy. Nakonec jsem sebrala odvahu, bouchla do stolu a rozvedla se.

Můj manžel o mě musel bojovat

Svého stávajícího manžela jsem poznala v práci. Líbila jsem se mu hned, ale šanci dostal až po roce a půl, kdy mě přesvědčil, že mu můžu věřit. Byla jsem tehdy dost neoblomná. Pílí a vytrvalostí si ke mně nakonec cestičku přece jen našel, a pak jsme se i vzali a brzy přišla naše dvojčátka. Kluci Tomáš a Jirka - má největší zlatíčka a celý vesmír. Svému muži jsem už při seznamování řekla vše o exmanželovi a jeho pití, ale dítě jsem zatajila. Tolik let jsem se na ně snažila zapomenout, že se mi o něm zkrátka nechtělo mluvit. Tečka. Uzavřená kapitola.

Mé dítě mě nedávno kontaktovalo

Právě nemáme s manželem nejlehčí období. V jeho životě se objevila jiná žena a náš vztah tím utrpěl velké trhliny. Dá se říci, že máme manželskou krizi, kterou se však snažíme řešit.
A do toho mi přišel dopis od mého dítěte, že se se mnou chce setkat. Nemám vůbec tušení, jak se dostalo k mé adrese, a ani to nechci vědět, ale ani se s ním nechci setkat.
Vím, že to mnohým bude připadat kruté, ale já mám svůj život, své dva krásné syny a na první dítě jsem se celou tu dobu snažila zapomenout. A teď by chtělo vtrhnout do mého života a všechno v něm zpřeházet. Jsem přesvědčená, že by to naše manželství neuneslo, a já o svého muže za nic na světě nechci přijít. A to ani za cenu, že mě mé první dítě bude nenávidět. Já si jednoduše nenechám ohrozit budoucnost minulostí!

Čtěte také...

   
27.10.2011 - Láska a vztahy - autor: Jakub D. Kočí

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [43] Alenka0010 [*]

    No nevím, ale ty poslední 4 věty Sml28...jen aby proboha to dítě jí tu její "idylickou" rodinu nerozbilo. Jestli vůbec ten manžel stojí za to...děti jsou malé a on už zahýbá Sml80.

    superkarma: 0 09.11.2011, 08:37:49
  2. avatar
    [42] átéčko [*]

    kobližka — #41 Sml22

    superkarma: 0 31.10.2011, 07:12:50
  3. avatar
    [41] kobližka [*]

    Za nic na světě nechce přijít o nevěrného manžela a tak raději ani nechce poznat svoje první dítě,které se k ní hlásí.Já nevím,která máma by byla schopná takhle uvažovat.Taky mám dojem,že trošku svádí svůj nezdar v životě na jiné.Se svojí maminkou byly tehdy rozhodnuté o přerušení těhotenství,ale najednou poslechla úplně cizí ženu a rozhodnutí změnila.Mě by zajímalo,co na to maminka?V 16 letech toho mladá holka moc neví a jistě ji nechtěné těhotenství víc než překvapilo.To jí asi nikdo nemá za zlé.Ale uvažovat,že dítě nechci poznat,abych neztratila muže,co mě klidně podvádí,to je scestné.No,nechtěla bych žít s tímhle vědomím.Asi by mě to pronásledovalo celý život......

    1. na komentář reaguje átéčko — #42
    superkarma: 0 30.10.2011, 21:17:33
  4. avatar
    [40] syrrit [*]

    Já tu ženskou hodně chápu. Když  si vzpomenu, jaké tele jsem byla v šestnácti. Je fakt, že v 16 mi těhotenství ještě nehrozilo, ale tancovat  jsem chodila a kdyby se tam tehdy našel, někdo toho schopný... Dokážu se do ní a jejího osudu vžít. 

    Mně přijde, že ona hledá od počátku a pořád a stále až dodnes chybu u toho druhého. Chlapec ji svedl, tchyně ji umluvila a zmanipulovala, dítě se narodilo. Jenže to nejde, vrtat se v minulosti a hledat tu prvotní kardinální chybu. Každý slušný psychiatr/psycholog by jí měl řící, že teď je třeba hledět kupředu. Plakat nad rozlitým mlékem, se tomu říkávalo.

    Třeba přijde doba, kdy bude šťastná, že se sešli, poznali. Já bych poradila, malý společný výlet, stačí na půl dne nebo den, aby byli spolu a něco se o sobě dozvěděli.

    Rozhodně bych neměnila cizího chlapa za vlastní dítě.

    superkarma: 4 30.10.2011, 09:45:28
  5. avatar
    [39] phoebe24 [*]

    Suzanne — #37 Sml22

    bezcitná, sobecká, podivná..........  No, jestli tenhle článek není fake, tak po přečtení reakcí:

    A) se paní vrátí zpátky do léčebny - a to na dlouho

    B) vezme si provaz a půjde k lesu

    superkarma: 1 30.10.2011, 09:13:36
  6. [38] xenie [*]

    A to si na to dítě opravdu nikdy nevzpomenete ? mmch když dohledalo adresu Vaši, asi pro něj nebude problém příp. kontaktovat manžela, anebo přijet.. co potom ? A nepíšete nic o tom, od kdy ani jak dlouho je Vám muž nevěrný, zda jde o úlet nebo dlouhodobý vztah s tou druhou atd... rozhodně bych se pokusila s dítětem sejít, kolik mu teď je ? Počítám cca 14 let ... kde bylo doteď, s kým a kde žije ? Opravdu je Vám to dítě úplně jedno, jen abyste nepřišla o manžela ? Pokud stojí manžel za to, pochopí to, pokud ne, není co litovat.. nebo se chcete léta klepat, aby Vám nezaklepal na dveře ? Sml80

    superkarma: 0 30.10.2011, 01:08:53
  7. avatar
    [37] Suzanne [*]

    Že je paní sobeckáSml30 Paní není sobeckáSml23 Sobec je ten, kdo dělá to, co dělá dobře jemu, jenže tahle paní sebou nechala zřejmě vláčet. Na druhou stranu udělala chybu v sedmnácti. To se pak člověku může nadávat jak chce, prostě to tak byla a hotovo. Ona už nemůže zvrátit minulost, teď se v tom prostě plácá, protože to logicky nemá dořešené. A možná se tenkrát rozhodla dobře, protože je pořád lepší dát dítě k adopci, když nejsem zralá a schopná se o ně postarat, než ho někde pohodit v křoví nebo se o něj blbě starat.

    1. na komentář reaguje phoebe24 — #39
    superkarma: 2 29.10.2011, 18:49:16
  8. avatar
    [36] Julča [*]

    Rikina — #30 Možná to bude tím, že s matkou neměla až tak dobré vztahy. Kdyby měla doma zázemí, přece by neutekla k rodině jejího přítele, když o ní a dítě nestál.

    superkarma: 0 28.10.2011, 22:31:04
  9. [35] Bubuhlubla [*]

    Já si také myslím,.že to je velice sobecké a podivné,že se nechce setkat se svým dítětem.Ani nepíše jestli je to holka nebo kluk a jak se jmenuje.To se ho asi ráda vzdala,že.Zase si mohla užívat?A vychovala ho matka otce dítěte?Minimálně dluží dítěti vysvětlení.A jestli ji má manžel ještě rád a jinak o ní vše ví tak dítě unese taky.Ona jak píše musí nést jeho nevěru.

    superkarma: 0 28.10.2011, 22:28:58
  10. avatar
    [34] SNÍŽEK [*]

    OlgaMarie — #31 přesně tak a je bezcitná že nechce poznat svoje dítě,dluží mu vysvětlení Sml68

    superkarma: 0 28.10.2011, 20:54:22
  11. avatar
    [33] Zázvorka [*]

    Dítě jí kontaktuje např. proto, že potřebuje ledvinu a osud paní Věry se dále komplikuje...........

    superkarma: 1 28.10.2011, 14:33:48
  12. avatar
    [32] átéčko [*]

    Rikina — #30 OlgaMarie — #31 Sml22Sml22Sml22

    superkarma: 0 28.10.2011, 13:07:40
  13. avatar
    [31] OlgaMarie [*]

    Asdareel — #28 Víte, mě už zaskočilo, že s mámou řešila přerušení těhotenství a jak si poplakaly. Ono plakat nad rozlitým mlíkem je pozdě. Ale já si myslím, že milá paní trochu přivykla, že její důležité problémy řeší někdo jiný, viz. i tento příběh.

    1. na komentář reaguje átéčko — #32
    2. na komentář reaguje SNÍŽEK — #34
    superkarma: 0 28.10.2011, 12:53:00

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [30] Rikina [*]

    Asdareel — #29 Odhaduju - možná špatně - že se vzdala dítěte za určité "majetkové vyrovnání". Sml80 Jak jinak by se mohla odstěhovat do garsonky? V 17 letech, s nedokončenou školou, a nic o tom neříct své matce? Z čeho by asi tak žila? Ono už vůbec to, že v těch 16ti od matky odešla k rodině otce svého prvního dítěte, je divné. Hledat pomoc a ochranu u cizích, i kdyby jí slibovali hory s horákama?  Zvlášť jestli si uvědomovala, že budoucí tatínek taky zrovna dvakrát o dítě nestojí a skoro jistě se jí nezastane a nepomůže? Sml80 No a to, že si myslela, že jednou narozené dítě jednoduše vymaže ze vzpomínek a ono jaksi "přestane existovat", to je poněkud naivní.

    1. na komentář reaguje átéčko — #32
    2. na komentář reaguje Julča — #36
    superkarma: 0 28.10.2011, 12:52:23
  2. [29] Asdareel [*]

    A další chyba, - vzdala se dítěte. Proboha která máma se vzdá svého vlastního dítěte bez boje??? Ano, mohla se sama cítit slabá na boj se svoji "tchyní" (matkou otce svého dítěte), ale snad by jí její vlastní rodina pomohla!! A co její táta? Toho úplně vymazala ze svého života? Sice se s její mámou rozvedl, ale znamená to, že se úplně přestali stýkat?

    Ano, tento článek se i mně zdá být velmi upravený, aby hlavní osoba z toho nevycházela tak špatně. Ale nemůžu si pomoct - v mých očích z toho vychází velmi špatně.

    1. na komentář reaguje Rikina — #30
    superkarma: 1 28.10.2011, 12:41:22
  3. [28] Asdareel [*]

    To ji opravdu nenapadlo, jak svým pokusem o sebevraždu své mámě ublíží? Věra mi přijde jako stašně sobecký člověk.

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #31
    superkarma: 2 28.10.2011, 12:36:03
  4. [27] Asdareel [*]

    Jak to vidím já ze svého mužského pohledu. Věra zkazila co mohla a stále v tom pokračuje. První velká chyba byla, že se odstěhovala od rodiny otce svého dítěte do garsonky a nic o tom neřekla své mámě. Proč se na ní probůh neobrátila? Určitě by ji v to máma nenechala se jen tak plácat, protože jsem pochopil, že měly dobré vztahy. Rodina když drží pohromadě tak se i těžké věci snášejí lépe.

    Druhou chybou samozřejmě byl její pokus o sebevraždu. Nedělo se jí nic taj strašného, aby se musela zabíjet - podobné věci jsou naprosto běžné. A zase - nic o své depresi neřekla své mámě, takže zcela správně tuší, že má na její smrti svůj nemalý podíl.

    Třetí chybou bylo, že svému současnému muži neřekla o svém dítěti.

    A čtvrtou velkou cybou je, že se s ním nechce vidět. Je to pořád jeho máma, cožpak si neuvědomuje, jak mu svým odmítáním ubližuje???

    Věra si svůj život zkomplikovala sama. A silně ubližuje i lidem kolem sebe, svým blízkým.

    superkarma: 1 28.10.2011, 12:32:35
  5. avatar
    [26] átéčko [*]

    Julča — #24 Přesně tak! Souhlas!Sml22

    superkarma: 0 28.10.2011, 10:19:24
  6. [25] Rikina [*]

    tomáš — #20 Hmmm, souhlas, divný příběh. Nemusí to být hned fikce, ale bude to lehce poupraveno, aby z toho paní nevyšla úplně nejhůř. Něco asi nebylo řečeno, a něco naopak vylepšeno. Sml57 No, nezávidím. Ale na místě paní Věry bych se obávala možnosti, že ani nebudu vědět jak a budu mít na krku pubertální dítě, k tomu malá dvojčata, rozvod, a ta budoucnost zrovinka růžová nebude. Sml80 

    superkarma: 1 27.10.2011, 22:41:16
  7. avatar
    [24] Julča [*]

    Já mám jasno. Setkala bych se s dítětem někde venku, rozhodně bych ho chtěla vidět. Pak bych ho seznámila s manželem a sourozenci. To by byla priorita. Manžel ať se zařídí, jak uzná za vhodné, protože  manželství stejně neklape.

    1. na komentář reaguje átéčko — #26
    superkarma: 1 27.10.2011, 21:00:41
  8. avatar
    [23] Proview [*]

    Nevím,ale dle mého názoru bych se setkání s dítětem nebránila. V opačném případě o něho jednou pro vždy příjdete a později by Vás to mohlo mrzet. V případě Vašeho manžela to jistě nebude hlavní důvod rozchodu,ale spíše to,že už to nyní nějak skřípe. Myslím,že by to pochopil, pokud by jste se svěřila a ulehčíte i sama sobě.

    superkarma: 1 27.10.2011, 14:35:10
  9. avatar
    [22] Proview [*]

    Nevím,ale dle mého názoru bych se setkání s dítětem nebránila. V opačném případě o něho jednou pro vždy příjdete a později by Vás to mohlo mrzet. V případě Vašeho manžela to jistě nebude hlavní důvod rozchodu,ale spíše to,že už to nyní nějak skřípe. Myslím,že by to pochopil, pokud by jste se svěřila a ulehčíte i sama sobě.

    superkarma: 0 27.10.2011, 14:35:00
  10. avatar
    [21] átéčko [*]

    tomáš — #20 Sml22Sml22Sml22

    superkarma: 0 27.10.2011, 13:25:25
  11. avatar
    [20] tomáš [*]

    Příběh mi zní hooodně nevěrohodně...Paní je 30, těhotná byla v 16, tj. dítku může být tak nějak 12-13 let. Dvojčátkům nejvýš nějaký ten roček...takže je nejspíš s nimi na mateřské a plně závislá na manželovi.

    Po porodu žila několik měsíců u "tchýně" - kdo ji tehdy živil,ona,či otec dítěte? 17 let,neukončené vzdělání, určitě je bez práce...chodila dál do školy? Kdo děťátko získal, když se ho úředně vzdala..? Zůstalo u otce/tchýně, nebo do děcáku? (administrativně to jde bez zákonného zástupce?plnoletá ještě nebyla)?

    Odchází do garsonky (v 17?) - hroutí se, pokus o sebevraždu atd. Tak to mi moc neštymuje, kdo ji živil ?? Pak se léčí, umírá maminka.. 

    Dala se dohromady,později se vdala (za nevhodného partnera), rozvedla se. Po několika letech nový partner, dvojčátka, atd.

    Pokud jí v minulosti pomáhala psychoterapie (léčila se přeci dlouho..), neváhala bych tento pro ni tak zásadní problém konzultovat u odborníků. Naše diskuse k tomu pochopitelně nemůže stačit! A že stávající manžílek už má bokovku, to možná naznačuje, že poměry doma jsou pro něj nevlídné...

    Jak říkám,nejspíš no bude jen fikce Sml80Sml23

    1. na komentář reaguje átéčko — #21
    2. na komentář reaguje Rikina — #25
    superkarma: 1 27.10.2011, 13:20:49
  12. avatar
    [19] átéčko [*]

    Nech si zpřeházet život, nechej vše, co není pevné, ať odfouká vítr. Sama pak uvidíš, co je stálé.

    superkarma: 2 27.10.2011, 13:15:56
  13. [18] Bouře [*]

    Věro,pravdu svému manželovi by jsi měla říct.Jestli je váš vztah pevný,vydrží vše a jestli není,stejně se dříve nebo později rozpadne.Na své dítě i když o něm nechceš slyšet budeš stejně stále myslet.Určitě trpí tím,že ho matka opustila.Bylo by určitě lepší vysvětlit mu jak to tehdy bylo.Kdo ví,co mu rodina o tobě napovídala.

    Držím pěsti.

    superkarma: 1 27.10.2011, 12:59:03
  14. avatar
    [17] femme [*]

    Sml28 co k tomu říct Sml80

    superkarma: 0 27.10.2011, 11:54:49
  15. [16] Karo Líná [*]

    lidicka — #13 Přesně, já bych hlavně samou zvědavostí nemohla ani spát. Zajímalo by mě, jak to dítě vypadá, jestli se mi podobá, jakou má povahu..... Navíc když ji samo kontaktovalo...... Jde mimo moje chápání, že by tohle dovedl někdo smést ze stolu jako nějaký drobeček a pustil to z hlavy.

    superkarma: 2 27.10.2011, 11:50:53
  16. avatar
    [15] Krysa [*]

    ...tak si říkám, že problém bude v nervozní snaze udržet si manžela a proto se paní otáčí zády k prvnímu potomkovi. Předpokládám, že kdyby její domácí a rodinná situace byla vyrovnaná a harmonická, tak by situaci řešila jinak. Ale je zahnaná do kouta myšlenkama na udržení stávajícího manželství - kde se vyskytla jiná žena - a tedy jiné podněty vedou ještě k většímu stresu. Jen jestli manžel chce odejít, tak ho zjištění "dalšího potomka" nezastaví... osobně bych volila sdělení skutečnosti...lepší než to v sobě dusit a trápit se.

    superkarma: 0 27.10.2011, 11:49:24
  17. [14] Karo Líná [*]

    No. Já si myslím, že jenom úplný blázen by mohl odsoudit někoho, kdo měl nedopatřením v dětském věku dítě, kterého se musel vzdát. V 16 letech je člověk sám dítě a tohle je věc, kterou za něj většinou rozhodují jiní, jako se stalo i tady. Nikdy bych si o nikom takovém nemohla myslet nic špatného, proč proboha? Sml31 Něco jiného je, když se dítěte vzdá dospělá svéprávná žena. Ale šestnáctiletá puberťačka?

    Kromě toho v článku stojí, že manžel má jinou. V takovém případě netuším, co je na něm tak světoborného, že o něj nechce v žádném případě přijít Sml80 Ona má v plánu mu odpustit paralelní vztah, ale on se nesmí dozvědět o jejím dítěti, protože to by zaručeně nevydýchal a rozvedl by se s ní? Sml28 Přijde mi, že má ta paní z článku trochu pomíchané hodnoty. Myslím, že by mi víc záleželo na vlastním dítěti než na nevěrném chlapovi.

    superkarma: 5 27.10.2011, 11:43:08
  18. [13] lidicka [*]

    Nechápu, jak může matka úplně vytesnit své první dítě. I když ho nevychovala, ale je přece z její krve. Už jen proto by mu měla dát šanci, aby ji dítě poznalo, vědělo, kde má své kořeny...

    1. na komentář reaguje Karo Líná — #16
    superkarma: 0 27.10.2011, 11:35:20
  19. avatar
    [12] OlgaMarie [*]

    Doporučuji:

    Elaine Kaganová Něčí dítě

    superkarma: 0 27.10.2011, 11:18:44
  20. [11] chiki [*]

    Ne minulost - ale ona sama. Já bych byla šťastná, že to dítě si mě našlo a třeba napravit tu chybu minulosti. Místo toho na človíčka kouká jako na parazita - ač ono hledá jenom lásku.

    superkarma: 3 27.10.2011, 11:10:50
  21. avatar
    [10] evelyn [*]

    Kazdej ma nejakou mrtvolu ve skrini, kterou by tam nejradeji nechal na veky, bohuzel se to nekdy nepodari. Tehda to od tebe bylo asi nejschudnejsi reseni a pro tve dite nejoptimalnejsi, nedokazala jsi se postarat sama o sebe, natoz o dite. Ted se k tomu budes muset postavit celem, uz to tajemstvi neznas jen ty, ale i nekdo, kdo to drzet pod poklickou nechce. Je to pro tebe sance uklidit si ve svem svedomi, neodmitej ji, kdyz se ti nabizi. Sml80

    superkarma: 1 27.10.2011, 11:09:33
  22. avatar
    [9] OlgaMarie [*]

    OlgaMarie — #8 P.S. Jakou rodinu jí může někdo rozbít? Pro chlapa a dvě děti zapře třetí?Sml80Chápu ji, byla mladinká, nechala se udolat, ale dnes se musí zmátořit a postavit se k problému čelem. Co si o ní budou myslet děti z manželství? Na jejich místě bych se bála, že se mixem osudu zřekne i mě.Sml68

    superkarma: 0 27.10.2011, 11:00:31
  23. avatar
    [8] OlgaMarie [*]

    FAXÍK — #7 Ano! S pocitem viny a bez odpuštění se špatně žije.

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #9
    superkarma: 1 27.10.2011, 10:08:45
  24. [7] FAXÍK [*]

    Já mám jiný názor a to, že bych chtěla své první dítě poznat, setkat se s ním, vidět ho. Ale každý jsme jiný a těžko někomu něco radit, musí chtít sám...

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #8
    superkarma: 1 27.10.2011, 09:17:28
  25. avatar
    [6] catcat [*]

    mám ten dojem, že největším problémem pro Vás  je, že jste se dítěte úředně vzdala. To se špatně přiznává. Ale přeci si Vás manžel nebral jako nedotčenou pannuSml80

    superkarma: 1 27.10.2011, 09:05:57
  26. avatar
    [5] Altamora [*]

    Uvažuji z pohledu toho prvního dítěte - vyrůstá v podivné rodině, nelíbí se mu tam a vysnilo si, že s matkou by mu bylo lépe. Chce vědět, proč ho opustila. Myslím, že mu jeho matka dluží vysvětlení. Když se necítí dost silná na setkání, tak alespoň dopis. Chce snad, aby si o ní myslelo to, co mu určitě navykládali jeho prarodiče? Co když ho jeho otec a prarodiče týrají stejně jako týrali ji? Nejsem sice zastáncem "hlasu krve", ale asi bych chtěla svému dítěti pomoci, i když ho neznám.Sml80

    superkarma: 9 27.10.2011, 08:46:28
  27. avatar
    [4] Altamora [*]

    Není to minulost, co může rozbít rodinu. Je to zatajování minulosti. Co je tak hrozného na tom, že šestnáctiletá holka přijde do jiného stavu a pak nechá své dítě jeho otci a prarodičům? Byla v depresi, nikdo jí nepomohl. Pokusila se o sebevraždu. Měla snad nejprve zabít dítě a pak sebe?

    superkarma: 6 27.10.2011, 08:45:59
  28. avatar
    [3] OlgaMarie [*]

    cilani — #2 Pokud bych byla v  situaci paní Věry, nejprve bych promluvila se synem. Nějak jsem nepochopila, zda syn zůstal u prarodičů a otce nebo byl jeho osud jiný.

    Občas jsem zamáčkla slzu u pořadu Pošta pro tebe a nabyla jsem dojmu, že jsme národ ztracenců a nalezenců.

    superkarma: 1 27.10.2011, 08:43:19
  29. [2] cilani [*]

    OlgaMarie — #1 spíš muži, jestli jsem to dobře pochopila

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #3
    superkarma: 0 27.10.2011, 08:13:08
  30. avatar
    [1] OlgaMarie [*]

    Sml80Cizím lidem svůj příběh vyprávíte a vlastnímu synovi NE?Sml80 Kolik je vám let, snad jste už velká holka. Minulost nezměníte, tak se dívejte dopředu. Až budete se životem účtovat, zjistíte, že nemáte nic jiného než ty děti!

    1. na komentář reaguje cilani — #2
    superkarma: 1 27.10.2011, 08:08:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme